Frontiers of Growth
Vynořující se ponaučení z krize
Eswar Prasad
|
|
|
|
ITHACA, NY – Americká finanční soustava vrávorá na hraně zhroucení. Jediné, co drží vynášené zřídlo globálního kapitalismu před skluzem do kataklyzmatu, je vláda USA, která se v zásadě stala ručitelem a věřitelem poslední záchrany.
Jak se situace mohla zvrhnout v takovou šlamastyku ve finanční soustavě, která byla kdysi opěvována jako nejhlubší a nejdůmyslnější na světě? Kde to skončí? Jaké dopady to bude mít na světovou finanční soustavu? Je těžké na tyto otázky odpovědět s nějakou vyšší mírou přesvědčení, dokud se ocitáme vprostřed krize. Ba zdá se, že s každým dalším dnem teď přicházejí horší zprávy – ani víkendy už neposkytují oddech od neustálého přívalu stísněnosti!
Ať už bude konečný výsledek jakýkoli, jedna věc je jistá – okolní svět už nebude nadšeně přebírat volnotržní principy, jimiž se finanční rozvoj USA řídil. Ač zoufalé časy mohou pobízet k zoufalým činům, po rozsáhlé intervenci americké vlády bude také do budoucna těžší tvrdit, že by se stát měl držet mimo činnost finanční soustavy.
Není pochyb, že útroby centrálních bankéřů a tvůrců politik na rozvíjejících se trzích, kteří dlouho snášeli hlavní nápor amerického komandování ohledně volnotržních principů, naplňuje uspokojivý pocit škodolibosti. Dost možná že též provolávají hosana za to, že do té či oné míry odolali finančním inovacím, a děkují za skutečnost, že odvíjející se krize neválcuje jejich ekonomiky v takovém rozsahu jako USA.
Naneštěstí, u těchto ponaučení – vezmou-li se doslovně – se může ukázat, že je pro rozvíjející se trhy chybou si je brát k srdci. Naneštěstí proto, že skutečné ponaučení, které je třeba si z této krize vzít, spočívá v tom, že bryndu, v níž se teď USA ocitají, mohl ve skutečnosti zapříčinit ústup od některých volnotržních principů. Finanční rozvoj navíc bude pro tyto země nakonec důležitý, aby udržely vysoké tempo růstu a umožnily širší vrstvě svých obyvatel podílet se na procesu rozvoje a těžit z něho.
Co se v USA zvrtlo? Zásadním problémem v případě Fannie Mae a Freddieho Maca bylo například to, že regulační orgán, pod nějž spadají, nezvládl svou úlohu a neodhalil rozsáhlé účetní podvody ukryté v jejich výkazech. Právě to společně s implicitní garancí vládní podpory (která se nakonec proměnila v explicitní) dalo těmto dvěma institucím možnost obrovsky se rozrůst, a to i do oblastí finančních transakcí, do nichž se v rámci svého podnikání vůbec neměly pouštět.
Kořeny americké krize samozřejmě sahají zpět až do let, kdy předsedou Federálního rezervního systému USA byl Alan Greenspan. Peníze byly tehdy za babku a regulace mírná. Proslulé hypoteční úvěry „nindža“ (nazvané zkratkou z anglického „žádný příjem, žádné zaměstnání, žádný majetek“) byly naprosto jasným signálem regulační nedbalosti. Tyto zřetelné známky porušování předpisů se však se vší lehkostí přehlížely – časy byly dobré a současná administrativa USA byla vůči regulaci nepřátelsky naladěná.
Je jasné, že finanční inovace bez účinné regulace nefungují dobře. V novém světě důmyslnějších finančních trhů číhají rizika na skrytých místech.
Dnešní krize ukazuje, že soubor zkostnatělých pravidel umožňuje důvtipným finančním institucím maskovat rizikovost svých portfolií či přesouvat položky sem a tam, aby se standardní hodnocení jevila lepší, než ve skutečnosti jsou. Je nepraktické vyvíjet regulační rámec, který zohlední každý konkrétní finanční nástroj a instituci. Větší smysl dává spíš sestavení rámce založeného na „principech“, které se mohou přizpůsobit evoluci finančních trhů, a osvojení si obecnějšího přístupu k řízení systémových rizik. To zřetelně chybělo.
Nynější krize rovněž potvrzuje, že některé typy angažovanosti státu na finančních trzích – zejména prostřednictvím implicitního zaštítění údajně „soukromých“ institucí – směřují ke špatným výsledkům, které nevyhnutelně končí tím, že útratu zaplatí daňoví poplatníci. Skutečná ponaučení z debaklu Fannie a Freddieho by se měla týkat nebezpečnosti implicitních státních záruk ve spojení s morálním hazardem a chabou regulací a dále rizik, která číhají i ve vyspělých finančních soustavách. Tato rizika jsou v méně rozvinutých finančních soustavách větší a úměrně tomu by v chudších zemích mohly být větší též náklady na vyřešení potíží.
Jednou věcí, kterou krize jasně ukazuje, je, že podvody, korupce a státní zásahy mohou nahlodat základy i těch nejhlubších finančních soustav, obzvlášť když tyto problémy umocňuje regulační systém, který je příliš úzce zaměřený, zakládá svůj pohled na předem daných pravidlech a občas mhouří oči nad zjevnými nepravostmi v systému. Přinejmenším právě to by rozhodně mělo být ponaučením, které si rozvíjející se trhy z této finanční krize odnesou.
Eswar Prasad vyučuje ekonomiku na Cornell University a působí v Brookings Institution. Dříve řídil Divizi finančních studií MMF.
Copyright: Project Syndicate, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Eswar Prasad or return to our home page.
|
|
