ABUJA – Parlamentní volby v Nigérii, po nichž má 16. dubna následovat přímá volba prezidenta, naznačují, že vládnoucí Demokratická strana národů (PDP) ztratila svůj téměř úplný monopol na politiku v této zemi. Ze čtyř hlavních opozičních stran, které nasadily kandidáty na obsazení 469 parlamentních křesel, získal převážnou část hlasů na jihozápadě země Nigerijský akční kongres (ACN), jenž porazil i takové prominentní postavy PDP, jako jsou předseda parlamentu Dimeji Bankole nebo senátorka Iyabo Obasanjová-Bellová, dcera bývalého prezidenta Oluseguna Obasanja.

PDP se však podařilo odrazit nápor protivníků v ropné deltě Nigeru, domovském regionu prezidenta Goodlucka Jonathana. Zároveň udržela pozice na jihovýchodě obývaném převážně kmenem Igbo a také v centrální části země, kde žije několik malých etnických skupin.

Jonathanův nástup k moci v květnu 2010 po smrti prezidenta Umaru Yar’Aduy, jenž skonal po pouhých třech letech v úřadu, provázely hořké spory. Někteří politici PDP na muslimském severu trvali na tom, aby jejich region směl postavit vlastního kandidáta, poněvadž Obasanjo, jenž byl pokládán za představitele křesťanského jihu, již vládl osm let. Byli však odmítnuti.

Ze strany pak odešli někteří významní členové, zejména na severu. Analytici předpovídali, že velká část hlasů z regionů připadne Kongresu za pokrokovou změnu (CPC) vedenému Muhammaduem Buharim, muslimem ze severního státu Katsina, jenž je zároveň prezidentským kandidátem strany. V Katsině získal CPC většinu křesel, avšak PDP si přesto dokázala udržet nadvládu v politice tohoto nestabilního regionu.

Parlamentní volby, které byly původně naplánované na 2. duben, ale o týden se odložily, protože Nezávislá národní volební komise (INEC) nedokázala natisknout dostatek volebních lístků a dalších volebních tiskovin, proběhly v atmosféře strachu, násilí a nejistoty. V úřadovně INEC ve městě Suleja nedaleko od hlavního města vybuchly v předvečer voleb bomby, které zabily několik volebních činitelů. V Maiduguri, velkém městě na severovýchodě země, kde navzdory vládní razii v roce 2009 stále ohrožuje obyvatele násilná muslimská sekta Boko Haram, pak exploze přinutily mnoho voličů zůstat doma. K volbám se registrovalo 74 milionů Nigerijců, avšak volební účast byla podstatně nižší.

Attahiru Jega, vysokoškolský učitel a od srpna 2010 předseda INEC, od základů přebudoval zkostnatělou a zkorumpovanou volební mašinerii, zavedl nový a důvěryhodný systém volební registrace, vyškolil personál a obsadil jím 120 000 hlasovacích místností v této obrovské zemi – to vše za šest měsíců. Je zřejmé, že volby budou vždy náročným úkolem – tím spíš, že po skončení vojenské vlády v roce 1999 si nigerijští politici zvykli manipulovat s hlasy. Koneckonců volby v roce 2007, které vynesly k moci Yar’Aduu – jednalo se o třetí „vítězství“ PDP v řadě –, označili místní i mezinárodní pozorovatelé za nejhorší v dějinách země.

Také před dubnovým hlasováním zabředla Nigérie do vyjetých kolejí „volebního autoritářství“. Zdálo se, že všemocná PDP, která se spoléhá na kontrolu nad bezpečnostními složkami, značné ropné příjmy, k nimž mají prezident a jeho suita neomezený přístup, a spletitou klientelistickou síť prorůstající do místních zastupitelstev v 36 nigerijských státech, bude vládnout věčně. Z voleb se stal prázdný rituál, otázky veřejné politiky nepředstavovaly důležitá předvolební témata a opozice byla rozdělená, špatně financovaná a neschopná vymyslet strategii, která by omezila hegemonii PDP.

Prezidentu Jonathanovi slouží ke cti, že zajistil čisté volby. Když chtěla INEC zavést důmyslný mechanismus kontroly potenciálních volebních manipulátorů, neustoupil a podpořil Jegu, přestože jestřábi uvnitř jeho strany začali roztrušovat, že předseda INEC je „nebezpečný radikál“, jehož by měl prezident odvolat. Opoziční strany našly půdu pod nohama a mocenský monopol PDP se konečně podařilo rozbít – avšak ne zlikvidovat.

Naopak se zdá, že Jonathan a PDP si v prezidentských volbách povedou dobře. Špatný výsledek CPC v parlamentních volbách na severu země by mohl naznačovat, že vlivní konzervativní politici v tomto regionu, které Buhari odstavil, když jako armádní generál svrhl v nekrvavém převratu v prosinci 1983 „druhou republiku“, mu to neodpustili ani nezapomněli. Mezi CPC, ACN, která jako prezidentského kandidáta nasazuje bývalého protikorupčního cara Nuhua Ribadua, a Všenigerijskou lidovou stranou, menším uskupením, jehož kandidátem je Ibrahim Shekarau, v současnosti probíhají jednání o případné dohodě na společném kandidátovi.

Buhari je v celé zemi známější než zbylí dva kandidáti, avšak Ribaduova ACN zaznamenala v parlamentních volbách lepší výsledek než CPC. Stále tedy není jasné, kdo komu ustoupí. Vyřeší-li však opoziční strany své názorové rozdíly a najdou pevnou společnou platformu, pak by mohly donutit Jonathana bojovat ve druhém kole.

Již sama skutečnost, že se volby vůbec konaly – a to bez násilného střetu mezi nigerijským severem a jihem –, je pozoruhodný úspěch. Je ovšem nezbytné vážně se zabývat vršícími se problémy země – rozbujelou korupcí oficiálních činitelů, rozkládající se sociální i fyzickou infrastrukturou a sílícími etnickými a náboženskými vzpourami v severovýchodní, centrální a jihovýchodní části země a také v deltě Nigeru.

Obyčejní Nigerijci nicméně doufají, že prezidentské volby, které se uskuteční tento týden, a volby do guvernérských úřadů a státních parlamentů, plánované na 26. dubna, vynesou do funkcí politiky, kteří se těmito problémy konečně začnou zabývat. Jak ukázaly parlamentní volby, je načase, aby Nigerijci sklidili demokratickou dividendu: vládu, jež reflektuje jejich zájmy a reaguje na jejich požadavky.