Jako každý rok se čínská politická špička sjíždí do přímořského letoviska v Pej-taj-che. Jejich hlavním tématem - na které se spolu s nimi zaměřuje vesměs celý svět - je nástupnictví prezidenta Ťiang Ce-mina a premiéra Ču Žung-ťi. Jakou Čínu zdědí Ťiangovi nástupci? Svou analýzu nabízí Keniči Ómae.

V příštích desetiletích se z Číny stane zcela nová politická a ekonomická entita. Čína, která bude brutálně konkurovat jak v politice, tak na světových trzích, se vedle Spojených států stane nejvlivnějším státem světa.

K takovému posunu v globální rovnováze sil dochází zhruba jen jednou za sto let a lze jej přirovnat k vzestupu Spojených států coby světové mocnosti před sto lety. Za významností této změny stojí zčásti radikální a rapidní posun uvnitř čínského režimu. Vzhledem k jeho nenadálosti bychom nad ním mohli mávnout rukou a označit jej za náhodu. Ovšem restrukturalizace Číny pokračuje a ovlivní nejen všechny stránky jejího života, ale i její globální postavení.

Čínská lidová republika dnes představuje dva systémy: centralizovanou autokratickou komunistickou administrativu, které vévodí přežitá ideologie a vojenské zájmy, a decentralizovaný hospodářský režim volného trhu. Ať už to Čína dělá záměrně či nikoli, reorganizuje se tak, aby nalezla rovnováhu mezi ústřední mocí a společným zájmem na jedné straně a decentralizovanou svobodou na straně druhé - stejně tak, jako agilní firmy hledají rovnováhu mezi prací z domova a prací v kanceláři. Výsledkem je naprosto nový geopolitický model - stát jako korporace.

Nazvěme novou Čínu "Čchung-chua, a.s." (Čchung-chua se překládá jako "Čína" a doslova znamená "vzkvétající střed všehomíru"). Podobně jako ve většině korporací i Čína přesouvá většinu rozhodovacích procesů na úroveň "obchodních jednotek" - polosamostatných, samosprávných "regionálních států", které se mezi sebou nelítostně rvou o kapitál, technologie a lidské zdroje (podobně to dělají státy USA).

Tento nový, decentralizovaný režim volného trhu dnes zahrnuje jen malou část rozsáhlého čínského území a je zde stále mnoho úředníků, kteří odmítají uznat jeho existenci. Vždyť ještě před sedmi lety bylo slovo "federace" v čínském slovníku zakázáno. Firmy s názvy Federální dopravní společnosti nebo Federální velkoobchod musely svůj štít přemalovat. Přitom dnes má Čína ze všech velkých zemí světa nejfederalizovanější správní strukturu - hned za USA.

V Číně lze vysledovat dvě šířeji pojaté kategorie regionálních států. První skupinu tvoří regiony relativně malé, skládající se z měst a přilehlých oblastí se zpravidla pěti až sedmi miliony obyvatel. Některé z nich - Sen-čen, Sanghaj, Ta-li-an, Tchien-ťin, Sen-jang, Sia-men, Čching-tao a Su-čou - vykazují v současnosti hospodářský růst ve výši 15 až 20 procent ročně, což je více, než kolik kdy dosáhli proslulí asijští "tygři" jako Malajsie, Tchaj-wan, Thajsko či Korea. Tyto menší regionální státy pak pohánějí růst větších megaregionů s obyvatelstvy blížícími se 100 milionům.

Megaregiony, které často spojuje společný dialekt, národnostní identita a dějiny, se pomalu stávají ekonomickou laboratoří vlastního druhu. Kdyby byly samostatnými státy, pět z nich - delta řeky Jang-c', severovýchodní trojstátí (dříve známé jako Mandžusko), delta Perlové řeky, koridor mezi Pekingem a Tchien-ťinem a San-tung - by se zařadilo mezi největší asijské ekonomiky.

Etika a.s. Čchung-chua posiluje také regionální vlády. Úředníci jsou sice většinou jmenováni, ne tedy voleni, ale jejich funkce nejsou žádným teplým místečkem. Nejenže jejich pozice závisí na splnění nejméně sedmiprocentního hospodářského růstu (jako u manažerů ve firmách), ale musí zároveň zkvalitňovat životní prostředí, budovat kvalitnější infrastrukturu a snižovat kriminalitu. V několika čínských velkoměstech musel v říjnu roku 2001 pro nesplnění kritérií ekonomického růstu a bezpečnosti odejít ze státní správy nejméně půltucet úředníků.

Místní úředníci jsou často považováni za hrdiny, ne utlačovatele. V lednu roku 2001 byl bývalý starosta Ta-li-anu Po Si Laj povýšen na guvernéra provincie Liao-ning. Do městského parku se s ním přišly rozloučit tisíce plačících žen. Během svého devítiletého funkčního období se Ta-li-an vyvinul z polorozpadlého přístavu v jedno z nejčistších a nejvíce prosperujících měst v Asii. Dnes je z něj město rušnější než Singapur, svým uspořádáním připomíná Paříž před příchodem automobilu a u japonských turistů se díky kvalitním hotelům, dopravě a restauracím těší dobrému jménu.

To vše se děje v zemi, které dodnes dominuje komunistická ideologie, která je v mnoha ohledech vojenskou diktaturou, jež hrozí násilným dobytím Tchaj-wanu a která jako záminku pro vývoj zbraní označuje Severní Koreu, Pákistán a Libyi. Příchod zahraničních společností, přejímání technologií a zavedení neomezené svobody pohybu pro firmy i osoby - to vše by pro komunistický systém představovalo hrozbu. To by to ovšem musel někdo veřejně přiznat.

Nejvyšší čínští vůdci místo toho na veřejnosti trvají na tom, že řídí nejcentralizovanější vládu na světě s výsostnou pravomocí jmenovat a odvolávat starosty, vlády a všechny státní úředníky. Přísně vzato mají pravdu. Ale otevřenou obchodní etiku regionálních států - zdroj prosperity jejich země - se překročit neodváží.

Debaty o Číně nelze vnímat na rovině dobra a zla, ale z pohledu kdy a jak. Politicky je Čína srovnatelná se Spojenými státy na prahu 19. století: vzmáhající se země s velkými ideály, ale všudypřítomnou chudobou a praktikami, jež jsou pro ostatní země nepřijatelné. Bude stačit deset dvacet let hospodářské svobody a růstu - a čínský národ může najít takové zalíbení v sebeurčení a veřejné účasti, že nás všechny překvapí. Už dnes jsou starostové některých vesnic voleni. Odtud by se tento trend mohl rozšířit na regionální úroveň a pak ještě výš, do centrální vlády.

Změnu přiznávají a akceptují i nejvyšší komunističtí představitelé. Čínský prezident Ťiang Ce-min nedávno uvedl, že komunistická strana "reprezentuje" každou dobrou stránku Číny: chudinu, vykořisťované a proletariát, ale i bohaté kapitalisty. Nemělo by nás tedy moc překvapit, pokud v nejbližší době - možná už na letošním výročním sjezdu strany - čínští vůdci formálně oznámí, že je třeba hledat novou doktrínu, která bude vyhovovat novému modelu Číny.