The Ethics of Life
Dobročinnost v�těžkých dobách
Peter Singer
|
|
|
|
PRINCETON – Objíždím v�současnosti USA, abych propagoval svou novou knihu The Life You Can Save (Život, který můžete zachránit) s�podtitulem Jak se dnes přičinit o ukončení světové chudoby , a setkávám se často s�dotazem, zda není nevhodná doba na výzvy vůči movitým lidem, aby zesílili snahy o potlačení chudoby v�jiných zemích. Důrazně odpovídám, že ne. Není pochyb, že světová ekonomika má těžkosti. Jenže pokud je vlády či jednotlivci použijí jako výmluvu k�omezování pomoci pro ty nejchudší na planetě, pouze znásobí závažnost problému pro svět jako celek.
Finanční krize poškozuje mnohem víc chudé než bohaté. Aniž bych jakkoli zlehčoval ekonomickou a psychologickou újmu, již lidé utrpí, když přijdou o práci, přece jen nezaměstnaní v�bohatých zemích mají záchrannou sociální síť, v�podobě dávek sociálního zabezpečení a obvykle bezplatné zdravotní péče a bezplatného školství pro děti. Rovněž mají základní hygienu a nezávadnou pitnou vodu.
Chudí v rozvojových zemích žádné z�těchto vymožeností nemají, což se podle odhadů každoročně stává osudným 18 milionům z�nich. To je vyšší roční počet mrtvých než během druhé světové války a je snadné tomu zabránit.
Mezi ty, kdo zemřou v�důsledku odstranitelných příčin souvisejících s�chudobou, patří podle UNICEF bezmála deset milionů dětí ve věku do pěti let. Umírají na nemoci, jako jsou spalničky, průjmy a malárie, která lze snadno a lacino léčit nebo jim preventivně předcházet.
Můžeme sice bolestně pociťovat propad z�úrovně movitosti, na niž jsme si uvykli, ale většině lidí ve vyspělých zemích se podle historických měřítek stále daří mimořádně dobře. Koupili jste si za poslední týden láhev vody, pivo anebo kávu, byť voda z�kohoutku byla po ruce bez placení? Pokud ano, jedná se o luxus, který si nejchudší miliarda lidí na světě nemůže dovolit, protože musí přežít celý den s�tím, co jste zaplatili za jediný z�těchto nápojů.
Jedním z�důvodů, proč si můžeme dovolit zvýšit množství finanční pomoci, kterou poskytujeme, je fakt, že suma, kterou dáváme dnes, je ve srovnání s�tím, co utrácíme za jiné věci, nepatrná. Vláda Spojených států například vynakládá na zahraniční pomoc kolem 22 miliard dolarů, přičemž Američané soukromě darují dalších asi 10 miliard dolarů.
Ve srovnání se stimulačním balíčkem za 787 miliard dolarů, který minulý měsíc podepsal prezident Barack Obama, je 32 miliard dolarů nicotných. Je to rovněž necelých 0,25 dolaru na každých 100 dolarů, které si Američané vydělají. Samozřejmě, některé státy si vedou lépe: Švédsko, Norsko, Dánsko, Nizozemsko a Lucembursko překročily cíl Organizace spojených národů vyčlenit na zahraniční pomoc ekvivalent 0,7% hrubého národního důchodu. Jenže ani 0,70 dolaru z�každých 100 dolarů není právě mnoho na řešení jednoho z�největších morálních problémů našeho věku.
Pokud připustíme nárůst krajní chudoby, zapříčiní to vznik nových problémů, včetně nových nemocí, které se ze států, jež nedokážou zajistit řádnou zdravotní péči, budou šířit do ostatních zemí. Bída povede k�tomu, že o přesun do bohatých zemí, ať už legálně či nelegálně, bude usilovat vyšší počet migrantů. Až konečně dojde k�ekonomickému oživení, globální ekonomika bude menší, než by byla, kdyby se jí mohli účastnit všichni lidé světa.
Globální finanční krize rovněž není pro světové lídry důvodem k nedodržení slova. Před téměř devíti lety čelní představitelé 180 zemí, včetně všech významných bohatých států, přislíbili na Rozvojovém summitu tisíciletí v�New Yorku, že do roku 2015 společně splní Rozvojové cíle tisíciletí.
Tyto cíle zahrnují snížení procenta světové populace žijící v�chudobě na polovinu a zajištění, aby se dětem všude na světě dostalo úplného základního vzdělání. Od vrcholné schůzky v�roce 2000 naplňování těchto závazků stále vázne a do roku 2015 už zbývá jen šest let.
Seškrtáme-li pomoc, nedodržíme svůj slib a chudé země opět zjistí, že činy bohatých zemí mají k�jejich inspirativním proslovům o snižování světové chudoby daleko. To není dobrý základ pro budoucí spolupráci mezi bohatými a chudými zeměmi v�oblastech, jako je změna klimatu.
Konečně vzejde-li ze současné celosvětové finanční krize něco dobrého, bude to přehodnocení našich základních hodnot a priorit. Musíme si uvědomit, že skutečně nezáleží na nakupování dalšího a dalšího spotřebního zboží, nýbrž na rodině, přátelích a na vědomí toho, že se svými životy děláme něco, co stojí za to. Pomáhat s�potíráním otřesných důsledků světové chudoby by mělo být součástí tohoto přehodnocení.
Peter Singer vyučuje bioetiku na Princetonské univerzitě. Podrobnosti o knize The Life You Can Save: Acting Now to End World Poverty naleznete na www.thelifeyoucansave.com.
Copyright: Project Syndicate, 2009.
www.project-syndicate.org
Z�angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Peter Singer or return to our home page.
|
|
ceabbate7 06:19 18 Oct 10
My question for Dr. Singer is in regards to his two moral stances on (1) ending world poverty and (2) his view on eliminating animal suffering in the meat industry. If we have a choice:
(A) To spend $10.00 on a package of vegan X or (B) spend $6.00 on a package of Y that was produced from a factory farm, and donate $4.00 to a global poverty relief organization, which should we choose?
A few conditions to keep in mind for this scenario:
1. X and Y are equal in quantity.
2. In theory, both X and Y are equally healthy. (Obviously, eating actual animal products will lead to negative health conditions down the road, and will end up costing us more money in the future (medical bills), and hence less money we could donate to 3rd world countries overall. But let us set this aside, and in theory, pretend that both options are equally healthy.)
3. We have no other financial means of donating to a poverty relief organization besides this extra $4 we would save by buying Y instead of X. We just barely can afford the basic necessities in life, and if we were to donate to a charity, the monetary means would be a result of eating cheaper food.
4. X and Y are our only choices to meet our dietary needs-- we cannot find a cheaper substitute for X. This amounts to saying we will essentially pay more for our food as a vegan than if we were to buy products from the meat industry.
The question basically amounts to; how far do we need to go to eliminate world poverty? Is this issue more important than the issue of animal welfare?
nyugolfer 05:54 17 Jul 10
Peter I share you sentiments and I remember you making a similar argument in One World which I admired. I do wonder how you bring yourself to spend any money though knowing as you say:
"Have you, in the past week, bought a bottle of water, a beer, or a coffee when tap water was available at no cost? If you did, that’s a luxury that the world’s poorest billion people can’t afford, because they have to live for an entire day on what you spent on just one of those drinks."
With this line of reasoning am I suppose to feel guilty after every beer I drink or coffee I enjoy daily? Do you hold yourself to such austere standards? Do you not spend any money outside of meeting your basic needs?
I have a feeling you do and you are simply reminding the rich just how rich "we" are relative to the poor but feel you overplay the guilt card to much. If we all lived like the poorest of the poor life would, well to be frank, suck.
So I am mainly curious about how you live you life day in and day out. Do you ever go on vacation? As we speak, I am traveling the world on a budget financed by personal savings. Should I have not taken this trip and donated the funds to help the poor?
Or maybe could it be that this trip will provide a first hand account of those abject conditions you describe? Granted I am living very well abroad, I have been sick numerous times because water used to wash my food is simply not clean. Maybe I will appreciate the little things a bit more, the coffee's and the beer etc?
From your line of reasoning I simply cant justify doing anything with my life beyond basic sustenance living, because every dollar spent traveling, drinking beer and so on could have been spent helping the poor.
So what I am asking is how you personally can justify spending money on a coffee when you know that money could have been spent on the poor? Are you exempt because you devote much of your work outside of drinking coffee (assuming you spend money on such things...but maybe I am wrong) to raising awareness on these issues?
I hope you understand I admire your work and I am simply curious (As someone who would like to do my part) about how you deal with the above questions?