Američtí i evropští lídři hovoří o nutnosti podpořit na „širším Středním východě" reformu. Američané úkol vnímají jako hlavní bojiště ve válce proti teroru; Evropanům jde o vstřícné vlády, jež zastaví proud ilegální migrace a organizovaný zločin. Obě strany jsou zajedno, že spolupráce s lokálními partnery na mírové demokratické změně dnes je nejlepším způsobem, jak se vyvarovat násilné revoluci či vojenskému zásahu zítra.

Tento reformní elán představuje proměnu náhledu. V minulosti se prioritami stávaly jiné zájmy, například zabezpečení plynulých dodávek ropy nebo získání součinnosti při potírání terorismu. Navzdory květnaté rétorice o prosazování demokracie však její podpora dosud nespočívá na konkrétních akčních programech. Seriózní strategie musí splnit tři úkoly: posílit podporu demokratů v oblasti, vytvořit regionální podmínky, které usnadní demokratický rozvoj, a konečně přimět nás samotné přetvořit vlastní domácí scénu tak, abychom vyvíjeli prodemokratické zahraniční politiky a dokázali je udržet.

Zaprvé, ačkoliv je třeba, aby Západ hrál zásadní podpůrnou úlohu, změna musí vycházet z regionu. Naším úkolem je posilovat místní politické síly prosazující demokratickou změnu. V mnoha zemích jsou demokratičtí aktivisté kvůli své věrnosti lidským právům vězněni - a pomoci se jim dostane jen málo. Žádný vysoce postavený americký ani evropský lídr by neměl oblast navštívit bez zmínky o lidských právech a obhajoby osob bojujících za demokracii.

V praxi to znamená, že Západ musí navýšit přímou podporu pro místní neziskové organizace a bojovníky za lidská práva (ačkoliv v zemích, jako je Egypt, bude nejprve třeba přimět tamní vládu ke změně zákona, jež jim přijímání takových prostředků umožní). Zatímco na obranu v současnosti USA vydávají téměř 400 miliard dolarů, Národní nadace pro demokracii hospodaří s rozpočtem kolem 40 milionů dolarů, z nichž se jen zlomek vynaloží na širším Středním východě. Aby byla podpora skutečně účinná, měla by být desetinásobná, ba vyšší. Evropská unie by měla výdaje na podporu demokracie zvýšit alespoň na 500 milionů euro ročně.

Tyto peníze je zapotřebí spravovat mimo dosah vlád, aby nemohly být omezovány diplomatickými tlaky. V úvahu přichází založení Transatlantického fóra pro prosazování demokracie, které by koordinovalo všechny aktivity v regionu, včetně dvoustranných programů uskutečňovaných evropskými zeměmi. Fórum by mohla doplňovat nezávislá Nadace pro demokracii na Středním východě, do níž by finančními prostředky a odbornými znalostmi přispívala jak Evropa, tak USA.

Vedle spolupráce na demokratizaci zdola je také potřeba prostřednictvím politik zaměřených na obchod a pomoc motivovat k reformám vlády a rozšířit tak zákonný prostor pro politické aktivity. Země, kde se rozvíjí demokracie a řádná správa věcí veřejných, by měly být odměňovány; země, kde rozvoj vázne, by měly o výhody přijít.

Zadruhé, je zapotřebí, aby USA a jejich evropští spojenci vytvořili takové poměry v oblasti vnější bezpečnosti a takové regionální souvislosti, jež průběh demokratické změny umožní. Zásadním prvkem podpory demokratického vývoje je zajištění bezpečnosti. Kromě zasazování se o mír mezi Izraelem a Palestinou musíme pomoci Turecku, aby se stalo plně rozvinutou demokracií, jež splní požadavky pro členství v EU, obnovit tlak na íránský režim ohledně demokracie a kontroly zbrojení a vyvarovat se unáhleného stažení z Iráku.

Spoluprací s arabskými státy lze na širším Středním východě vybudovat nový regionální bezpečnostní pořádek, vytvořený po vzoru Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Přispění Helsinského procesu v Evropě tkvělo v uznání toho, že skutečný mír vyžaduje nové vztahy jak mezi státy, tak i mezi předáky států a jejich občany. To dalo společnostem moc vyžadovat od svých vlád, aby se chovaly, jak přísluší. Na Středním východě by takový řád znamenal dodat arabským zemím pobídky, aby se připojily.

Přispět zároveň může i NATO, a to svým mírovým potenciálem, jež je potřebnou pomocí při rekonstrukci Afghánistánu a Iráku. Demokratickou praxi v mírové době může NATO také podpořit tím, že spolupráci na Středním východě rozšíří prostřednictvím obdoby programu Partnerství pro mír.

Konečně, máme-li takovému směřování událostí být oporou, musíme reformovat sami sebe. To znamená, že je třeba vytvořit novou generaci diplomatů a budovatelů demokracie, kteří znají region a jeho jazyky, a dále zajistit, aby vlády dlouhodobě dodržovaly své závazky.

K vítězství ve válce proti terorismu bude nezbytná kombinace útoku a obrany. Ve věci obrany Spojené státy vytvořily Ministerstvo pro vnitřní bezpečnost a reformují svou armádu. Evropskou schopnost vypořádat se s novými hrozbami prohlubují komisař pro spravedlnost a vnitřní záležitosti a vysoký zástupce pro zahraniční záležitosti.

Co se ovšem týče útoku, nejpodstatnější mise - budování demokracie, prosazování programu politické transformace a získání srdcí i myslí obyčejných lidí v regionu - nadále dusí byrokracie a chybí jim skutečné vedení, pozornost i zdroje.

Amerika musí zřídit Ministerstvo pro prosazování demokracie, jež povede úředník na úrovni kabinetu. Evropané by měli zvolit komisaře pro prosazování demokracie a lidských práv. Cílem postu by bylo vést snahy o prosazování demokratické změny - a stát se výkonným partnerem pro rozhovory s komisařovým americkým protějškem, jež by daly vzniknout společné transatlantické strategii.

Jak se debata kolem „širšího Středního východu" vyostřuje, existuje nebezpečí, že Evropané a Američané budou prosazovat konkurenční strategie. Obě strany mohou nabídnout hodně, a proto bychom měli nejlepší návrhy dát do společného fondu a začít je uskutečňovat společně.