Průzkumy veřejného mínění naznačují, že třetina Američanů si myslí, že Čína bude „brzy dominovat světu“, zatímco téměř polovina považuje vývoj Číny za „ohrožení světového míru“. Mnozí Číňané se zase obávají, že Spojené státy neakceptují jejich „mírový vzestup“. Američané a Číňané se musí takto zveličeného strachu vyvarovat. Zachování dobrých vztahů mezi USA a Čínou bude v současném století určujícím činitelem globální stability.

Snad největší hrozbou pro bilaterální vztahy je přesvědčení, že konflikt je nevyhnutelný. Kdykoli během dějin budí mocnost na vzestupu mezi svými sousedy a ostatními mocnostmi strach, stává se právě tento strach příčinou střetu. Za takových okolností mohou zdánlivě drobné událostí vyvolat nepředvídanou a katastrofickou řetězovou reakci.

Nejvážnější vyhlídky na destabilizační incident jsou dnes ve spletitých vztazích napříč Tchajwanským průlivem. Čína, která považuje Tchaj-wan za nedílnou součást svého území, jež se od dob čínské občanské války ukrývá za štítem námořnictva USA, prohlašuje, že na tchajwanskou deklaraci nezávislosti odpoví silou.

USA nezpochybňují čínskou svrchovanost, ale chtějí mírové urovnání, které zachová demokratické instituce Tchaj-wanu. V samotném Tchaj-wanu existuje sílící pocit národní identity, ale také ostrý spor mezi pragmatiky „modré aliance“, kteří si uvědomují, že geografická situace od nich bude žádat nalezení kompromisu s pevninou, a vládnoucí „zelené aliance“, která různou měrou usiluje o dosažení nezávislosti.

Tato dvě spojenectví v Tchaj-wanu změří své síly v prezidentských volbách 22. března. Aktuální průzkumy naznačují, že bývalý starosta Tchaj-peje Ma Jing-ťiou z Kuomintangu (KMT) vede před Frankem Hsiehem z vládnoucí Demokratické pokrokové strany (DPP). Někteří pozorovatelé se ale obávají, že současný předseda DPP Čen Šuej-pien bude hledat záminku k odvrácení porážky tábora usilujícího o suverenitu. V současnosti prosazuje referendum o tom, zda by měl Tchaj-wan vstoupit do Organizace spojených národů, což Čína považuje za provokaci. Čen odpovídá, že je to Čína, „kdo dnes jedná proaktivně“.

Amerika je zřetelně znepokojená. Ministryně zahraničí USA Condoleezza Riceová nedávno na tiskové konferenci řekla: „Myslíme si, že tchajwanské referendum o přihlášce do OSN pod názvem ‚Tchaj-wan‘ je provokativní politika. Zbytečně zesiluje napětí v Tchajwanském průlivu a lidem na Tchaj-wanu to neslibuje žádné reálné přínosy na mezinárodní scéně.“ Znovu také připomněla politiku administrativy, která je proti „jednostranné hrozbě kterékoli ze stran, že změní status quo“.

Týž den ministr obrany Robert Gates kritizoval Čínu za neočekávané omezení možnosti amerických lodí vplout do čínských přístavů kvůli americkým prodejům zbraní na Tchaj-wan. Gates podle svých slov čínským představitelům sdělil, že americké prodeje zbraní jsou v souladu s dřívější politikou a že „dokud budou pokračovat v hromadění sil na své straně Tchajwanského průlivu, my budeme pokračovat v zásobování Tchaj-wanu prostředky, které potřebuje ke své obraně.“ Gates však dodal, že navzdory rostoucímu čínskému obrannému rozpočtu „nepovažuji Čínu za nepřítele a myslím, že v mnoha oblastech existují příležitosti pro pokračující spolupráci.“

Tchajwanská otázka v principu vést ke konfliktu nemusí. Vzhledem k sílící změně v Číně a narůstajícím hospodářským i společenským stykům přes průliv by mělo být možné najít recept, který Tchajwancům umožní udržet si svou tržní ekonomiku a demokratický systém bez cedulky v OSN.

Prozatím se USA snaží dát tomuto vývoji naději tím, že zdůrazňují dvě jasná pravidla: žádná nezávislost pro Tchaj-wan a žádné použití síly ze strany Číny. Ale vzhledem k nebezpečí incidentů, jež by mohly vzniknout z politického soupeření na Tchaj-wanu nebo rostoucí netrpělivosti v Lidově osvobozenecké armádě na pevnině, USA by se zachovaly moudře, kdyby povzbudily čilejší styky a jednání mezi oběma stranami.

USA mají zřetelný národní zájem na zachování dobrých vztahů s Čínou, stejně jako zvláštní lidskoprávní zájem na ochraně tchajwanské demokracie. Není národním zájmem USA pomáhat Tchaj-wanu stát se suverénním státem s křeslem v OSN a snahy některých Tchajwanců toho dosáhnout představují největší nebezpečí chybného odhadu, který by mohl zapříčinit nepřátelství mezi USA a Čínou. Už teď někteří Číňané podezírají USA, že usilují o nezávislý Tchaj-wan coby „nepotopitelnou letadlovou loď“, která by byla k dispozici proti budoucímu čínskému nepříteli. Mýlí se sice, avšak takováto podezření mohou rozdmýchávat atmosféru nepřátelství.

Bude-li Amerika přistupovat k Číně jako k nepříteli dnes, zajistí si nepřátelství do budoucna. Poněvadž si nemůžeme být jisti, jak se bude Čína vyvíjet, je nesmyslné ničit vyhlídky na lepší budoucnost. Současná americká politika spojuje hospodářskou integraci s pojistkou proti budoucí nejistotě. Americko-japonské bezpečnostní spojenectví znamená, že Čína nemůže použít „japonskou kartu“. Třebaže jsou však takovéto pojistky ve světě politiky přirozené, pro obě strany je důležitá zdrženlivost. Naplní-li celkové klima nedůvěra, to, co se bude jedné straně jevit jako pojistka, může druhá strana považovat za hrozbu.

Není důvod, aby USA a Čína v tomto století vstupovaly do války. Obě strany musí dbát na to, aby je tímto směrem nezavedl incident týkající se Tchaj-wanu. Američané a Číňané se musí vyvarovat toho, aby se zveličené obavy staly sebenaplňujícím se proroctvím.

Copyright: Project Syndicate, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč