Saturday, November 29, 2014
0

Návrat rasového lékařství

Něco takového nikdo neočekával. V roce 2000 Francis Collins a Craig Venter na tiskové konferenci v Bílém domě ohlásili dokončení „prvního konceptu" mapování a sekvenování lidské DNA. Za souhlasného přikyvování prezidenta Billa Clintona a premiéra Tonyho Blaira se Collins a Venter shodli, že rasové klasifikace postrádají na molekulární úrovni smysl, neboť my lidé jsme si podobní v 99,9% DNA. Zprávy se chopila zpravodajská média po celém světě, plná zaujetí pro definitivní vědecké vyvrácení rasového myšlení.

Ne tak rychle. Přestože si snad jsme podobní z 99,9%, existují tři miliardy párů bází lidské DNA, a tudíž mezi dvěma lidmi zůstávají přinejmenším tři miliony odlišností (jednonukleotidových polymorfismů). Povzbuzena příslibem výkonnější počítačové technologie, vědecká pozornost se začíná upínat na oněch zbývajících 0,1% genetických odlišností.

Proč se věda během pouhých několika let obrátila od popírání existence rasových rozdílů mezi lidskými jedinci k vyvolávání bezmála posedlosti právě těmito rozdíly?

Přibližně v téže době, kdy se dokončovala první hrubá verze mapy lidského genomu, společnost IBM oznámila, že vyvíjí nový superpočítač, který u lidské DNA dokáže provést 7,3 biliónu výpočtů za vteřinu. Prvotní myšlenkou bylo, že vyšší výkonnost počítačů umožní konkretizovanou léčbu, neboť ve všech oblastech od genové terapie po dodávky léčiv budeme schopni se zaměřit na individuální rozdíly.

Genová terapie však tvrdě narazila. Pokus na Pensylvánské univerzitě skončil na konci roku 1999 smrtí pacienta Jesse Gelsingera. Poté experimentální genová léčba ve Francii vyvolala u několika pacientů leukémii - a program pokusů byl okamžitě ukončen.

Slepá ulička, v níž genová terapie uvízla, přiměla biotechnologie se vší vervou se pustit do vývoje léků založených na nové genomice. Tady mají vědci ohromný zájem využít národních, etnických a rasových biodatabank. K průlomu došlo v prosinci 1998, kdy islandský parlament schválil návrh zákona udělující soukromé biotechnologické společnosti přístup do obsáhlé genetické databáze - první svého druhu - všech 270 tisíc obyvatel země.

Island schraňuje lékařské údaje o své populaci už přes sto let, a to včetně záznamů o zesnulých. Biotechnologická společnost věří, že kombinací uskladněných a nově odebíraných vzorků krve a tkání a jejich doplněním o podrobná genealogická schémata a záznamy získala náskok při hledání genů, jež mají na svědomí lidské nemoci.

Znepokojující je však údajná „etnická čistota" databáze. Podle časopisu Science islandská „odloučená poloha" a katastrofy, které „vyhladily rozsáhlé části [tamního] obyvatelstva", způsobily, že Island má „nápadně homogenní genofond." Díky tomu je „relativně snadné vysledovat patogenní mutace, které se mohou stát základem pro nové testy a terapie".

Právě tady se zasekl drápek: byl učiněn první krok k vytvoření koncepce výzkumných strategií a následného vzniku léčiv pro etnicky a rasově definované populace. Na další krok nebylo třeba dlouho čekat. Úřad pro kontrolu potravin a léků (FDA) Spojených států v březnu 2001 povolil biotechnologické firmě NitroMed pokračovat v úplném klinickém testování toho, co se vychvaluje jako „první etnický lék". Testování samotné je jako první v historii „prováděno výhradně u černošských mužů a žen trpících selháváním srdce".

Lék, nazvaný BiDil, má podle tvůrců zvyšovat nízkou či sníženou hladinu oxidu dusnatého v krvi a působit tak jako léčebný či preventivní přípravek proti městnavému srdečnímu selhání. Původně byl vyvinut pro širokou populační základnu a rasa nebyla podstatná. Rané klinické studie však nepřinesly žádné přesvědčivé výsledky a poradní výbor FDA devíti hlasy ku třem odmítl lék povolit.

Avšak BiDil se náhle přerodil v rasově vyhraněný léčebný prostředek. To je tím pozoruhodnější, že právě probíhající klinické testy se zaměřují jen na černošskou populaci, a jen stěží tak mohou zásadnější měrou vypovídat o komparativních výsledcích vzhledem k údajným rasovým rozdílům mezi lidmi.

Navíc je zřetelný zásadní epidemiologický omyl takové „rasové medicíny". Jak před deseti lety prokázal Michael Klag a jeho kolegové, obecně platí, že čím tmavší pleť jedince, tím vyšší je u amerických černochů míra hypertenze, a to i uvnitř afroamerické komunity. Rozdíly nejsou biologické ani genetické co do původu , nýbrž biologické co do důsledku kvůli stresovým dopadům tmavší pleti: nižší dostupnosti ceněných sociálních statků, jako je zaměstnání, kariérní postup, bydlení atd.

Přestože novou mantrou biotechnologií se stalo tvrzení, že v dohledné budoucnosti se léčebné prostředky budou nabízet jednotlivcům na základě jejich DNA, hlubokou pravdou je bohužel to, že prodej léků je nadále byznys orientovaný na masový prodej. Cílové trhy nepředstavují jedinci, nýbrž skupinové a populační celky. Pro farmaceutický průmysl tak rasové kategorizace mají ekonomický smysl.

Využít trhů k boji proti rasové diskriminaci nebylo nikdy snadné a mnohé vlády se dnes chovají, jako by souboj hodlaly vzdát. Ale rasově zaměřené léky? Už brzy se mohou objevit, doprovázeny zpátečnickým rasovým myšlením - s celou škálou nebezpečných předsudků a historických asociací -, o němž se mělo za to, že jej molekulární biologie rozptýlila.

  • Contact us to secure rights

     

  • Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

    Please login or register to post a comment

    Featured