NEZVEŘEJŇOVAT DŘÍVE NEŽ 10. LEDNA

Vítězství Mahmúda Abbáse v palestinských prezidentských volbách představuje obrovskou výzvu pro palestinské vedení. Když byl zvolen předsedou výkonného výboru OOP jen několik hodin po smrti Jásira Arafáta, Abbás si zajistil podporu organizace, která zastupuje všechny Palestince, včetně těch v diaspoře. To, že byl zvolen ve všelidovém hlasování prezidentem Palestinské národní správy, dává Abbásovi legitimitu zdola k prosazování jeho politického programu.

Tento program, ač Arafátovu podobný, se v klíčových věcech liší. Abbás, známý také jako Abú Mázin, se veřejně a důsledně staví kriticky k tomu, co nazývá „militarizací intifády“. Už před Arafátovou smrtí Abbás tvrdil, že používání síly ze strany militantů oslabuje palestinskou vyjednávací pozici. Po celou volební kampaň se tohoto postoje držel a odmítal požadavky radikálních palestinských frakcí, aby se za svá dřívější vyjádření omluvil.

Abbás jedná prakticky, pevně věří v právní řád a je přesvědčen, že civilní správa musí v palestinské politice získat výsadní postavení. V tom se také liší od Arafáta, který věřil, že revoluční přístup musí přetrvávat tak dlouho, dokud budou Palestinci žít pod protiprávní zahraniční okupací. Až do osvobození nemělo být nic v normálu.

Abbás ve volbách zvítězil na platformě jasně zaměřené proti násilí a ve prospěch právního řádu, a proto má mandát a povinnost tuto politiku uskutečňovat. Každému ozbrojenému Palestinci musí dát jasně najevo, že zavládne nulová tolerance vůči neoficiálním skupinám, jež se budou ozbrojovat nebo podnikat vojenské útoky z palestinského území.

Má-li zachovat národní jednotu, Abbás nesporně bude muset využít všech svých přesvědčovacích schopností, aby radikální skupiny (některé v jeho vlastním Fatáhu) přiměl k respektování tohoto přístupu. Jako předseda OOP bude pod ohromným tlakem, aby nezbavoval legitimity mezinárodně schvalované projevy vzdoru vůči izraelským vojenským cílům. Aby se tomuto tlaku ubránil, bude muset prokázat, že zastavení násilí je ve vyšším zájmu Palestinců.

Pro Abbáse bude neméně těžké prosadit zásady právního řádu v traumatizované společnosti, která je rozrušená po téměř pěti letech násilí, útisku a drakonických cestovních omezení, jež zavedli Izraelci. Stejně jako v případě militarizace intifády nejde o jednoduchou záležitost, neboť se týká sil mimo kontrolu Abbáse i jeho vlády.

Nicméně, vnitřní politiky budou naprosto zásadní. Každodenní životy – a živobytí – Palestinců potřebují okamžité zlepšení. Izraelem vystavěná zeď na západě Západního břehu znamená, že nezaměstnanost mezi Palestinci nadále poroste a životní úroveň nepřestane upadat. Abbás tomu musí čelit tím, že bude hledat zahraniční arabskou a mezinárodní podporu. Opravdu potřeba je povzbudit investice, zejména ze strany Palestinců a Arabů. Ty ovšem nejsou pravděpodobné bez zásadních právních a správních reforem a – obecněji řečeno – bez dobré vlády a nezpochybnitelného uplatňování právního řádu.

Klíčem k vybudování státního zřízení je mír. Byť by byl Abbás při vyzývání radikálních skupin ke složení zbraní sebevýmluvnější, jednostranné příměří nebude trvat dlouho, nebude-li vzájemné. Úloha izraelských okupačních sil bude tedy při rozhodování o úspěchu Abbásovy nesnadné mise zásadní. Vskutku, bude-li dovoleno, aby pokračovala izraelská politika „cíleného zabíjení“, zatímco palestinští vůdci budou vážně usilovat o ukončení násilných činů proti Izraelcům, úkol, jemuž Abbás čelí, bude nesplnitelný.

Nakonec hlavní agendou palestinského prezidenta při jednání s Izraelem bude přimět Izraelce, aby dostáli svým opakovaným mezinárodním ujištěním, že životaschopný palestinský stát v sousedství je realistický cíl pro blízkou budoucnost. Bude-li však věc ponechána samotným Izraelcům a Palestincům, nezávislost Palestiny na území vytýčeném hranicemi z roku 1967 zůstane nedosažitelnou metou. Mezinárodní společenství, vedené Spojenými státy, musí do uskutečnění tohoto cíle investovat úsilí a politický kapitál.

Nový palestinský prezident stojí před náročnou agendou a velkými nadějemi mnoha lidí. Hodně bude záviset na tom, jak se Abbás vypořádá sám se sebou a jak bude vládnout. Zásadní otázkou je ale to, jak se zachová Izrael a mezinárodní společenství, pokud Abbás splní svůj závazek, že ukončí protiizraelské násilí a zavede právní řád ve fungující demokracii. Palestinci si vybrali; teď tak musí učinit i svět.