Svět plný zranitelnosti

ŘÍM – V roce 2010 – pět let před plánovaným termínem – dosáhli globální lídři rozvojového cíle tisíciletí (MDG) snížit podíl chudých lidí ve světě na polovinu oproti roku 1990. Rostoucí nezaměstnanost a klesající příjmy však zvýrazňují přetrvávající hrozbu chudoby po celém světě. Chudoba koneckonců není neměnným atributem určité pevně dané skupiny, nýbrž jevem ohrožujícím miliardy zranitelných lidí.

Pro lepší pochopení rozsahu chudoby a zranitelnosti po celém světě jsou navzdory svým nedostatkům užitečná měření příjmu. K měření pokroku směrem k naplnění MDG v podobě snížení podílu chudých lidí se používá hranice chudoby ve výši 1,25 dolaru denně (přepočtená podle parity kupní síly), jak ji stanovila Světová banka, avšak tato hranice není jediným relevantním prahem. Když se hranice chudoby zvýší na denní výdaje na obyvatele v hodnotě dvou dolarů, globální míra chudoby rázem stoupne z 18% na přibližně 40% – to naznačuje, že mnoho lidí žije těsně nad úrovní zavedené hranice chudoby a je zranitelná vůči vnějším šokům nebo změnám osobních poměrů, jako jsou zvýšení cen nebo ztráta příjmu.

Tři čtvrtiny chudých lidí světa žijí ve venkovských oblastech, přičemž největší výskyt chudoby existuje mezi zemědělskými pracovníky, zejména kvůli nízké produktivitě práce, sezonní nezaměstnanosti a nízkým mzdám vypláceným většinou venkovských zaměstnavatelů. V minulých desetiletých se zranitelnost a ekonomická nejistota zvyšovaly ruku v ruce s růstem přechodných, nárazových a nejistých zaměstnání, včetně sebezaměstnávání nebo prací na částečný úvazek, na dobu určitou, dočasných prací a prací na zavolání. Na vzestupu je rovněž práce doma, kterou často vykonávají ženy.

https://prosyn.org/TRzI6RBcs