NEW YORK – Pro mezinárodní pozorovatele Spojených států není snadné pochopit politickou paralýzu, která zemi svírá a vážně ohrožuje americkou schopnost řešit domácí potíže a přispívat k hledání východisek z mezinárodních problémů. Americká vládní krize je nejvážnější v moderní historii. Navíc je pravděpodobné, že se v příštích letech ještě zhorší.
Prezident Barack Obama při prosazování svého základního programu, ať už v oblasti zdravotnictví, změny klimatu či finanční reformy, naráží na obtíže, které je na první pohled těžké pochopit. Vždyť se těší osobní popularitě a jeho Demokratická strana má většinu v obou komorách kongresu. Přesto jeho program vázne a ideologické rozepře v zemi se prohlubují.
Počátkem listopadu Obamova oblíbenost dosahovala mezi demokraty 84 %, oproti pouhým 18 % mezi republikány. Že země postupuje správným směrem, se domnívalo 58 % demokratů, ale jen 9 % republikánů. Pro vyslání dodatečných 40 tisíc vojáků do Afghánistánu bylo pouhých 18 % demokratů, zatímco mezi republikány byla podpora vyslání posil 57%. Ve skutečnosti výrazná většina demokratů, totiž 60 %, upřednostňovala snížení počtu vojáků v Afghánistánu, ve srovnání s pouhými 26 % mezi republikány. Umírněný střed nezávislých (ani demokraté, ani republikáni) byl u všech těchto otázek rozdělen rovnoměrněji.
NEW YORK – Pro mezinárodní pozorovatele Spojených států není snadné pochopit politickou paralýzu, která zemi svírá a vážně ohrožuje americkou schopnost řešit domácí potíže a přispívat k hledání východisek z mezinárodních problémů. Americká vládní krize je nejvážnější v moderní historii. Navíc je pravděpodobné, že se v příštích letech ještě zhorší.
Prezident Barack Obama při prosazování svého základního programu, ať už v oblasti zdravotnictví, změny klimatu či finanční reformy, naráží na obtíže, které je na první pohled těžké pochopit. Vždyť se těší osobní popularitě a jeho Demokratická strana má většinu v obou komorách kongresu. Přesto jeho program vázne a ideologické rozepře v zemi se prohlubují.
Počátkem listopadu Obamova oblíbenost dosahovala mezi demokraty 84 %, oproti pouhým 18 % mezi republikány. Že země postupuje správným směrem, se domnívalo 58 % demokratů, ale jen 9 % republikánů. Pro vyslání dodatečných 40 tisíc vojáků do Afghánistánu bylo pouhých 18 % demokratů, zatímco mezi republikány byla podpora vyslání posil 57%. Ve skutečnosti výrazná většina demokratů, totiž 60 %, upřednostňovala snížení počtu vojáků v Afghánistánu, ve srovnání s pouhými 26 % mezi republikány. Umírněný střed nezávislých (ani demokraté, ani republikáni) byl u všech těchto otázek rozdělen rovnoměrněji.