Americké krizové volby
Joseph S. Nye
CAMBRIDGE – Čtvrtého listopadu zvolí Američané 44. prezidenta své země. Stane se tak uprostřed nejhoršího finančního chaosu, který Spojené státy poznaly od počátku velké hospodářské krize v roce 1929. Oba kandidáti jsou americkými senátory bez větších zkušeností ve výkonných funkcích, takže se jejich schopnost zvládnout tuto krizi stála stěžejní otázkou voleb.
Na počátku kampaně mnozí pozorovatelé předpovídali, že klíčovým tématem bude v roce 2008 Irák. Místo něj se jím však stala finanční krize. V zásadě by to mělo pomoci Baracku Obamovi a demokratům, protože ti jsou podle výzkumů veřejného mínění silnější v ekonomických otázkách, zatímco republikáni a John McCain si vedou lépe v otázkách bezpečnostních. Podle průzkumů se McCain dostal po republikánském sjezdu počátkem září do vedení, avšak po vypuknutí finanční krize si opět získal náskok Obama.
Ačkoliv oba muži opatrně podpořili sedmisetmiliardovou sanaci finančního sektoru, existují mezi nimi ostré kontrasty. Obama je nejen prvním Afroameričanem nominovaným některou z velkých stran, ale současně je i jedním z nejmladších kandidátů v dějinách. McCain má na svém kontě zkušenosti námořního letce a více než dvacet let v Senátu. V případě zvolení by byl nejstarším prezidentem nastupujícím do úřadu.
Oba muži se liší povahou i zkušenostmi. McCain je mužem silných tradičních hodnot, který je pyšný na svou ochotu jednat rychle a rozhodně, což se pokusil prokázat i během jednání o sanaci tím, že přerušil kampaň a vrátil se do Washingtonu. Zdá se však, že jeho úsilí nenašlo odezvu, poněvadž jím vedení republikáni napoprvé schválení příslušného návrhu zmařili.
Zároveň však McCain projevil svou odolnost. V roce 2007 mnoho lidí jeho kampaň odepisovalo, ale on v sobě našel schopnosti ji vzkřísit a zajistit si republikánskou nominaci. Jeho volba aljašské guvernérky Sarah Palinové coby viceprezidentské kandidátky pak otřásla celou prezidentskou kampaní.
Obama je inspirativní řečník a v reakci na finanční krizi i turbulence politické kampaně navíc projevil chladnokrevnost a klid. Když ho uvedla do rozpaků tvrzení pastora jeho církve, přednesl výjimečný projev o otázce rasy v Americe. Někteří Obamovi demokratičtí stoupenci si dokonce přejí, aby v reakci na kritiku dával najevo více emocí.
Člověk by se však měl mít na pozoru a nepřikládat příliš velkou váhu celonárodním průzkumům veřejného mínění, které zjišťují podporu obou kandidátů. Americké prezidenty volí sbor volitelů, v němž každý stát hlasuje v poměru k počtu svých zástupců v Kongresu. A protože i nejmenší státy mají dva senátory, je výsledkem nepoměrně vysoké zastoupení řídce osídlených západních států, které mají sklon hlasovat pro republikána.
V roce 2000 vyhrál lidové hlasování Al Gore, avšak ve sboru volitelů měl většinu George W. Bush. Kampaně obou současných kandidátů se proto silně zaměřují zhruba na dvanáct států, v nichž jsou voliči téměř rovnoměrně rozděleni a které by mohly strhnout výsledek ve sboru volitelů na tu či onu stranu. Kampaně obou kandidátů se dnes zoufale snaží odhadnout dopad finanční krize právě na tyto „bitevní“ státy.
Nejenže sbor volitelů zkresluje předpovědi založené na celonárodních průzkumech veřejného mínění, ale existuje také možnost překvapení, která mohou vést k obratům na poslední chvíli. Jedna chyba v prezidentské debatě může přes noc obrátit příliv veřejného mínění, jak se to v roce 1976 přihodilo prezidentu Geraldu Fordovi v debatě s Jimmym Carterem. Výkon Ronalda Reagana v debatě s Carterem v roce 1980 bývá naopak často označován za jednu z příčin jeho vítězství.
Další událostí, která by mohla změnit poměr sil, je případné „říjnové překvapení“ spojené s terorismem, jež by mohlo přehodit agendu z finanční krize zpět na otázku bezpečnosti, kde jsou republikáni silnější. Krátce před volbami v roce 2004 zveřejnil Usáma bin Ládin videonahrávku, která možná pomohla prezidentu Bushovi porazit senátora Johna Kerryho. Pro bin Ládina byla Bushova politika užitečnější, neboť se mu lépe rekrutovali stoupenci, než kdyby byl případně prezidentem Kerry. Lze předpokládat, že Obama by byl pro bin Ládina ještě znepokojivější možností.
Nedávný průzkum provedený stanicí BBC ve 22 zemích odhalil, že kdyby mohl hlasovat svět, Obama by drtivě zvítězil. Rozdíl v jeho prospěch přitom kolísal od 82% v Keni (kde se narodil Obamův otec) po 9% v Indii. Američané však nemají rádi, když do jejich voleb zasahuje někdo zvenčí. Když Obama přilákal v létě na svůj projev v Berlíně dvousettisícový dav, kritizovali ho republikáni jako elitáře, jenž apeluje na davy v zahraničí, ale nikoliv na dělníky doma.
Když jeden zářijový průzkum na druhé straně požádal Američany, aby seřadili podle důležitosti řadu zahraničně-politických cílů budoucího prezidenta, 83% respondentů dalo na první místo „zlepšení postavení Ameriky ve světě“. Zvolení prvního Afroameričana prezidentem by navíc bezpochyby udělalo zázraky, pokud jde o obnovení měkké síly, kterou Bushova administrativa v uplynulých osmi letech promrhala.
Někteří lidé se obávají, že Obama by mohl být dobrý pro americkou měkkou sílu, avšak nikoliv pro sílu tvrdou. Machiavelli kdysi pronesl slavný výrok, že pro vladaře je důležitější, aby se ho lidé báli, než aby ho milovali. Možná má pravdu, ale někdy zapomínáme, že opakem lásky není strach, nýbrž nenávist. A sám Machiavelli dal jasně najevo, že nenávist je něco, čemu by se měl vladař pečlivě vyhýbat.
Když uplatňování tvrdé síly podkopává sílu měkkou, je vedení země obtížnější – jak po invazi do Iráku zjistil i Bush. McCain i Obama disponují impozantními politickými a organizačními dovednostmi v oblasti tvrdé síly; jinak by nebyli tam, kde dnes jsou. Pokud však jde o měkkou sílu v podobě emoční inteligence, vize a komunikace, Obama McCaina předčí. Uvidíme, zda to 4. listopadu strhne na jeho stranu americké voliče mající se na pozoru před finančním chaosem.
Joseph S. Nye Jr. je profesorem na Kennedyho škole státní správy při Harvardově univerzitě. Jeho poslední kniha nese název The Powers to Lead (Síla vést).
Copyright: Project Syndicate, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from Joseph S. Nye or return to our home page.
|
|
