Hraje George Bush mrtvého brouka, zatímco se finanční infrastruktura Latinské Ameriky hroutí? Mnoho lidí v této oblasti si to myslí a pozoruje, jak prezident Spojených států dává ruce pryč od situace v Argentině a od blížící se finanční bouře v Brazílii.

Je načase, abychom americkému prezidentovi připomněli jeho vlastní slova pronesená v době, kdy poprvé vstupoval do Bílého domu. Prezident Bush tenkrát řekl, že mu hluboce záleží na prosperující, svobodné a demokratické Latinské Americe. Při jedné příležitosti dokonce vážil cestu na jih od řeky Rio Grande, aby to dokázal. Zatímco však latinskoameričtí a hispánští voliči ve Spojených státech jeho občasný zájem o ně oceňují, obyvatelé Latinské Ameriky nyní potřebují více než sladká a nic neznamenající slova.

Pokud si prezident Bush přeje, aby byl brán v Latinské Americe vážně, musí překonat propast mezi zdáním , že se o věci zajímá, a mezi skutečným zájmem o osud jižních sousedů Spojených Států. Nejlepším místem, kde by mohl začít, je Mexiko, které se od teroristických útoků na New York a Washington na podzim minulého roku stalo obětí mírného přezírání.

Mexiko je ukazatelem toho, nakolik jsou Spojené státy ve věci Latinské Ameriky ochotny konat a nejen mluvit o novém přístupu k ní. Pokud se Bushův tým nedokáže sejít se svým "nejlepším" sousedem a obnovit jednání o přistěhovalectví a společném rozvoji, vzbudí to pocit, že o svém dobrém sousedství nemluvil vážným tónem. Bushově vládě nemusíme připomínat, že toto sousedství je na pokraji krize. Nejenom že se zhroutila Argentina a že Brazílie vrávorá, ale padá také Kolumbie, Venezuela se začíná otřásat a rozvoj Peru se zastavil.

Země oblasti, která se začíná vymykat kontrole, prezident Bush žádá, aby se držely volného trhu a pokračovaly v cestě reforem. Mexiko toto učinilo. Zprivatizovalo státní podniky, deregulovalo trhy, otevřelo hranice volnému obchodu a postoupilo na cestě k demokracii. Mexiko tedy hrálo podle pravidel a další latinskoamerické země se chtějí přesvědčit, že toto je způsob, jak mohou zvítězit. Pro upevnění dosažených úspěchů však Mexiko potřebuje ze strany Spojených států projev zájmu, který by přesahoval hřejivá slova a přátelsky naladěné tváře.

Mexický prezident Vicente Fox vsadil na lepší vztahy se Spojenými státy a na politické scéně ho to něco stálo. Nyní potřebuje reakci, která by odpovídala jeho odvážným kouskům a která by za ně byla poděkováním. Pokud zůstane Fox ještě delší dobu s prázdnýma rukama, bez skutečného projevu nového chápání klíčových oboustranných problémů, budou si Mexičané i Latinoameričané myslet o svém nespolehlivém severním sousedovi své.

Budou vědět, že tvrdé úsilí nepřináší příliš mnoho plodů. Budou si klást otázku, zda je na konci cesty reforem a restrukturalizace opravdu čeká odměna. Budou se ptát, zda Bushovy vize nejsou pouze dalším klamem. Rovněž hispánští voliči ve Spojených státech Bushovy sliby prohlédnou.

Chování Spojených států vůči Mexiku napoví Latinoameričanům a jejich hispánským příbuzným dost o tom, jaké chování mohou sami očekávat. Vezmeme-li v potaz nedávný vývoj, nebo spíše neexistenci vývoje, pozorovatelé mohou mít důvody k neklidu.

Zdá se, že přístup prezidenta Bushe k Mexiku má přinést co největší symbolický efekt při co nejmenších výdajích. Přes všechny společné fotografie a hřejivá slova zůstávají nevyřešené, či spíše neřešené, problémy s přistěhovalectvím. Gesta dobré vůle - jako například přijetí vyhlášky umožňující získat Mexičanům nelegálně žijícím ve Spojených státech víza, aniž by se pro ně museli vracet domů - nestačí. Dnes jsou vztahy mezi Spojenými státy a Mexikem v sázce a skutečné činy nepřesahují hranici gest.

Vztahy mezi Spojenými státy a Mexikem nebudou úspěšné do doby, než zdánlivě dobrou atmosféru začnou doprovázet i podstatné změny. Mexiko nebude možno vydávat za příklad dobrého chování Latinské Ameriky vůči Spojeným státům do doby, než se rétorika přeměnění ve skutečnost. Aby tomu tak mohlo být, musí být opět zahájena jednání o přistěhovalectví, která byla při červnovém setkání prezidentů Foxe a Bushe v Monterrey odsunuta na slepou kolej. Mexiko a Spojené státy budou schopny vybudovat to, co Bush nazývá "krásnými hranicemi pro 21. století" až ve chvíli, kdy bude zaveden řádný pohyb osob mezi oběma státy.

Mexiko je jeden z mála zbývajících latinskoamerických modelů, ve kterém se spojuje demokratický vývoj s tržní orientací. Prezident Bush může napomoci Mexiku zůstat na trati. Může se stát prezidentem, který si získá Mexiko a hispánské voliče, a to tak, že bude rozvíjet oboustranný přístup k přistěhovalectví zakotvený na stabilních základech.

Žádná země západní polokoule není pro Spojené státy důležitější než Mexiko a aby s ním vycházely, musí Bushova vláda prokázat, že mu věnuje vážnou pozornost. Řeči o možném rozvoji obchodu s Latinskou Amerikou zní hezky, ale dobrou politikou by spíše bylo obnovení rozhovorů o přistěhovalectví s Mexikem.

Denise Dresserová je profe sorkou na Autonomous Technological Institute of Mexico a hostující pracovnicí v Pacifické radě pro mezinárodní politiku na University of Southern California.