A Window on Russia
Borgiovský kandidát na ruského prezidenta
Andrei Piontkovsky
V nejnovějším interview, které poskytl Andrej Lugovoj, muž, jehož vydání z Ruska žádá Velká Británie kvůli otravě disidenta Alexandra Litviněnka radioaktivním poloniem, nastal pozoruhodný okamžik, který dosud nebyl zcela doceněn. Lugovoj, stále poněkud ostýchavě, ale s nepochybnou hrdostí, zmínil, že když je viděn na veřejnosti, obvykle se ocitá obklopen lidmi, kteří mu chtějí potřást rukou, pogratulovat k udatnosti a požádat jej o autogram.
„Nuže, uvažoval jste o kariéře v politice?“ otázal se reportér. Dál už novinář toto téma bohužel nesledoval. To je škoda, protože Lugového postavení v Rusku nám o mé vlasti v sedmém roce vlády prezidenta Vladimíra Putina říká hodně.
Je snad zarážející, že se Lugovoj podle všeho nepodivil nad tím, proč se mu mezi krajany dostává tak nadšeného přijetí. Projevují Rusové solidaritu s obětí, již nespravedlivě pronásleduje britské státní zastupitelství?
To není příliš pravděpodobné. Kdy naposled žádali Rusové o podpis oběť? Já sám už několik měsíců přitahuji pozornost ruské prokuratury a ještě jsem se na ulici s veřejnou podporou, natož s lovcem autogramů nesetkal.
V Rusku je váš autogram žádaným zbožím, pouze když jste skutečným hrdinou: hokejistou, kosmonautem, prostitutkou z vyšší společnosti anebo, tak jako Lugovoj, katem.
Část Lugového slávy plyne ze skutečnosti, že s každým uplynuvším dnem se ve zprávách ruských médií rozrůstá seznam nevýslovných zločinů, které během svého krátkého života napáchal zesnulý Alexandr Litviněnko. Jde o zločiny natolik věrolomné, že každý čestný ruský vlastenec nemůže neprahnout po tom, aby tuto osobu viděl podrobenu nejvyšší míře národní odplaty. Pouze jedinému takovému „vlastenci“ však připadla ona čest, že směl čin vykonat. Právě proto je Lugovoj žádán o autogram.
Z toho by se ovšem samozřejmě nemělo vyvozovat, že vlastenci překypující nadšením nad Lugového úspěchem připouštějí spravedlivost britských obvinění. Společenská vnímavost druhu homo putinicus, přepečlivě cíděná televizními propagandisty, je taková, že hrdost na Lugového zdárný čin a pobouření z neblaze proslulé kampaně rozpoutané proti němu těmi, kdo nenávidí Rusko, mohou v hrudích obyčejných Rusů dunět bez sebemenšího nesouladu.
Zřetelně jsme postaveni před mystérium ruského myšlení, které už se prokázalo jako zvenčí neuchopitelné a nepoddajné pro každý analytický skalpel a o němž se naši slavjanofilové a Eurasijci dlouze rozepisují.
Nacházím v tom ale praktický zvrat, který ještě nikdo nenadhodil. Nepřinesl by Lugového vstup do politiky ideální řešení problému hledání Putinova dědice? Konec konců hrozí, že toto hledání rozštěpí elitu národa. Proč tedy nesáhnout po muži, jako je Lugovoj, který skutečně reprezentuje to, co tato elita představuje?
Porovnejme si oba prezidentské kandidáty, Putina v roce 1999 a Lugového v roce 2007. Podobnosti jsou ohromující: skromný sociální původ, kořeny v KGB, kriminální slovník, mentalita i tělesná konstituce, nemilosrdnost vůči „nepřátelům lidu“. Způsoby jako z podsvětí jdou u obou ruku v ruce s živým zájmem o byznys, který je tak zásadní pro pokračování ruských „liberálních reforem“. Konečně je tu ještě dodatečná, nesmírně významná shoda okolností, že oba muži byli na začátku svých kariér značně závislí na oligarchovi Borisi Berezovském, ale poté se s ním rozešli.
Co se týče jejich profesních schopností, podle všeho má navrch Lugovoj v roce 2007. Úspěšné provedení rozsáhlé operace v nitru Londýna předčí úřednickou práci v Domě družby NDR-SSSR v Drážďanech v období perestrojky a komunistického kolapsu.
Možná že by tedy ruský lid mohl tohoto kata s hodností podplukovníka přivinout k srdci, tak jako před osmi lety své srdce otevřel jinému podplukovníkovi KGB, Vladimíru Putinovi. Souhlasil by požitkářský a zcestovalý Lugovoj s korunovací? Vést Kreml je konec konců funkční prověrka. Všichni jsme sledovali, jak Putinova tvář za posledních osm let dramaticky zestárla.
Lugového tvář se ale také za posledních osm měsíců tiskových konferencí výrazně proměnila. Někdejší nula se pomalu osmělila. Právě on je tváří Putinova nového Ruska, samolibého Ruska, které „se zvedá z kolenou“ a sahá po zbrani.
Copyright: Project Syndicate, 2007.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
