The Ethics of Life
Náboženská svoboda, nebo svoboda projevu?
Peter Singer
|
|
|
|
PRINCETON – Rada pro lidská práva Organizace spojených národů přijala minulý měsíc rezoluci odsuzující „hanobení náboženství“ jako porušení lidských práv. Text rezoluce říká: „Hanobení náboženství je vážná urážka lidské důstojnosti,“ která vede k „omezení svobody stoupenců [náboženství].“
Rezoluci původně navrhla Organizace islámské konference (OIK), sdružující 56 států, a Radě pro lidská práva ji předložil Pákistán. To podporuje dojem, že jejím terčem byly projevy jako hanlivé karikatury proroka Muhammada zveřejněné před třemi lety v dánských novinách.
Německo se postavilo proti rezoluci. Německý mluvčí, hovořící za Evropskou unii, představu „hanobení náboženství“ v kontextu lidských práv odmítl jako neplatnou, protože lidská práva nenáležejí institucím ani náboženstvím, nýbrž jedincům.
Proti rezoluci vystoupily také četné nevládní organizace, sekulární i náboženské. Ronald Lauder, předseda Světového židovského kongresu, řekl, že jeho sdružení považuje rezoluci za oslabení „práv jednotlivců vyjádřit svůj názor“.
To se jeví jako správný argument. Zatímco pokusy rozdmýchat vůči vyznavačům jistého náboženství nenávist anebo proti nim vyvolat násilí lze oprávněně potlačovat, kritika náboženství jako takového by se potlačovat neměla.
Rezoluce je nezávazná, ale kdyby státy zavedly zákony, které jí zajistí účinnost, není pochyb, že by to narušovalo svobodu projevu. V prvé řadě je sporné, co se vlastně za „hanobení náboženství“ počítá.
OIK například ve svém prohlášení říká: „Islám se často a mylně spojuje s porušováním lidských práv a s terorismem.“ Jsou tyto asociace mylné? Pokud by OIK ráda změnila dojem mnoha lidí, že islám porušuje lidská práva, potlačování svobody projevu stěží představuje nejlepší způsob jak o to usilovat. Dojem lidí by bylo možné změnit uspořádáním důkazů, které jej vyvracejí, a doložením, že lidská práva – včetně práv žen – se v islámských zemích ochraňují stejně dobře jako v zemích neislámských.
Aby ukázala, že spojovat si islám s terorismem je chybou, OIK by mohla začít shromažďovat statistiky ohledně náboženských příslušností těch, kdo se podílejí na terorismu. Naproti tomu potlačování svobody projevu kritiků islámu pouze vyvolává podezření, že důkazy a poctivou argumentací nelze doložit, že tvrzení kritiků jsou chybná.
Shodou okolností v tomtéž týdnu, kdy Německo a Světový židovský kongres odmítly myšlenku, že hanobení náboženství je urážka lidské důstojnosti, a obhajovaly právo na svobodu projevu, vydal nejvyšší německý soud rozhodnutí v případu předneseném židovskými organizacemi a dvěma židovskými jedinci. Soud rozhodl v neprospěch práva skupiny na ochranu práv zvířat Lidé za etické zacházení se zvířaty (PETA) se sídlem ve Spojených státech klást vedle sebe fotografie obětí holocaustu a fotografie zvířat v průmyslových velkochovech a na jatkách.
Na plakátech je nápis: „Pro zvířata jsou všichni lidé nacisti“ – výrok Isaaca Bashevise Singera, židovského spisovatele narozeného v Polsku. Německé zákony o svobodě slova podle soudu kampaň PETA nechrání, neboť způsobovat, že „osud obětí holocaustu vypadá banálně a triviálně“, je urážkou lidské důstojnosti.
Organizace PETA samozřejmě neprohlašovala, že osud obětí holocaustu byl banální a triviální. Právě naopak, využívala holocaust, u něhož se všichni shodneme, že byl naprosto odporný, aby tak jako Isaac Bashevis Singer poukázala na to, že existují paralely mezi tím, jak nacisté zacházeli s Židy, a tím, jak se chováme ke zvířatům. Závěr, k němuž nás PETA chce dovést, je, že příšerný je jak holocaust, tak hromadné věznění a zabíjení zvířat. Svobodná společnost by měla být diskusi nad takovým tvrzením otevřená.
Bez ohledu na podstatu kampaně PETA by však ti, kdo se v Radě OSN pro lidská práva postavili za svobodu projevu, měli chápat, že skutečnost, že některé formy projevu působí urážlivě, není dostatečným důvodem k jejich cenzuře. Pokud PETA není dovoleno přednést svou argumentaci proti tomu, jak týráme zvířata, způsobem, který pokládá za nejlepší, protože by to mohlo některé lidi urazit, pak by se na tomtéž základě mohla zakázat i kritika náboženství.
Pokud ale na druhou stranu nemají stoupenci určitého náboženství právo na ochranu proti kritice svého náboženství, pak by oběti holocaustu ani jejich potomci (k nimž patřím i já) neměli mít ani v Německu ochranu před propagačními kampaněmi, jejichž záměrem není vyvolávat nenávist ani násilí, leč mohou na ně působit urážlivě.
Peter Singer vyučuje bioetiku na Princetonské univerzitě. Podrobnosti o knize The Life You Can Save: Acting Now to End World Poverty naleznete na www.thelifeyoucansave.com.
Copyright: Project Syndicate, 2009.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Peter Singer or return to our home page.
|
|
