8

Pracovní místa: Obama versus Romney

BERKELEY – Spojené státy právě završily třetí rok hospodářského zotavení, ale míra nezaměstnanosti zůstává nad osmi procenty a existují znepokojivé známky zpomalení. Není tedy překvapením, že se pracovní místa stala velkým tématem prezidentské kampaně – a také že oba kandidáti mají velmi odlišné představy o podpoře zaměstnanosti.

Prezident Barack Obama navrhl loni na podzim Zákon o amerických pracovních místech (AJA), což je balík fiskálních opatření v objemu 450 miliard dolarů, zaměřených na tvorbu pracovních míst. AJA dosahoval celkové hodnoty zhruba 3% HDP a měl vstoupit v platnost v roce 2012, přičemž by rychle podpořil zaměstnanost a pojistil americké zotavení vůči globálním protivětrům. Většina jeho opatření se v minulosti těšila podpoře obou velkých stran, přibližně 56% celkových nákladů činily daňové škrty a celý balík se měl zaplatit v rámci Obamova dlouhodobého plánu snižování deficitu.

Několik nezávislých ekonomů dospělo k závěru, že Obamův plán by v letech 2012-2013 výrazně pozvedl trh práce. Dva z nejuznávanějších amerických prognostiků dokonce předpověděli, že AJA by v roce 2012 zvýšil počet pracovních míst o 1,3-1,9 milionu a do konce roku 2013 o více než dva miliony. Také nestranický Kongresový rozpočtový úřad (CBO) zjistil, že většina opatření AJA se řadí na přední příčky rozpočtové efektivity, měřené jako počet pracovních míst vytvořených v letech 2012-2013 na dolar rozpočtových nákladů.

Republikáni v Senátu však zmařili AJA obstrukcemi a také republikány ovládaná Sněmovna reprezentantů nepřipustila hlasování o návrhu. Mitt Romney, současný prezidentský kandidát Republikánské strany, napadl plán jako „pouhý stimul“, který by „nalil sklenici benzinu na řeřavé uhlíky“ zotavení. Nakonec se Obamovi s podporou průzkumů veřejného mínění, které jeho plán schvalovaly, podařilo částečně prosadit dvě politiky AJA: snížení daní z mezd zaměstnanců o jednu třetinu (Obama navrhoval jednu polovinu) a rozšíření dávek v nezaměstnanosti zhruba o 60% toho, co doporučoval.

Kongres však neschválil padesátiprocentní snížení daní z mezd placených zaměstnavateli – tedy škrt jedné z firemních daní, který mnoho republikánů v minulosti upřednostňovalo a jenž stojí vysoko na žebříčku rozpočtové efektivity. Stejně tak Kongres navzdory silné voličské podpoře neschválil federální granty v objemu 30 miliard dolarů, jež by putovaly do jednotlivých států s cílem umožnit jim zaměstnat přibližně 135 000 učitelů, policistů a hasičů. Tyto granty, které v letech 2009 až 2011 dosáhly celkové hodnoty 130 miliard dolarů, pomohly státům zachovat životně důležité služby a udržet veřejné zaměstnance, kteří je poskytují.

Romney se staví proti většímu objemu federálních peněz pro státy a tvrdí, že „je načase seškrtat vládu a pomoci Američanům“. Učitelé, hasiči a policisté jsou však také Američané, kteří pomáhají jiným Američanům. Vládní zaměstnanost klesá nejrychlejším tempem od 40. let minulého století a dnes je na úrovni roku 2006. Kdyby zaměstnanost ve veřejné sféře bývala v posledních třech letech rostla zhruba stejným tempem jako počet obyvatel, jako tomu bylo během prezidentského působení George W. Bushe, pak by míra nezaměstnanosti nečinila 8,2%, ale přibližně 7%, poněvadž by existovalo zhruba o 800 000 pracovních míst víc.

Stejně tak Kongres nevyslyšel Obamovo volání po dodatečných výdajích na infrastrukturu v hodnotě 90 miliard dolarů, které by podpořily přibližně 400 000 pracovních míst – učinil tak navzdory faktu, že USA vykazují nefinancované potřeby na infrastrukturu v objemu nejméně 1,1 bilionu dolarů. Investice do infrastruktury navíc nejen vytvářejí pracovní místa v krátkodobém měřítku, ale zároveň podporují dlouhodobou konkurenceschopnost.

Celkem nechal Kongres na jednacím stole nejméně milion pracovních míst a drží nezaměstnané Američany jako rukojmí výsledku listopadových voleb.

Romney mezitím v reakci na setrvalý mediální tlak zveřejnil vlastní politiku podpory tvorby pracovních míst v krátkodobém horizontu. Není přesvědčivá. Romney tvrdí, že by zajistil, aby USA zapojily víc lidí do práce v energetickém sektoru. Ačkoliv však ropný a plynárenský průmysl od roku 2007 značně rostou, zaměstnávají méně než 200 000 osob, takže i kdyby se zaměstnanost v tomto sektoru v krátkodobém horizontu zdvojnásobila, mělo by to zanedbatelný efekt.

A zatímco Romney tvrdí, že by otevřel nové zahraniční trhy, Obama dělal a dělá právě to, když prosadil schválení tří významných obchodních dohod a zvýšení federální podpory amerického exportu, který roste téměř dvojnásobnou rychlostí než během zotavení po recesi v roce 2001. Romneyho slib, že zatíží Čínu, která představuje třetí největší americký exportní trh, měnovou manipulací a že zavede vysoká cla na čínský dovoz, by navíc téměř jistě vyprovokoval odplatu, což by způsobilo pokles amerického vývozu a tím i počtu pracovních míst.

Romney by také zrušil „Obamacare“ – legislativu zdravotnické reformy z roku 2010 –, protože „odrazuje malé firmy od najímání zaměstnanců“. Důkazů pro toto tvrzení je však poskrovnu a jsou nepřímé. Nedávný průzkum zjistil, že většina malých firem reformu podporuje. Jako hlavní důvod nepřijímání zaměstnanců uvádí většina firem, velkých i malých, nedostatečnou poptávku.

Ani Romneyho slib, že uzákoní bezprostřední škrty ve federálních nemandatorních výdajích o dalších 5%, pravděpodobně tvorbu pracovních míst nepodpoří tak, jak on sám tvrdí, Když ekonomika trpí vysokou nezaměstnaností a slabou agregátní poptávkou, mají výdajové škrty kontraktivní efekt. Romney nedávno tuto skutečnost připustil, když přiznal, že „fiskální sráz“ – tedy vypršení daňových škrtů zavedených v Bushově éře na konci letošního roku v kombinaci s rozsáhlými výdajovými škrty, které už mají podle plánu vstoupit v platnost – uvrhne ekonomiku zpátky do recese.

A konečně Romney vedle prodloužení Bushových daňových škrtů slibuje i plošné dvacetiprocentní snížení marginální sazby daně z příjmu fyzických osob a značné snížení daně z příjmu právnických osob, aby podnítil firmy k najímání většího počtu zaměstnanců. Navzdory rozsáhlému poklesu marginálních sazeb daně z příjmu na počátku Bushovy administrativy však počet pracovních míst rostl v letech 2000 až 2007 polovičním tempem než v předchozích třech desetiletích.

I kdyby Romneyho nové daňové škrty dlouhodobě posilovaly investice a růst (což je sporný předpoklad, který závisí na tom, jak budou financovány), jejich krátkodobý efekt na tvorbu pracovních míst by byl minimální a navíc by byly spojeny se značnou ztrátou příjmů. Podle měření rozpočtové efektivity CBO dosahují tyto škrty nevalných výsledků.

Obamovy návrhy na podporu tvorby pracovních míst jsou přesvědčivé, zatímco Romneyho návrhy by měly jen malý nebo nulový efekt – a některé z nich by dokonce mohly situaci zhoršit. Je zapotřebí, aby voliči o tomto rozdílu věděli.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.