Nigérie dokáže být smělá na diplomatickém poli, jak dokládá její nabídka azylu pro liberijského prezidenta Charlese Taylora. Chce-li vsak zvrátit chod své skomírající ekonomiky, bude muset projevit podobnou neohroženost.

Nigérie je učebnicovým příkladem nezdařeného rozvoje. Průměrný příjem v zemi se řadí k nejnižsím na světě. Chudoba zde dosahuje epidemických rozměrů, když více než tři čtvrtiny Nigerijců musí vystačit s méně než dvěma dolary na den, a celkové příjmy jsou zde vychýleny ve prospěch bohatých více než kdekoliv jinde na světě. Nejbohatsí dvě procenta Nigerijců vydělávají stejně jako nejchudsích 55 procent dohromady.

V době, kdy se Nigérie chystá pohřbít duchy někdejsích diktátorských režimů, nazrál čas pro odvážné reformy. Vedoucí představitelé země by se přitom měli zaměřit na jedinou klíčovou otázku: na nakládání s ropnými příjmy země.

Nejsmělejsím řesením by paradoxně bylo, kdyby vláda přestala s těmito příjmy vůbec nakládat a přenechala významný podíl získaných prostředků přímo lidu, jak se stalo například v americkém státě Aljaska nebo v kanadské provincii Alberta. Nigerijská vláda by při nejbližsí příležitosti měla svolat konferenci vsech celostátních i regionálních vůdců a dohodnout se s nimi na ústavním zákoně, podle něhož by měla každá domácnost zaručen podíl na ropných příjmech, jehož výse by se stanovovala podle stávajících cen a kvót.

Jaká je logika tohoto návrhu a jak by se dal uvést v život? Nedávný výzkum, který jsem provedl spolu s Arvindem Subramanianem z MMF, ukazuje, že chabá ekonomická výkonnost Nigérie je zapříčiněna předevsím spatným hospodařením s ropnými příjmy.

Průřezové údaje z celé řady zemí ukazují na skutečnost, že přírodní zdroje jako ropa nebo nerostné látky jsou spíse ,,prokletím`` než požehnáním, poněvadž silně brzdí dlouhodobý hospodářský růst. Skutečné prokletí ropného bohatství vsak nespočívá ani tak ve skutečnosti, že způsobuje nechvalně proslulou ,,holandskou nemoc`` - nevítanou alokaci zdrojů mimo sektor obchodního zboží - nebo že vytváří nejistotu vyvolanou kolísáním cen ropy.

Hlavní problém ,,ropné konjunktury`` spočívá spíse v tom, že způsobuje celou řadu pokřivení - protekcionářství, klientelismus, korupci, drancování -, která nahlodávají životně důležité domácí veřejné instituce a podkopávají autoritu vlády. Senegalský prezident Wade dokonce na dotaz, jakou nejhorsí zprávu by mu mohl jeho personál oznámit, odpověděl: ,,Že byla u naseho pobřeží objevena ropa.``

Nejjistějsím způsobem, jak se těmto slabostem vyhnout, je odstranit podmínky, za nichž se jim daří. Ropné příjmy by měly být veřejnosti odnímány jen v nejnižsí možné míře a směřovány do soukromého sektoru. Toto řesení je v Nigérii o to naléhavějsí, že zde existuje vyhlídka na těžbu obrovských zásob zemního plynu, která může ono ,,nerostné prokletí`` jestě více prohloubit a prodloužit.

Nás návrh má řadu výhod - předevsím vytváří správné pobídky pro efektivní a citlivou správu. Prodej ropy v současné době představuje významný podíl celkových příjmů nigerijské vlády. Ta nemá potřebu zdaňovat veřejnost, a není tudíž stimulována k poskytování efektivních služeb: ropné příjmy jsou jakýmsi darem z nebes, který do země proudí bez ohledu na výkony veřejného sektoru.

Kromě toho je sice Nigérie formální demokracií, avsak mocenská rovnováha mezi občany a představiteli veřejných institucí včetně státní a místních vlád je zde vychýlena ve prospěch oficiálních představitelů, neboť ti mají snadný přístup k ropným příjmům. To v zemi udržuje klientelistickou politiku, byť je to politika demokratická. Rozdělení peněz mezi občany by posílilo jejich moc, což by mohlo tuto nerovnováhu odstranit a tím zlepsit i zodpovědnost a fungování demokracie.

Nás návrh konečně nabízí také východisko z vleklé a sterilní debaty mezi mezinárodními věřiteli a Nigérií o otázce odpustění dluhů. Nigerijstí představitelé i veřejnost si přejí, aby bylo břímě zahraničního dluhu ze země sňato, zvlástě když jeho významnou část tvoří dluhy ,,ohavné`` - zděděné po diktátorských režimech se značným stupněm ,,spoluviny`` ze strany věřitelů.

Dárci jsou vsak ostražití. Po právu se obávají, že úspory plynoucí z odpustěných dluhů mohou být zneužity stejně, jako jsou zneužívány jiné veřejné zdroje. Nás návrh předpokládá, že úspory z odpustěných dluhů budou převedeny přímo do soukromého sektoru, což rozptýlí oprávněné obavy věřitelů a zmírní rozhořčení Nigerijců.

Podrobný plán realizace naseho návrhu musí vypracovat nigerijstí politici. Kupříkladu je třeba rozhodnout, zda budou prostředky převáděny každému občanovi, anebo každé domácnosti (každoroční sek pro vsechny členy rodiny by mohl mít nežádoucí důsledky na plodnost, neboť rodiče by byli motivováni mít více dětí). Dále musí Nigerijci posoudit, zda budou vsichni adresáti dostávat stejný podíl, nebo zda budou zvýhodněni lidé, kteří jsou vystaveni ekologickým dopadům průzkumu a těžby ropy - například v deltě Nigeru.

Otázkou rovněž zůstává, jak velká část ropných příjmů by měla být převáděna a jak lze tyto převody uskutečnit v tak velké, složité a finančně zaostalé zemi, jako je Nigérie. I přes veskeré obtíže s korupcí a neefektivitou, které bezpochyby zamoří zavádění naseho návrhu do praxe, je vsak toto řesení lepsí než současný stav. Dnesní straslivé podmínky v zemi jsou koneckonců důsledkem ohromující korupce a plýtvání v posledních 40 letech. V nejlepsím případě by nás návrh mohl podstatně zlepsit kvalitu veřejných institucí, a transformovat tak nigerijské hospodářství a politiku v následujících desetiletích. Čas jednat již nastal.