Saturday, September 20, 2014
0

Pákistán podle Usámy bin Ládina

DILLÍ – Zabití Usámy bin Ládina speciálními silami Spojených států amerických při útoku vrtulníkem na luxusní sídlo nedaleko od Islámábádu dává vzpomenout na dopadení jiných předáků al-Káidy v pákistánských městech. I tentokrát vidíme, že skutečná útočiště teroristů se nenacházejí podél pákistánských hranic s Afghánistánem a Indií, nýbrž v pákistánském vnitrozemí.

To zase podtrhuje další základní realitu – totiž že boj proti mezinárodnímu terorismu nelze vyhrát bez demilitarizace a deradikalizace Pákistánu, včetně opětovného nastolení rovnováhy ve vztazích mezi tamním civilním sektorem a armádou a přistřižení křidélek „zvlčilé“ Meziagenturní zpravodajské službě (ISI).

Také další terorističtí vůdci dopadení po 11. září 2001 v Pákistánu – mimo jiné třetí nejvyšší velitel al-Káidy Chálid Šajch Muhammad, šéf operací této sítě Abú Zubajdá, Jásir Džazírí, Abú Farádž Fardž nebo jeden z koordinátorů 11. září Ramzí Binalšíbh – byli nalezeni ve velkých městech po celém Pákistánu. Pokud je na bin Ládinově skrýši něco překvapivého, pak je to její umístění do vojenského města Abbottábád, ve stínu vojenské akademie.

To jen zdůrazňuje, jak silné ochraně se bin Ládin musel těšit ze strany některých elementů pákistánského bezpečnostního režimu, že mu téměř deset let pomáhaly unikat z americké sítě. Průlom v pátrání nastal teprve poté, co USA navzdory riziku zpřetrhání svých dlouhodobých vztahů s pákistánskou armádou a ISI vysadila bez vědomí pákistánské armády hluboko na území Pákistánu řadu operativců CIA, jednotek Speciálních operací a příslušníků najatých agentur.

V posledních letech byli vysoce postavení operativci al-Káidy zajati nebo zabiti, přičemž bin Ládin musel zůstat „zakopaný“ v Pákistánu. V důsledku toho ztratila již silně rozštěpená al-Káida schopnost zorganizovat velký mezinárodní útok nebo otevřeně ohrožovat zájmy USA. Po bin Ládinově smrti al-Káida jako organizace pravděpodobně odumře.

Očekává se však, že její nebezpečná ideologie bude žít dál a motivovat nestátní aktéry financované státy. Zejména tyto živly si zachovají schopnost uskutečňovat velké přeshraniční teroristické útoky, jako byly údery v Bombaji v roce 2008. Dokonce i v Afghánistánu je hlavním vojenským protivníkem USA nikoliv al-Káida, nýbrž obrozující se Talibán, který má v Pákistánu bezpečné útočiště.

Proto se nyní hlavní pozornost pravděpodobně upře na teroristické lůno uvnitř Pákistánu, na roli tamních státních a nestátních aktérů a na vztahy mezi nimi. Příznačné je, že když se CIA k bin Ládinovi přiblížila, předseda amerického sboru náčelníků štábů admirál Mike Mullens vůbec poprvé veřejně spojil pákistánskou armádu s některými ozbrojenými radikály útočícími na americké síly v Afghánistánu. Domácí islamistické milice dál v Pákistánu otevřeně působí a pákistánská armáda a zpravodajská služba se stále zdráhají zpřetrhat své důvěrné vztahy s extremistickými a teroristickými živly.

Pro USA představuje Pákistán obzvlášť složitý problém. Přestože od 11. září poskytli Američané této zemi 20 miliard dolarů formou pomoci v boji proti terorismu, získali za to přinejlepším zdráhavou pomoc a přinejhorším obojetnou spolupráci. Pod náporem sílící vlny antiamerikanismu se politika USA vůči Pákistánu rychle rozpadá. Přesto se Pákistán, který má jeden z nejnižších poměrů daní k HDP na světě, stal na americké pomoci závislejší než kdykoliv předtím.

Třebaže Američané jásají nad bin Ládinovým zabitím, americká vláda si musí uvědomit, že její neúspěšná politika vůči Pákistánu mimoděk učinila z této země hlavní světové útočiště teroristů. Místo aby USA pomáhaly v Pákistánu budovat pevné civilní instituce, hýčkaly si pákistánský vojenský establishment prolezlý džihádisty, což nejlépe dokládá čerstvý balík vojenské pomoci v objemu tří miliard dolarů, který byl vyčleněn na příští fiskální rok. Když byl z úřadu vypoklonkován diktátor Parvíz Mušaraf, nová pákistánská civilní vláda nařídila, aby ISI podléhala ministerstvu vnitra. Tato snaha prosadit civilní kontrolu však nezískala podporu USA, což armádě umožnilo rychle toto úsilí zhatit.

Americký prezident Barack Obama po nástupu do úřadu zesílil americkou vojenskou přítomnost v Afghánistánu. V Pákistánu však zesílil pomoc, což tuto zemi proměnilo v největšího příjemce americké pomoci, třebaže afghánské velení Talibanu i zbytky al-Káidy zůstaly v této zemi zakořeněné. To pouze prohloubilo americkou účast v nespravedlivé válce a osmělilo Pákistán k tomu, aby „vykrmoval“ afghánský Taliban, přestože setrvalé americké útoky dál al-Káidu těžce oslabovaly.

Nenechte se mýlit: metla pákistánského terorismu vychází spíše od tamních generálů popíjejících whisky než od mullahů hnětoucích korálky. Jsou to právě samozvaní sekulární generálové, kdo vychoval síly džihádu a stal se otcem Talibanu, Laškare tajjaba, milicí Džaláluddína Hakkáního a dalších skupin. Tím, že svalili vinu za svou pokračující politiku terorismu v zastoupení na loutky z řad mulláhů, však generálové přesvědčili USA, že klíčem k vyřešení problému je zvládnutí okraje náboženského spektra, nikoliv samotných loutkářů.

Proměna Pákistánu v džihádistický žalář ve skutečnosti neproběhla za civilní vlády, nýbrž za dvou vojenských diktátorů – jednoho, který síly džihádu vychoval a vypustil z řetězu, a druhého, jenž dovedl svou zemi na samotný okraj propasti.

Bez reformy pákistánské armády a ISI nemůže přeshraniční terorismus nikdy skončit – a nikdy začít skutečné budování pákistánského státu. Jak může být Pákistán „normální“ stát, když jeho armáda a zpravodajská služba zůstávají mimo civilní dohled a rozhodující moc dál třímají vojenští generálové?

Po bin Ládinově smrti se může al-Káida znovu uchytit jedině v případě, že se pákistánské armádě podaří opětovně instalovat zástupnický režim v Afghánistánu. Dokud se nepřeruší železné sevření moci pákistánskou armádou a ISI se nevykáže do patřičných mezí, bude Pákistán pravděpodobně dál představovat „Ground Zero“ pro teroristické hrozby, jimž dnešní svět čelí.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured