Tuesday, July 29, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
0

Obamův izraelský problém

NEW YORK – Při neobvyklém výpadu mimo rodný Texas guvernér Rick Perry obvinil amerického prezidenta Baracka Obamu z „appeasementu“ vůči Palestincům. Bývalý starosta New Yorku Edward Koch zase jako kandidáta za stát New York do Kongresu USA podpořil katolického republikána oproti židovskému demokratovi, protože republikán v dobrém i ve zlém podporuje Izrael – a protože Obama vyjádřil výhrady k rozšiřování izraelských osad na Západním břehu. Kochovými slovy Obama „hodil Izrael pod autobus“. Republikán zvítězil.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu, dosti citlivý na vměšování cizinců do izraelské domácí politiky, se útoky proti Obamovi otevřeně a vytrvale dvoří republikánským kongresmanům. A Obamova reakce? Projev na půdě Organizace spojených národů, v němž zopakoval svou podporu Izraeli a pochopení pro obavy a zranitelnost Izraele, téměř bez jakékoli zmínky o obavách a zranitelnosti Palestinců.

Čím to je, že Izrael dokáže proměnit amerického prezidenta v želé? Proč se vlastně všichni američtí politici tak bojí vyjádřit se kriticky na adresu izraelských politik? Mají strach, že budou označeni za antisemity? Anebo jde o „židovské hlasy“ ve volbách?

Na povrchu se zdá, že demokraté nemají mnoho co ztratit. Průzkumy naznačují, že většina Američanů židovského původu (pouhých 1,7 % populace USA) stále volí Demokratickou stranu.

Co se týče takzvané izraelské lobby ve Washingtonu, která je dobře organizovaná a velmi dobře finančně zajištěná, významnou úlohu hrají též evangelikální křesťané. Ti ale drtivou většinou volí republikány, takže by se zdálo, že ani tady Obama nemá mnoho co ztratit.

Pravda, jisté proizraelské organizace, zejména Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti (AIPAC), dokážou získat obrovské sumy peněz, aby prosadily či zneškodnily politické kandidáty, posuzované výhradně podle přístupu k Izraeli. A právě peníze, přihozené či stažené, by mohly být – stejně jako Židé odmítající z pocitu uraženosti hlasovat pro Obamu – jazýčkem na vahách ve významných „kyvadlových státech“, jako je Florida.

Odhlédneme-li od peněz, voličů a lobbingu, v posledních letech se cosi podstatného změnilo a demokraty to děsí: americká pravice dnes konflikt Izraele s Palestinou používá jako kyj, jímž tluče liberály.

Dříve tomu tak nebylo. Izrael v prvních několika desetiletích existence, kdy mu vládli převážně socialisté, podporovala hlavně světová liberální levice. Ostatně poslední americkou administrativu, jež byla vůči izraelské vládě poněkud přísná, vedl republikán George H.W. Bush.

Židé, v Evropě i v USA, měli tradičně sklon k levicovosti. Pravicové politiky, zejména pokud vycházejí z etnického nacionalismu, jsou zřídka příznivé pro menšiny, jimž se daří spíše v otevřeném, kosmopolitním prostředí. V 50. a 60. letech Židé patřili k nejvášnivějším stoupencům boje amerických černochů za občanská práva.

Dokud byl Izrael liberálním státem, pro většinu amerických Židů bylo snadné, ba přirozené jej podporovat. Mozek a srdce, citová náklonnost k Izraeli a politická oddanost liberální myšlence se nedostávaly do sporu.

Situace se ale začala měnit, když izraelská Strana práce ztratila pozice ve prospěch Likudu, který vyznává tvrdší linii. Čím dál silněji začala Izrael zamořovat přesně taková politika, jaké se Židé tradičně obávali, zejména etnický nacionalismus.

Izrael, zčásti vyprovokovaný nepřátelstvím arabských sousedů a zatvrzelostí palestinských lídrů, se začal stáčet ostře doprava. Šlo rovněž o důsledek demografických změn: Židé ze Středního východu byli niterně namíření proti Arabům víc než jejich evropští bratři a židovští přistěhovalci z Ruska byli zase niterně antilevicoví. Navíc se rychle zvyšoval počet ortodoxních židů.

V důsledku toho evropská liberální levice ztratila náklonnost k Izraeli a tato země si novou skupinu přátel získala na pravici – dokonce na krajní pravici. Evropští pravicoví populisté, včetně některých, kteří zastupují strany se silně antisemitskou minulostí, dnes hrdě vyhlašují podporu izraelským osadníkům na palestinských územích. V USA se zase hlavní základnou podpory Izraele stala podivná aliance židovských stoupenců tvrdé linie a evangelikálních křesťanů, kteří věří, že všichni Židé se musí nakonec vrátit do Svaté země a obrátit se ke křesťanství.

To vytvořilo prazvláštní situaci. Pravicoví politici z amerického jihu společně s rakouskými, německými, francouzskými a nizozemskými populisty haní liberály, že politikou appeasementu ustupují „islamofašismu“. Tito političtí dědicové hluboce rasistických tradic jsou novými stoupenci židovského státu, jehož politiky dnes za mnohé vděčí spíš etnickému šovinismu devatenáctého století než socialistickým kořenům sionismu.

Patrně nejsnazším způsobem, jak se americký demokratický prezident může ve volebním roce vyhnout potížím, je podlézat nekompromisním politikám Izraele. Obama rozhodně potřebuje všechny příznivce, které dokáže získat. Cena ale bude vysoká. Zatlačeny k bezvýhradné podpoře Izraele, USA rychle ztrácejí věrohodnost a vliv na vroucím Středním východě.

Vyvinout tlak na Izrael, aby přestal budovat osady a smířil se s životaschopným palestinským státem, bude velmi těžké. Je to ale jediný způsob jak rozetnout neutuchající koloběh násilí. Postavit se Izraeli a jeho novým fanatickým přátelům není nikterak antižidovské. Právě naopak, znamená to obhajobu liberální tradice, v niž řada Židů nadále věří.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured