LONDÝN – Senátor John McCain je ryzí americký hrdina. Byl statečným letcem s výbornými válečnými posudky. Na rozdíl od takzvaných „kuřecích jestřábů“, kteří se sami vyhnuli službě ve vietnamské válce, leč nemohli se dočkat, až mladé Američany vyšlou do bojů v Iráku, není McCainův život s jeho politikou v rozporu. Třebaže válku v Iráku, již si vyvolil prezident Bush, v senátu podporoval, ve věcech, jako je reforma financování kampaní a změna klimatu, byl připraven předstoupit se svým nezávislým úsudkem.

Když tedy McCain coby prezidentský kandidát prohlásil, že bude v případě zvolení usilovat o spolupráci s demokraty i s nezávislými a že se bude snažit nacházet konsenzus, bylo snadné mu věřit. Vždyť právě tak se choval jako senátor. Zdálo se, že existuje velká šance, že tento svůj přístup uplatní i při výběru kandidáta na viceprezidenta. Jako pravděpodobné se zdálo, že si vybere přítele senátora Josepha Liebermana, někdejšího člena Demokratické strany a jestřába ve věci irácké války.

Co se stalo, víme. Když se zdálo, že je jeho kampaň na konci s dechem, McCain vykročil pravou – k pravicovým fundamentalistům ve vlastní straně. Na celonárodní scénu vstoupila guvernérka Sarah Palinová a z rétorických zbraní vyšlehly plameny.

Ať už o guvernérčiných názorech soudíte cokoli, nikdo volbu „hokejové mámy“ z Aljašky nemůže označit za odvážný pokus o konsenzus. Řečeno žargonem komentářů, volba na ni padla proto, aby dodala energii skalním voličům strany, mezi něž patří zastánci tvrdé linie, znejistělí McCainovou vlažností u otázek, které je rozpalují, jako je kreacionismus a zákaz potratů.

Podle kalkulu McCainovy kampaně politicky nová tvář s křupanskými názory bude přitahovat dělnické voliče. Žena na kandidátce by navíc mohla přivábit některé z těch, koho zklamala porážka senátorky Hillary Clintonové v interním demokratickém souboji se senátorem Barackem Obamou.

Prozatím se zdá, že se výběr Palinové vyplácí. Z otázek na její dosavadní působení se podařilo vykličkovat, její nezkušenost se velebí jako ctnost a každá kritika se odráží jako sexismus.

Z pozice někdejšího manažera kampaní v britské politice mohu říct, že by zřejmě demokraté neměli zapomínat na tři věci.

Zaprvé, Palinová není na kandidátce první. Je nepředstavitelné, že by přežila kampaň během primárek. Nikdy by nepřestála pronikavé dotazy po měsíce trvání kampaně. Nikdo však zřejmě nehodlá uvažovat o jejím mimořádném nedostatku kvalifikací na post jen krůček od Oválné pracovny.

Zadruhé, demokraté by měli atakovat McCaina. Prezidentem se nestane Aljaščanka, ale on. Na mušku by si měli brát McCainovy názory na ekonomiku a zahraniční politiku, ne názory Palinové na Darwina a nehoráznost sexuální výchovy.

Ekonomika není McCainovou silnou stránkou. Tvrdil, že fundamenty amerického hospodářství jsou pevné, ještě když se hroutila Wall Street. McCainovým řešením je, zdá se, ještě více Bushových politik – daňové škrty pro bohaté plus sliby, že se omezí veřejné výdaje. Jak důvěryhodné to je?

Republikáni za Bushe proměnili rozsáhlé přebytky v děsivě velké schodky. Hypoteční krize a úvěrová tíseň vedly k finančním záchranám bank a znárodňování ústavů v oblasti financování bydlení a pojištění. Amerika potřebuje přitáhnout uzdu útratám domácností i fiskálním výdajům, aby dokázala snížit objem peněz, které si půjčuje a dluží.

Toho není snadné dosáhnout, když bohatí bohatnou – a vyhazují si z kopýtka nejvíc od bouřlivých dvacátých let –, ale příjem průměrné domácnosti už třetí dekádou stagnuje. Sociální spravedlnost není bezvýznamná ani v Americe, zemi příležitostí.

Až půjdou Američané v listopadu k volebním urnám, budou hlasovat podle klíče „kulturních válek“, tedy sexu a zbraní, anebo na základě toho, zda si mohou dovolit platit hypotéku?

Co se zahraniční politiky týče, byl to Obama, kdo správně podotkl, že Amerika potřebuje přenést zaměření svých vojenských operací z Iráku do Afghánistánu. Tomu, co se vbrzku stalo všeobecným míněním, se jeho protivník zprvu vysmíval. Al-Káida společně s Tálibánem stále mají na afghánsko-pákistánské hranici základny. Seriózní snaha zadržet je a vymýtit vyžaduje účinný zásah v provincii Hílmand, Severním a Jižním Vazíristánu a v neklidných oblastech mezi makovými poli v Afghánistánu a medresami v Pákistánu.

Konečně, chce-li Amerika změnu, proč hlasovat pro kandidátku, která si bere za své právě ty přístupy, jež daly Bushovým rokům jejich charakter, a je příkladem nepopularity a nezdarů, od partajní bigotnosti přes útok na rozum a vědu po odmítání názorů ostatku lidstva ve stylu „Amerika na prvním místě“.

Kdybych byl členem Demokratické strany, nechal by Palinovou na pospas investigativním bloggerům. Tyto volby jsou příliš důležité pro nás všechny, než aby začínaly a končily u ní. Vrátil bych se ke stěžejním problémům. Právě tam se hraje o volební vítězství či porážku.

Copyright: Project Syndicate, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč