Tuesday, October 21, 2014
6

Jedna velká unie

PAŘÍŽ – Nejčerstvějším lékem předkládaným jako řešení dlouhotrvající krize eura se v posledních několika týdnech stala myšlenka vytvoření evropské bankovní unie. Ať už jsou však přínosy bankovní unie jakékoli – a je jich celá řada –, návrhy na její založení vyvolávají víc otázek, než v současnosti dokážeme zodpovědět.

Motivace těch, kdo bankovní unii prosazují, se markantně liší. Někteří, zejména na jihu Evropy, ji považují za prostředek přesunutí břemene podpory tamějších bank na ty, kdo mají plnější kapsy. Jiní, hlavně v řadách bruselské eurokracie, ji pokládají za další velký krok při budování evropského superstátu. Teologové z Evropské komise, opření o náznak z posvátného odkazu Římské smlouvy na „stále užší svazek“, pohlížejí na každou krizi jako na příležitost k prosazování své federalistické agendy.

Evropská centrální banka se projevila přemýšlivěji, leč s nemenším nadšením, když prohlásila, že bankovní unie by měla mít tři cíle. Zaprvé, silnější dohled napříč eurozónou by měl posílit finanční integraci, „zmírnit makroekonomické nevyváženosti“ a zlepšit provádění měnové politiky. Jak by společný unijní kontrolor řešil problém nevyvážeností, se sice nevysvětluje, ale je to zajisté úctyhodná meta.

Druhým cílem by mělo být „zpřetrhat vazbu mezi bankami a suverény“, což byl obzvlášť nebezpečný rys loňského roku, a třetím je „prostřednictvím adekvátních příspěvků finančního průmyslu minimalizovat rizika pro daňové poplatníky“. Třetího cíle by sice bylo možné dosáhnout stát od státu, ale je zajisté obhajitelné, že plošnými bankovními odvody čili celoevropskou daní z finančních transakcí by se zamezilo konkurenčním pokřivením.

Jak by bylo možné těchto chvályhodných cílů dosáhnout? Evropská komise uvedla, že plná bankovní unie by musela spočívat na čtyřech pilířích: jednotném programu ochrany vkladů v bankách napříč EU (či eurozónou), jednotném úřadu a společném fondu pro řešení problémů bank, přinejmenším těch systematicky důležitých a přeshraničních, jednotném evropském orgánu pro dohled nad těmito bankami a jednotné soustavě pravidel pro prozíravou kontrolu všech bank v Evropě.

Každý, kdo kdy působil v bankovním dohledu, na první pohled vidí, že tyto čtyři pilíře bude nutné pečlivě konstruovat. Mnoha jednotlivým zemím trvalo generaci, než své domácí soustavy vybudovaly. V tomto případě navíc dosud nejsou vyřešeny tři velké politické otázky.

Zaprvé, rozhodnuto zatím není o identitě jednotného evropského dohlížitele na bankovnictví a ECB vycítila příležitost urvat moc. Centrální bankéři v Evropě odjakživa nelibě nesou úzký měnověpolitický mandát, jejž ECB přiznala Maastrichtská smlouva. Bankovní dohled nebyl začleněn mezi cíle ECB, přestože jeden z článků smlouvy dává soustavě evropských centrálních bank jako celku za úkol k účinnému dohledu přispívat. Teď prohlašují, že nejjednodušším řešením by bylo tuto pravomoc rozšířit a učinit z ECB fakticky celoevropského dohlížitele.

Takovému výsledku není nakloněna Evropská komise, která právě zřídila Evropský orgán pro bankovnictví (EOB). Ten je úzce svázán se samotnou Komisí a považuje se za přirozeného kandidáta na širší úlohu.

Komise má kus pravdy, ale i jistý problém. Během politických handlů, jež založení EOB (společně se dvěma ekvivalentními orgány pro cenné papíry a pojištění) předcházely, bylo domluveno, že tento nový úřad bude sídlit v Londýně. To se tehdy zdálo logické, ale přestává to platit, má-li se úloha EOB rozšířit. Jak by kontrolní orgán eurozóny mohl sídlit mimo eurozónu?

Druhou nevyřešenou otázkou je, jak bankovní unie dosáhnout právními prostředky. Ústavní změna tohoto rozsahu by normálně vyžadovala novou evropskou úmluvu. K tomu by ale byl potřeba čas a ten evropským lídrům došel.

Nadto není jisté, že by voliči v zemích, které při změně úmluvy vyžadují referendum, další přenos suverenity podpořili. Pravděpodobně to tedy skončí tím, že bankovní unie vznikne léty prověřeným postupem EU, tedy využitím stávajících pravomocí, obelstěním otázky suverenity a obejitím konzultace s veřejným míněním. To naznačuje, že bude potřeba spolehnout se na ECB.

Poslední otázka tkví v tom, co by taková bankovní unie eurozóny znamenala pro jednotný finanční trh, a to zejména pro ty země EU, které jsou mimo jednotnou měnu. Mnohé by se dobrovolně přidaly, neboť mají v úmyslu se co nejdříve začlenit, navzdory potížím eura. To však neplatí pro Velkou Británii a Londýn zůstává zdaleka největším finančním centrem kontinentu.

Obávám se, že Francouzi a Němci teď s obtížnými Brity ztratili trpělivost a zdráhající se usilovat o dohodu. To zase euroskeptičtí britští politici berou za příležitost k přetvoření vztahu Británie k EU, ba někteří v tom vidí šanci na vyjednání odchodu z unie.

Názor v londýnské City upřednostňuje spíš střední cestu, která by Británii umožnila neztratit přínosy jednotného trhu, aniž by se však musela podřídit sjednocené regulaci. Toho bude těžké dosáhnout.

Mám dojem, že určitá bankovní unie bude zřízena, a to brzy. Jinak se bankovní soustava eurozóny zhroutí. Takový krok by ale mohl mít vážné důsledky pro velký volnotržní experiment Evropy, a nebudou-li pečlivě řešeny, mohly by vyústit v odchod Británie. Politické sázky jsou vysoké a do výsledku se to patrně promítne.

Z angličtiny přeložil David Daduč

Hide Comments Hide Comments Read Comments (6)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedCarol Maczinsky

    Banking Union is just a phrase for financial regulation. Necessary as Europe suffers from US regulatory failure.

  2. CommentedJohn Brian Shannon

    Hi Howard,

    Thank you for this very informative piece.

    Perhaps a banking regulator should be EU-wide, perhaps only Eurozone-wide -- a reasonable case has been made for each.

    Perhaps the regulator should be EC-backed, EU-backed or Eurozone backed, again, a reasonable case has been made for each of the choices.

    Those discussions are already in play.

    I look at this with a different perspective.

    1) Voluntary membership. Each country in Europe should have the option to join the regulatory framework, or not. If there are enough benefits to membership vs responsibilities of membership of that institution, then there will be plenty of members.

    2) Once an individual country within Europe decides to participate -- both enjoying the benefits and observing the responsibilities from a national perspective, then individual banks within that nation could then join the institution.

    3) Size of bank. Banks under 10 Billion net value (or 100 Billion, or any agreed reasonable threshold) should be free of any obligation to join. This exemption would still allow community-based banking and allow those who want to bank within their own jurisdiction free of European institutional constraints, to do so. If the drafters of such want tacit support from the German public, this would be a good way to get it.

    4) Taking choices away is the completely wrong approach. Adding choices is the way to go. Adding positive solutions to national governments, to banks, to depositors and to the overall economy of Europe should be the driving force behind the creation of any banking authority, anywhere.

    5) Similar could be said about a European debt-mutualization institution. Taking choices away is the completely wrong approach. Adding choices is the way to go. Adding positive solutions for national governments, to banks, to depositors and to the overall economy of Europe should be the driving force behind debt mutualization plans.

    When the benefits of membership exceed the responsibilities, a lineup will form. This IS the very DNA of every entrepreneur.

    Best regards, JBS
    http://jbsnews.com

  3. CommentedGary Marshall

    Hello Mr. Davies,


    The individual European countries have the means to remedy their current problems with ease. And the means to that end is contained in the little proof below for the abolition of Taxation, which novelty may be absurd on the face of it, but not so when examined.

    If you or anyone can find the flaw in this proof, I shall be more than happy to give the reward of $50,000. None have yet been successful. Perhaps because so few have tried.

    Its not the end of Europe or the world, but a new beginning.

    Enjoy!

    ####

    The costs of borrowing for a nation to fund public expenditures, if it borrows solely from its resident citizens and in the nation's currency, is nil.

    Why? Because if, in adding a financial debt to a community, one adds an equivalent financial asset, the aggregate finances of the community will not in any way be altered. This is simple reasoning confirmed by simple arithmetic.

    The community is the source of the government's funds. The government taxes the community to pay for public services provided by the government.

    Cost of public services is $10 million.

    Scenario 1: The government taxes $10 million.

    Community finances: minus $10 million from community bank accounts for government expenditures.
    No community government debt, no community
    government IOU.

    Scenario 2: The government borrows $10 million from solely community lenders at a certain interest rate.

    Community finances: minus $10 million from community bank accounts for government expenditures.
    Community government debt: $10 million;
    Community government bond: $10 million.

    At x years in the future: the asset held by the community (lenders) will be $10 million + y interest. The deferred liability claimed against the community (taxpayers) will be $10 million + y interest.

    The value of all community government debts when combined with all community government IOUs or bonds is zero for the community. It is the same $0 combined worth whether the community pays its taxes immediately or never pays them at all.

    So if a community borrows from its own citizens to fund worthy public expenditures rather than taxes those citizens, it will not alter the aggregate finances of the community or the wealth of the community any more than taxation would have. Adding a financial debt and an equivalent financial asset to a community will cause the elimination of both when summed.

    Whatever financial benefit taxation possesses is nullified by the fact that borrowing instead of taxation places no greater financial burden on the community.

    However, the costs of Taxation are immense. By ridding the nation of Taxation and instituting borrowing to fund public expenditures, the nation will shed all those costs of Taxation for the negligible fee of borrowing in the financial markets and the administration of public
    debt.

    Regards,
    Gary Marshall

      CommentedJohn Brian Shannon

      Hi Gary,

      Pretty elementary stuff here and I don't have the time to cover the entire post, but I will cover one incorrect paragraph for you.

      "The costs of borrowing for a nation to fund public expenditures, if it borrows solely from its resident citizens and in the nation's currency, is nil."

      Not true.

      You are forgetting about the interest on the borrowed money.

      Yes, present interest rates ARE low, but they haven't always been, nor will they always be low. Those rates will increase at some point and all of the borrowed money will then be interested at the new rate.

      You could still make a case that the interest doesn't add up to much money at all. But it is still a cost, which means that there IS a cost to borrowing.

      Above that, the U.S. government debt has a lot of zeros behind it -- and even at a low percentage rate, that is still a lot of zeros.

      Much more information here: http://www.brillig.com/debt_clock/

      If you look at the larger context, there isn't enough 'resident citizens' money on deposit in America to act as security to cover the government's total debt, deficit and other financial obligations.

      Which means borrowing outside of 'resident citizens' deposits.

      To make up that difference by additional taxation could (at present) choke-off any nascent recovery underway -- if there is any recovery underway, it is still too early to tell. One thing is for certain, to add tax now, would sink the economy.

      To make up the difference with additional taxation (not at present) does place a drag on the economy. That money which gets paid in taxes, is no longer in the hands of consumers, where every study since there were rocks shows that consumer spending stimulates the economy better than any other stimulus -- government, corporate, or private.

      Don't think there are corporate economies that use stimulus in their jurisdictions? Do a Google search on "Levittown" -- the early years.

      http://en.wikipedia.org/wiki/Levittown,_Pennsylvania

      Finally, when spending by governments (which, in your quoted statement is necessarily limited by the financing available by community or national 'resident citizens') needs to exceeds those limits, then what?

      Any number of things could cause this, from profligate spending by civic authorities, to corruption, to military invasion or attack, weather-related or climate-related crises, or a taxation rate so high it stalls the economy.

      Not to mention a recession bringing on high unemployment where the number of taxpayers (who would otherwise be regular depositors if they were working) must begin living off their savings, lowering the total available security for the governments already spent money.

      More taxation to make up the difference would only cause more savings withdrawals and which would further slow government spending and thereby increase unemployment.

      I admire your advocacy, but if the piece you quoted was actually a panacea for economic systems, it would have been utilized by economists and politicians long ago.


      Cheers, JBS
      http://jbsnews.com

  4. CommentedVal Samonis



    Too late for such gradual solutions in EU, I am afraid; confidence in the EU Paradise is lost for long!

    Instead, divide the EuroZone into Neuro and Seuro (N&S) zones to much better reflect the conditionalities (productivity, etc) of the optimum currency areas (OCA), with free flotation of Neuro and Seuro. N&S zones provide a chance to salvage some positive European integration results and, in the longer time, bring the continent to necessarily very gradual correction of the original architectural sins of the EU (no OCA, etc).

    Failing that, nobody is able to keep Germany in the EU; it might quickly opt out and become another Fortress Switzerland trading fully globally.

    Then all hell may break loose in the rest of Europe!


    Val Samonis

    http://ca.linkedin.com/in/vsamonis

  5. CommentedMatt Stillerman

    I think that a banking union will solve some problems and create some new ones. The banks will be much healthier if they are all backed by the currency issuer, the ECB, as the lender-of-last-resort. Euro liquidity guarantees by the ECB can really be believed!

    However, the EU member states are all accustomed to having their national banks buy their bonds. E.g. Greek banks bought Greek bonds, etc. That will come to a screeching halt. So, the fiscal problems of the European soveriegns will be cast into a much harsher light.

Featured