3

Obamova čínská karta?

MELBOURNE – Podle amerického Federálního rezervního systému kleslo celkové čisté jmění Američanů od roku 2007 o 40% a vrátilo se na úroveň roku 1992. Pokrok směrem k zotavení bude pomalý a složitý a americká ekonomika bude v předvečer listopadových prezidentských a kongresových voleb slabá. Může jakýkoliv stávající držitel prezidentské funkce – a prezident Barack Obama zvlášť – zopakovat za takových podmínek své volební vítězství?

Vina za současné americké neduhy dozajista leží výlučně na Obamových předchůdcích: Billu Clintonovi, který podněcoval Fed, aby přestal tolik dbát na dohled a regulaci finančních trhů, a Georgi W. Bushovi, jehož nákladné války podstatně zvýšily americký vládní dluh. V den voleb však bude mnoho (ne-li většina) Američanů pravděpodobně ignorovat nedávné dějiny a dá hlas prezidentovu protikandidátovi.

Vzhledem k tomu by nebylo překvapivé, kdyby Obama a další lidé v jeho administrativě hledali neekonomická témata, pomocí nichž by vlili do jeho kampaně novou energii. Právě takovými tématy by se mohly stát národně-bezpečnostní problémy obecně a zejména výzvy, které představuje Čína.

Obamova zahraniční a obranná politika je přinejmenším asertivní, obzvláště na Blízkém východě a v Tichomoří. Prezident schválil mnohem více útoků bezpilotních letadel než Bush, rozšířil pravomoc bezpečnostních služeb pronikat do soukromí Američanů, umožnil CIA pokračovat v programu mimořádného vydávání osob, schválil procesy s lidmi obviněnými z terorismu před pochybnými vojenskými tribunály a neuzavřel základnu v zátoce Guantánamo.

USA navíc zvyšují svou vojenskou přítomnost v Pacifiku v době, kdy už mají v této oblasti větší vojenskou sílu než všechny ostatní země dohromady. V Tichém oceánu dnes operuje šest letadlových lodí plus jejich doprovodná podpůrná plavidla – celkem 60% všech amerických námořních sil.

Kromě toho vede Obamova administrativa rozhovory s Filipínami o posílení a rozšíření námořní spolupráce. Navíc přesvědčila Singapur, aby na svém území hostil čtyři moderní námořní plavidla. Austrálie zřídila v Darwinu základnu pro námořní pěchotu a na Kokosových ostrovech další základnu pro bezpilotní špionážní letadla.

A to není všechno. Republikáni v Kongresu s malou, či dokonce nulovou publicitou připojili k návrhu zákona o obranných výdajích pro příští rok klauzuli, která požaduje, aby Obamova administrativa konzultovala se státy v západním Pacifiku možnost rozmístit v tomto regionu ještě větší množství sil – včetně taktických jaderných zbraní. Senátor Richard Lugar mi v této souvislosti prozradil, že jelikož se tato úprava setkala s minimálními či nulovými námitkami z Bílého domu, nevidí důvod, proč by neměla projít Senátem.

Na nedávné bezpečnostní konferenci v Singapuru zdůraznil americký ministr obrany Leon Panetta nutnost posilování americké vojenské přítomnosti v regionu. Poté odcestoval do Vietnamu, údajně k diskusím o možnosti využití zátoky Cam Ranh, která během vietnamské války sloužila jako významná základna USA, pro potřeby amerického námořnictva.

USA stejně jako Austrálie popírají, že toto vše je součást silové politiky zaměřené na Čínu. Málokdo v západním Pacifiku však s nimi souhlasí.

Panettova návštěva Vietnamu následovala bezprostředně po misi americké ministryně zahraničí Hillary Clintonové do Pekingu, kde vedla strategické a ekonomické rozhovory. Zdá se, že toto jednání proběhlo dobře, avšak začíná být stále zřejmější, že USA vedou dvojí politiku: rozhovory ano, ale pro všechny případy také navyšování a přeskupování vojenské síly v Pacifiku.

To vše se přitom děje v době, kdy se Čína připravuje na změnu vedení. Já shodou okolností věřím, že předání politické moci v této zemi proběhne hladce. Jiní lidé však naznačují, že to bude – a už je – obtížné období poznamenané chaosem a nejistotou.

Obamova administrativa se možná domnívá, že tvrdost vůči Číně si získá podporu voličů v USA. Během velkých mezinárodních incidentů nebo krizí Amerika jen zřídkakdy volila proti stávajícímu prezidentovi. Spočítal si však Obama pořádně, jak provokativní je jeho politika pro Čínu?

Tím samozřejmě nechci naznačovat, že tichomořská oblast Spojené státy nepotřebuje. Ačkoliv však hraje Amerika v regionu důležitou roli, měla by už vědět, že je nepravděpodobné, aby svých politických cílů dosáhla vojenskými prostředky.

Číňané samotní si nepřejí, aby Američané odešli ze západního Pacifiku, protože menší státy na periferii Číny by pak byly z čínské moci ještě nervóznější. Čína je natolik zralá, aby to chápala; mohutné posilování americké vojenské přítomnosti v regionu je však něco jiného.

Dnešní doba je nebezpečná nejen ekonomicky, ale i strategicky. Opravdu se musíme ptát, zda Obama nehraje čínskou kartu proto, aby vychýlil volební misku vah ve svůj prospěch. Je-li to skutečně jeho záměr, pak v sobě tato taktika skrývá obrovské nebezpečí.

Austrálie by měla dát USA najevo, že o něčem takovém nechce ani slyšet. Raději bych odstoupil od smlouvy ANZUS s Novým Zélandem a Spojenými státy – to znamená, že bych raději ukončil obrannou spolupráci s USA –, než abych dopustil rozmístění jaderných raket na území Austrálie.

Současná australská vláda by takový krok neučinila a ani u opozice to není příliš pravděpodobné. Stále více Australanů však začíná zpochybňovat těsnost a moudrost našich strategických styků s USA. Naše největší naděje ve stabilitu a mír tak možná spočívá v čínském odmítnutí nechat se vyprovokovat. Číňané chápou, jaká hra se tu hraje. Mám za to, že během americké volební kampaně se budou držet stranou.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.