Pro Hongkong žádné zprávy nejsou nutně dobré zprávy. Před jeho znovusjednocením s pevninskou Čínou mnozí očekávali, že se bývalá britská kolonie bude objevovat na prvních stránkách novin, jak bude Peking postupně rozleptávat její svobody. Místo toho se Hongkong po roce 1997 na světovém zpravodajském radaru většinou ztrácel. Pět let po předání si Hongkong na rozdíl od očekávání svá práva stále uchovává.

To se ale může změnit. Tung Ťien-chua, vedoucí představitel Hongkongu, zahájil loni své druhé volební období návrhem nových bezpečnostních zákonů, který způsobil několik znepokojených signálů na radiolokátoru tisku. Tato legislativa by měla naplňovat článek 23 Základního zákona. Tato hongkongská ,,miniústava" vyžaduje, aby vláda ustanovila zákony proti vlastizradě, pobuřování, pokusu o převrat a zcizení státních tajemství.

Od chvíle, kdy se Hongkong vrátil k Číně, byl článek 23 citlivou záležitostí, protože k jeho zařazení do Základního zákona došlo v důsledku silné podpory, kterou obyvatelé Hongkongu vyjadřovali roku 1989 prodemokratickému hnutí v Pekingu. V zájmu udržení politické stability čínská i hongkongská vláda záležitost ochotně odložily během Tungova prvního funkčního období. Po jeho znovuzvolení se náhle rozhodly, že už čekaly dost dlouho a že bezpečnostní zákony podle článku 23 uzákoní do půlky roku 2003.

Kvůli mlhavosti znění a zbytečně širokému záběru nové zákony vyvolávají všeobecný strach, že článek 23 povede k omezování základních práv. Právníci varují před ohrožením osobní svobody a nespravedlivým zacházením. Novináři tvrdí, že je občas potřeba ve veřejném zájmu informovat o státních tajemstvích. Učitelé se obávají, že zákaz vlastnictví štvavých materiálů podkope akademickou svobodu. Náboženská a sociopolitická sdružení mají strach, že jejich globální vazby budou zpřetrhány a existence ohrožena, jestliže jejich zahraniční protějšky budou označeny za nepřátelské vůči pevninské Číně.

Hongkongský lid neodmítá veškerou bezpečnostní legislativu. Jen požaduje, aby nebyly navrhované zákony tak svévolné a aby se jejich rozsah zmenšil. Ale vládní úředníci stále jen omílají politickou správnost navrhovaných zákonů proti rozvracečům. V jednom ze zoufalých a do nebe volajících případů Regina Ip, ministryně bezpečnosti, připsala Hitlerův nástup k moci kazům ve fungování demokracie. Vláda takovéto kazy napraví, naznačuje Ip.

Vzrušené výměny názorů mezi úřady a odpůrci zákonů mnohé vedly k úsudku, že ďáblovo kopýtko je ukryto v podrobnostech. Co následovalo, je téměř jednomyslný požadavek, aby Tungova vláda zveřejnila detailní návrh zákonů k dalšímu kolu diskusí. Vláda to pod silným tlakem Pekingu na schválení posvěcené verze označuje za zbytečné.

Jakmile byla možnost změnit zákon v diskusi zablokována, hongkongský lid vyšel do ulic. Při jedné z demonstrací proti článku 23 protestovalo 60 tisíc účastníků - jde o největší protestní akce v Hongkongu od dob demonstrací za demokracii v roce 1989. Protidemonstrace zmobilizovaná pročínskými silami vytvořila menší zástup. Vláda prohlašuje, že existuje silná podpora, ale průzkumy veřejného mínění neustále prokazují, že drtivá většina lidí v Hongkongu je proti prosazované legislativě.

Tříměsíční konzultační lhůta, jež plyne, než legislativa nabude účinnosti, skončila v prosinci. Zváží Tungova vláda nesouhlasné názory pro přepracování zákonů podle článku 23? Uvážíme-li nedemokratickou povahu Zákonodárné rady, je téměř jisté, že vláda má dostatek hlasů pro schválení téměř jakéhokoli zákona. Závažnost současné situace ovšem sahá hlouběji než jen k jednotlivým zákonům, jakkoli škodlivé mohou být. Takto otevřené přezírání názoru veřejnosti bude mít dalekosáhlejší dopady na hongkongskou budoucnost.

Zaprvé se kvůli opakovaným neúspěchům Tungovy politiky v posledních pěti letech vypařila důvěra veřejnosti v jeho administrativu. Přehlížení názoru veřejnosti v tak zásadní věci, jakou jsou bezpečnostní zákony, jen dále zesílí odpor střední třídy a prohloubí propukající krizi legitimity.

Zadruhé, Hongkong má jistou pověst, kterou je třeba udržovat. V mezinárodní politice je často stejně důležité to, co je vnímáno, jako to, co se skutečně děje. Rozhodujícím faktorem je, že pověst Hongkongu jako otevřené společnosti utrpěla kritikou od mezinárodních právních organizací, od akademiků a světových médií. Pokud ti, kdo byli proti bezpečnostním zákonům v opozici, zůstanou zcela bez povšimnutí, tato újma zůstane.

A konečně, Hongkong je jistým testem modelu ,,jedna země, dva systémy" vyhlášeného roku 1997 a tedy i testem uskutečnitelnosti čínského plánu využít stejné schéma při znovusjednocení s Tchaj-wanem. Na Tchaj-wanu je převažující postoj ke znovusjednocení značně skeptický. Uzákonění přísných bezpečnostních zákonů v Hongkongu bude ztěží přijato jako uklidňující zpráva.

Hongkongský lid promluvil. Teď čeká, že bude vyslyšen. Krátkozraké rozhodnutí Tungovy vlády bude mít vážné negativní dopady nejen v Hongkongu, ale i na Tchaj-wanu a v celém světě. Každý vládce, který je při smyslech, by se měl zaobírat tím, zda vykročení určitým směrem nebude pro jeho zájmy znamenat více škody než užitku.