Otázka německého vůdcovství

FRANKFURT – Mnozí v krizí stižených zemích eurozóny si stěžují, že pramenem jejich strádání je rigidní režim ekonomického zpřísňování – mimo jiné snižování mezd a penzí, zvyšování daní a prudce rostoucí nezaměstnanost –, který jim vnucuje Německo. Nepřátelství vůči Německu dosáhlo úrovně, jakou jsme v Evropě nezažili od konce druhé světové války.

Přesto lze v Evropě navzdory tomuto antagonismu zaslechnout hlasité volání, aby se Německo ujalo „vůdcovství“. Německo je bezpochyby nejvýznamnější ekonomikou Evropy a s nejnižší nezaměstnaností a poměrně zdravými veřejnými financemi je také ekonomikou s nejlepší výkonností – alespoň momentálně. Od Německa se tedy žádá, aby se ujalo vedení při záchraně eurozóny, což je meta, která je nejen v zájmu celého evropského společenství, ale i Německa, které se všeobecně považuje za zemi, jíž jednotná měna přinesla největší výhodu.

Stížnosti na vnucovaný „teutonský režim“ a volání po německé vůdčí úloze si na první pohled protiřečí – jako by šlo o kontinentální kognitivní nesoulad. Ve skutečnosti se stížnosti a výzvy k vedení vzájemně upevňují. Zavedení úsporných politik na periferii přimělo tyto země požádat o pomoc a domáhat se toho, aby se Německo ujalo vůdčí role tím, že na evropský stůl položí víc peněz.

https://prosyn.org/JL1GZeAcs