NEW YORK – Bitva se Spojenými státy nad čínským směnným kurzem pokračuje.Když Velká hospodářská recese začala, řada lidí se obávala, že vystrčí růžky protekcionismus.Pravda, lídři skupiny G20 slibovali, že si berou k srdci ponaučení z Velké hospodářské krize.Jenže 17 z dvaceti členů skupiny zavedlo ochranářská opatření už během několika měsíců po prvním summitu v listopadu 2008.Nejvíc pozornosti se dostalo ustanovení stimulačního balíčku USA, které nabádá k nákupům amerického zboží.Přesto se protekcionismus podařilo zadržet, zčásti díky Světové obchodní organizaci.

Při pokračující hospodářské ochablosti ve vyspělých ekonomikách hrozí nová vlna protekcionismu.Například v Americe se víc než jednomu ze šesti zájemců o práci na plný úvazek nedaří najít místo.

Šlo o jedno z rizik souvisejících s nedostatečným americkým stimulem, který byl nastaven tak, aby uklidňoval kongresmany, a zároveň měl oživit ekonomiku.Za bobtnajících schodků se druhý stimul zdá nepravděpodobný a vzhledem k tomu, že měnová politika se dotýká svých mezí a inflační jestřábi jsou drženi v šachu jen s obtížemi, ani z této strany nelze pomoc očekávat.Na přední místo se tedy dostává protekcionismus.

Kongres USA pověřil ministerstvo financí, ale zhodnotilo, zda je Čína „měnovým manipulátorem“.Třebaže prezident Obama už několik měsíců oddaluje okamžik, kdy ministr financí Timothy Geithner bude svou zprávu muset zveřejnit, samotný pojem „měnové manipulace“ je chybný:opatření přímo či nepřímo ovlivňující směnný kurz podnikají všechny vlády.Slabá měna může být důsledkem nezodpovědných rozpočtových deficitů anebo nízkých úrokových sazeb.USA až do nedávné krize v Řecku ze slabého směnného kurzu dolaru vůči euru těžily.Měli snad Evropané obvinit USA, že „manipulují“ směnný kurz, aby si na jejich úkor rozšířili export?

Ač se američtí politici zaměřují na bilaterální deficit obchodu s Čínou, který je setrvale obrovský, záleží spíš na multilaterální rovnováze.Když požadavky, aby Čína upravila svůj směnný kurz, za vlády George W. Bushe začaly, její multilaterální obchodní přebytek byl malý.Poslední dobou však už Čína hospodaří s rozsáhlým multilaterálním přebytkem.

Bilaterální i multilaterální přebytek má také Saúdská Arábie:Američané chtějí ropu a Saúdští Arabové chtějí méně amerických výrobků.Saúdskoarabský multilaterální obchodní přebytek ve výši 212 miliard dolarů v roce 2008 zastiňuje čínský přebytek ve výši 175 miliard dolarů i v absolutních číslech; vyjádřen jako procento HDP je saúdskoarabský přebytek obchodního účtu, dosahující 11,5 %, oproti čínskému přebytku víc než dvojnásobný.Bez vývozu amerických zbraní by byl saúdskoarabský přebytek ještě mnohem větší.

V globální ekonomice s nedostatečnou agregátní poptávkou jsou přebytky obchodního účtu problém.Přebytek obchodního účtu Číny je ale ve skutečnosti menší než součet přebytků Japonska a Německa; procentuálně vůči HDP činí 5 %, oproti německým 5,2 %.

Obchodní bilanci země ovlivňuje mnoho jiných faktorů než směnné kurzy.Klíčovým činitelem jsou národní úspory.Americký multilaterální deficit obchodu se výrazněji nezúží, dokud Amerika nebude významněji spořit; Velká hospodářská recese vedla sice k vyšším úsporám domácností (jež bývaly téměř nulové), ale vyšší vládní schodky je víc než vykompenzovaly.

Úprava směnného kurzu pravděpodobně změní pouze to, odkud Amerika nakupuje textil a oděvy – namísto Číny z Bangladéše či Srí Lanky.Zvýšení směnného kurzu přitom pravděpodobně přispěje k nerovnosti v Číně, neboť tamní chudí rolníci čelí sílící konkurenci rozsáhle dotovaných amerických farem.Právě to je skutečná obchodní deformace v globální ekonomice – toto pokřivení poškozuje miliony chudých lidí v rozvojových zemích, přičemž Amerika pomáhá části nejbohatších farmářů na světě.

Během asijské finanční krize let 1997-1998 se pevnost žen-min-pi významně podílela na zachování stability regionu.Pevnost žen-min-pi rovněž regionu pomohla udržet silný růst, z něhož profituje svět jako celek.

Někteří lidé tvrdí, že Čína musí svůj směnný kurz upravit, aby předešla inflaci nebo bublinám.Inflace zůstává umírněná, ale podstatnější je, že čínská vláda má v záloze arzenál dalších zbraní (od zdanění přílivů kapitálu a kapitálových výnosů po rozličné měnové nástroje).

Směnné kurzy ovšem mají vliv na vzorec růstu a je v zájmu samotné Číny, aby se restrukturalizovala a odklonila od závislosti na exportem taženém růstu.Čína si uvědomuje, že její měna musí v dlouhodobém výhledu zhodnocovat, a politizace rychlosti, jíž postupuje, byla doposud kontraproduktivní.(Od doby, kdy svůj směnný kurz začala v roce 2005 revalvovat, je tato adaptace poloviční nebo o něco vyšší, než je podle názoru expertů nezbytné.)Navíc platí, že rozpoutávat bilaterální konfrontaci je nerozumné.

Jelikož multilaterální přebytek Číny se stal ekonomickým tématem a řada zemí se ho obává, USA by měly usilovat o mnohostranné systematické řešení.Uvalení jednostranných cel po označení Číny za „měnového manipulátora“ by podrylo multilaterální soustavu, a přitom by to přineslo malý prospěch.Čína by mohla zareagovat zavedením cel na ty americké produkty, které jsou v důsledcích přímo či nepřímo subvencované rozsáhlými americkými finančními podporami bank a automobilek.

V obchodní válce nikdo nevítězí.Amerika by se tedy měla mít na pozoru, aby vprostřed nejistého globálního oživení takovou válku nerozpoutala – nehledě na její oblibu mezi politiky, jejichž voliči jsou právem znepokojeni vysokou nezaměstnaností, a na snadnost hledání viníka jinde.Současnou globální krizi bohužel zplodila Amerika a Amerika musí hledět do zrcadla, nejen proto, aby oživila svou ekonomiku, ale i proto, aby zabránila opakování krize.