WASHINGTON, D. C. – V posledních několika týdnech upoutalo celosvětovou pozornost oslabování dolaru vůči euru a jenu. V normálním světě by bylo oslabení dolaru vítáno, protože by Spojeným státům pomohlo vyrovnat se s neudržitelným obchodním schodkem. Ve světě, kde Čína váže svou měnu na dolar v podhodnocené paritě, je však pokles dolaru spojen s rizikem velkých škod na globální ekonomice, které dále zkomplikují zotavení ze současné celosvětové recese.

Přenastavení dolaru mělo proběhnout už dávno. Jeho nadhodnocování začalo krizí mexického pesa v roce 1994 a oficiálního posvěcení se mu dostalo po východoasijské finanční krizi z roku 1997 v podobě politiky „silného dolaru“. Tato politika přinesla Americe krátkodobé spotřební zisky, což vysvětluje, proč byla tak populární u amerických politiků, avšak v dlouhodobém měřítku výrazně poškodila americkou ekonomiku a přispěla i k současné krizi.

Nadhodnocený dolar způsobil, že americká ekonomika začala krvácet kvůli výdajům na dovoz, odlivu pracovních míst prostřednictvím offshoringu a investicím v zemích s podhodnocenými měnami. V dnešní éře globalizace, kterou charakterizují pružné a mobilní výrobní sítě, neovlivňují měnové kurzy pouze vývoz a dovoz. Mají dopad také na alokaci výroby a investic.

Z americké politiky silného dolaru měla největší prospěch Čína, která k ní přidala i vlastní politiku „slabého jüanu“. V důsledku toho se obchodní přebytek Číny vůči USA zvýšil z 83 miliard dolarů v roce 2001 na 258 miliard dolarů v roce 2007 krátce před recesí. V roce 2009 představuje přebytek Číny zatím 75% celkového obchodního schodku USA v oblasti neropných produktů. Podhodnocený jüan zároveň udělal z Číny významného příjemce přímých zahraničních investic – v roce 2002 byla Čína dokonce v tomto žebříčku na prvním místě –, což je na rozvojovou zemi oslnivý úspěch.

Výše nedávných obchodních schodků USA byla vždy neudržitelná, a proto dolar klesl vůči jenu, euru, brazilskému realu i australskému a kanadskému dolaru. Čína však pokračuje v politice podhodnocených měnových kurzů, a proto jüan posílil vůči dolaru relativně méně. Když se k tomu přidá rychlý růst výrobních kapacit v Číně, zaručuje tento stav vznik nového kola globálních nerovnováh.

Politika Číny vytváří nevraživou měnovou konkurenci vůči zbytku světa. Udržováním podhodnocené měny brání Čína Spojeným státům ve snížení jejich bilaterálního obchodního schodku s ní. Navíc to není pouze problém Ameriky. Čínská měnová politika poskytuje této zemi konkurenční výhodu oproti jiným zemím a umožňuje jí vytěsňovat jejich export do USA.

Ještě horší je, že se jiné země, jejichž měny se vůči jüanu zhodnotily, mohou těšit na invazi čínského dovozu. Čínská měnová politika má totiž ten důsledek, že místo aby znehodnocení dolaru zlepšilo obchodní bilanci Ameriky a zastavilo odliv pracovních míst a investic, může tyto problémy bezděčně rozšířit do zbytku světa. Čína tak v podstatě přiživuje nové nerovnováhy v době, kdy jednotlivé země bojují s propadem poptávky vyvolaným finanční krizí.

Dolar je součástí Rubikovy kostky měnových kurzů. Protože Čína zachovává politiku podhodnocené měny, může oslabení dolaru zhoršit globální deflační tlaky. Směsice politických faktorů přesto vedla politiky k překvapivému odmítnutí Čínu v této věci konfrontovat.

Pokud jde o USA, přetrvávající mentalita studené války v kombinaci s předpokladem hospodářské nadřazenosti USA způsobuje, že ekonomické otázky jsou stále pokládány za služebníka geopolitických ohledů. Tím se vysvětluje zanedbávání hospodářských vztahů mezi USA a Čínou, které je dnes pro USA vzhledem k jejich oslabené ekonomické kondici nebezpečné.

Pokud jde o zbytek světa, mnozí lidé snadno svalují vinu na USA, v mnoha případech i kvůli odporu vůči jejich pociťované aroganci. Ve státech jižní polokoule navíc existuje stará mentalita, že ve vztazích se Severem nemohou udělat nic špatně a že by v těchto vztazích měly projevovat vzájemnou solidaritu.

A konečně platí, že všechny země byly pravděpodobně krátkozraké, když si představovaly, že jim mlčení zajistí obchodní náklonnost Číny. Toto mlčení však jen Číně umožňuje využívat společenství států.

Světová ekonomika draze zaplatila za spoluúčast a mlčení ve vztahu k hospodářským politikám přijatým v uplynulých 15 letech, které vyvrcholily nejhlubší a nejnebezpečnější recesí od 30. let. A zaplatí ještě více, zůstanou-li politici pasivní i vůči destruktivní měnové politice Číny.

Copyright: Project Syndicate, 2009.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.