The Ethics of Life
Může být byznys etický?
Peter Singer
|
|
|
|
MELBOURNE – Na fakultě obchodu Harvardské univerzity se děje něco nového. Jak se blíží promoce ročníku, který jako první od nástupu globální finanční krize završí obchodně zaměřené studium a získá titul MBA, mezi studenty koluje přísaha, která je zavazuje k tomu, že svou práci budou vykonávat „etickým způsobem“, že budou „usilovat o vytváření udržitelné celosvětové ekonomické, sociální a environmentální prosperity“ a že budou své podniky řídit „v dobré víře, majíce se na pozoru před rozhodnutími a činy, které naplňují úzké ambice, ale poškozují podnik a společnosti, jimž slouží.“
Formulace této nové přísahy magistrů ekonomie a řízení čerpá z přísahy, již v roce 2006 přijala Thunderbird School of Global Management se sídlem v Arizoně. Významná je ovšem skutečnost, že ji převzala světově nejproslulejší obchodní škola.
V době, kdy toto píšu, se přísahou zavázalo asi 20 % harvardského promujícího ročníku. To samozřejmě cynikům vnukne otázku: „A co zbylých 80 %?“ Ti, kteří přísahali, jsou ale součástí významnějšího obratu k etice, který přichází po nedávném přívalu odhalení nepoctivosti a nenasytnosti ve finančním sektoru. Vzedmul se zájem o kurzy obchodní etiky a studentské aktivity na předních fakultách obchodu se více než kdy dříve zaměřují na prosazování toho, aby byznys prospíval dlouhodobým sociálním hodnotám.
Obchodní etika se vždycky vyznačovala problémy, které se odlišují od ostatních profesí, například od medicíny, práva, techniky, stomatologie či ošetřovatelství. Jedna má příbuzná měla nedávno potíže s okem a její praktický lékař ji poslal k očnímu chirurgovi. Chirurg jí oko vyšetřil, řekl, že operaci nepotřebuje, a poslal ji zpět k praktickému lékaři.
To není nic, co by u lékaře zachovávajícího věrnost profesní etice předčilo očekávání, slyším od svých přátel z medicíny. Naproti tomu si lze jen stěží představit, že zajdete k prodejci aut a dostane se vám rady, že nový vůz vlastně ani nepotřebujete.
Myšlenka skládat slib, že budu jednat eticky, má u lékařů původ už u Hippokrata. Ovšemže každá profese má své padouchy, přísaha nepřísaha, ale ve zdravotnictví se řada profesionálů skutečně cítí vázána ke službě ve prospěch nejlepších zájmů svých klientů.
Řídí se obchodní manažeři věrností k něčemu jinému kromě úspěchu své firmy a vydělávání peněz? Odpovědět kladně lze jen stěží. Ostatně mnozí významní obchodníci existenci rozporu mezi vlastním zájmem a zájmem všech popírají. „Neviditelná ruka“ Adama Smithe podle jejich přesvědčení zajišťuje, že prosazování vlastních zájmů na volném trhu přispívá k naplňování zájmů všech.
V duchu této tradice ekonom Milton Friedman ve své knize Kapitalismus a svoboda z roku 1962 napsal: „Existuje jedna jediná sociální zodpovědnost byznysu – využívat zdrojů a účastnit se činností, jejichž záměrem je zvyšovat vlastní zisky, za předpokladu, že se drží v rámci pravidel hry, tedy že se účastní otevřené a volné soutěže bez klamání a podvodů.“ Názor, že manažer firmy by měl usilovat o cokoli jiného vedle maximalizace hodnoty pro podílníky, se pro zapálené stoupence tohoto vyznání rovná kacířství.
Avšak třebaže finanční krize odhalila obrovskou míru podvádění, fundamentální příčinou krize nebyly podvody, ale neschopnost trhu stmelit vlastní zájem těch, kdo prodávali podřadné hypotéky nebo s nimi dále obchodovali, se zájmy investorů do finančních institucí, kteří je kupovali. Další ranou těm, kdo nás přesvědčují, abychom důvěřovali neregulovanému trhu, byl fakt, že by vše vyústilo v ještě větší katastrofu, kdyby vlády nebyly ochotné čerpat z peněz daňových poplatníků, aby finančně zachraňovaly banky.
Přísaha absolventů studia MBA je pokusem nahradit friedmanovský pohled na sociální zodpovědnost podniku něčím naprosto odlišným: manažerskou profesí, která se zaváže k prosazování dlouhodobého, udržitelného blahobytu pro všechny. Smysl pro profesní etiku tlumočí v přísaze ty pasáže, které manažerům ukládají povinnost „rozvíjet sebe i další manažery pod mým dohledem tak, aby se profese nadále vyvíjela a přispívala k blahobytu společnosti“.
Další pasáž zdůrazňuje zodpovědnost vůči kolegům, typický rys profesní samoregulace. Co se týče nejvyšších cílů manažerské profese, nejde, jak už jsme viděli, o nic menšího než o „vytváření udržitelné celosvětové ekonomické, sociální a environmentální prosperity“.
Může se takový kodex v konkurenčním světě byznysu skutečně uchytit? Nejlepší naději na úspěch snad lze zahlédnout ve vyjádření, jež reportérovi listu The New York Times poskytl Max Anderson, jeden ze studentských organizátorů přísahy: „Máme pocit, že chceme, aby naše životy znamenaly něco víc, a že své organizace chceme provozovat pro obecnější dobro.“ Kdyby byznysmeni o svých zájmech uvažovali v těchto intencích, mohli bychom být svědky vzniku eticky zakotvené profese obchodních manažerů.
Peter Singer je profesorem bioetiky na Princetonské univerzitě a vyznamenaným profesorem na Melbournské univerzitě. Jeho poslední knihou je The Life You Can Save (Život, který můžete zachránit) s podtitulem Jak se dnes přičinit o ukončení světové chudoby.
Copyright: Project Syndicate, 2009.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Peter Singer or return to our home page.
|
|
BTJ46 01:34 08 Jul 09
After 25 years as a management consultant, I'm afraid I'm more than a little cynical. I can attest that there is an increasing interest in meaningful work and the greater good amongst many workers and even some CEOs, but the bottom line remains the bottom line.
There is now increasing discussion in some companies about how to use 'CSR' -- a telling acronym for 'corporate social responsibility' -- in order to 'build the brand' and deliver higher profits.
The real problem is not in the hearts and minds of managers but is systemic. Current market mechanisms deliver punishments and rewards based on quarterly earning and profit statements that have a real impact on what a company is able to do with even the best intentions. And some of those punishments are dealt out by the managers of my 401K and Pension Plan -- so I'm even personally complicit.
The real solution is social -- increased regulation to change the playing field and fair taxes that represent full the social costs of corporate practices and provide a substantial safety net for all. Some regulation might use market mechanisms to change behavior -- like cap and trade or a carbon tax -- but those sort of changes need to be applied socially and equally to all. They can't depend on the good intentions of even the best managers.
BillCooke 10:27 02 Sep 09
A number of teachers and researchers in business and management schools are involved in something called Critical Management Studies. People interested in what business schools do might want to google the term and also put it into scholar google.
Speaking as one of these teachers and researchers, I think a code of ethics is not the answer, and indeed that Peter Singer's tacit acceptance of the social-professional role of the manager typifies the broader problem, as does colluding with Harvard MBA students in their central position complex. (famously, see Henry Mintzberg on Harvard MBA pedagogy, eg http://www.henrymintzberg.com/pdf/leadershipbush.pdf ; which, its anti-Bushism aside, is a fairly mainstream critique)
And can Peter Singer really believe the underlying cause of the crisis is "a failure of the market", as if the market is some reified thing out there that developed a glitch ? Not to do with underlying social structures, or human behaviour ? Not to do, um, with managerialist greed and hubris ? In between the notion that is was fraudsters and that is was market failure, surely we must recognise that those responsible saw themselves, until the crash, as heroes, as the good guys, and noone who said otherwise could gain any social purchase.
Look, too, to the conflations of business, management, and organization in this piece (eg in the last paragraph). Part of the problem of the present day is that there are many organizations which are not businesses, and should not be run like them (eg in the public sector). Would Peter Singer welcome an MBA to run his organization[s], Princeton and Melbourne, even one who wanted to do so for the "greater good".
Finally, as a point of interest, the most important ranking of MBA courses is that of the Financial Times. In compiling the ranking, one of the key indicators used is how much more money MBA students earn once they graduate. I think that reveals a certain set of ethics in itself.
AimeeColleen 12:35 23 Jun 09
Der MBA Eid auf Deutsch: http://blog.careermee.com/