MEXICO CITY – V prosinci před třemi lety si mexický prezident Felipe Calderón oblékl vojenské maskáče, vyhlásil otevřenou válku drogám a vyslal armádu do mexických ulic, vesnic a na silnice. Calderón si tehdy získal širokou podporu, a to jak doma, tak i ze zahraničí. Jeho rozhodnutí se pokládalo za odvážné, dávno potřebné a nezbytné. Předpokládalo se, že se brzy dostaví hmatatelné výsledky.

Administrativa George W. Bushe navíc rychle přislíbila podporu své země – v podobě takzvané Méridské iniciativy podepsané v únoru 2007 – a výzkumy veřejného mínění ukazovaly, že Calderón rázem překonal strasti spojené se svým těsným a zpochybňovaným volebním vítězstvím a získal si důvěru mexického lidu. Dnes však situace vypadá diametrálně odlišně.

Při nedávné debatě vedené mimo jiné s Fareedem Zakariou z  Newsweeku a CNN a s Asou Hutchinsonem, bývalým šéfem amerického Úřadu pro potírání drog, zněla hlavní otázka tak, zda je namístě vinit z mexické drogové války USA. Poukázal jsem na to, že na vině nejsou USA ani Mexiko, nýbrž pouze Calderón. Stejně jako Bushova invaze do Iráku byla také drogová válka v Mexiku válkou z vlastního rozhodnutí. Byla to válka, kterou Calderón neměl vyhlašovat, kterou nelze vyhrát a která páchá v Mexiku obrovské škody.

Dnes tento názor sdílí stále větší počet Mexičanů. Válka se vleče, pozitivní výsledky nejsou na obzoru a násilí v zemi eskaluje. Podle deníku Reforma například 9. prosince zemřelo při přestřelkách mezi policejními a armádními složkami a drogovými kartely 40 lidí. Pouze za letošní rok si válka vyžádá více než 6500 obětí, což překoná bilanci z loňského roku, která byla oproti roku 2007 dvojnásobná.

Domnívám se, že Calderón tuto válku vyhlásil, protože cítil potřebu legitimizovat se před mexickým lidem tváří v tvář pochybnostem kolem jeho vítězství v prezidentských volbách v roce 2006 – pochybnostem, které jeho stoupenci, jako jsem já, nikdy nesdíleli. A také se domnívám, že v této válce nelze zvítězit, protože se nedrží zásad Powellovy doktríny, kterou v souvislosti s první válkou v Perském zálivu před 18 lety vypracoval tehdejší předseda amerického sboru náčelníků štábů Colin Powell.

Powell vyjmenoval čtyři podmínky, jež musí být splněny, aby vojenská operace slavila úspěch. První z nich bylo nasazení drtivé síly, kterou mexická armáda postrádá. Druhou bylo definovatelné vítězství, které ve válce s drogami (tento termín poprvé použil koncem 60. let Richard Nixon) nikdo nikdy nemá. Třetí podmínkou byla existence únikové strategie hned od počátku, kterou Calderón postrádá, protože se ve vlastní zemi nemůže ani stáhnout a přiznat porážku, ani se stáhnout a deklarovat vítězství. Calderón se stále těší podpoře veřejnosti – což byla čtvrtá Powellova podmínka –, ale postupně začíná ztrácet i tu.

Za poslední tři roky zemřelo ve válce s drogami více než 15 000 Mexičanů. Organizace Human Rights Watch, Amnesty International i Všeobecné peer review Rady pro lidská práva Organizace spojených národů s větší či menší průkazností a přesností zdokumentovaly šíření případů zneužívání moci a absenci zodpovědnosti za tyto případy. Z více než 220 000 lidí zatčených za drogové delikty od nástupu Calderóna do úřadu jich byly tři čtvrtiny propuštěny. A ze zbývajících zhruba 60 000 osob jich bylo pouze 5% souzeno a odsouzeno.

Podle americké vlády se přitom celková zemědělská plocha využívaná k produkci opia a marihuany zvýšila na 6900, respektive 8900 hektarů. Omezení překládky kokainu z Jižní Ameriky do USA znamenalo jen malý výkyv v cenách drog na ulici, které v roce 2008 dosáhly vrcholu, ale v roce 2009 se stabilizovaly na úrovni mnohem nižší, než činila jejich historická maxima v 90. letech.

Podle americké vládní Zprávy o strategii mezinárodní kontroly narkotik (INSCR) se objem zadrženého opia, heroinu a marihuany od zahájení Calderónovy drogové války snížil a produkce drog v Mexiku je na vzestupu. Americké ministerstvo zahraničí uvedlo, že potenciální produkce heroinu dosáhla v loňském roce 18 tun oproti 13 tunám v roce 2006, zatímco produkce opiového latexu vzrostla ze 110 na 149 tun. Produkce konopí se ve stejném období zvýšila o 300 tun na 15 800 tun. Jinými slovy platí, že od doby, co Calderón zahájil svou válku s drogami, není mexických drog na trhu méně, nýbrž více.

Z této šlamastyky nevede snadná cesta ven. Národní policejní sbor, který se snažili vybudovat poslední tři mexičtí prezidenti – Ernesto Zedillo, Vicente Fox a Calderón –, není stále ani zdaleka připraven nahradit při protidrogových operacích armádu. Americká pomoc, jak počátkem prosince jasně ukázala zpráva amerického Všeobecného úřadu pro kontrolu rozpočtu, proudí sotva po kapkách. Podle některých zdrojů byla z předpokládaných 1,3 miliard dolarů pomoci prozatím vyplacena pouhá dvě procenta.

Možná nejméně špatným řešením by bylo pokračovat „samospádem“ – umožnit, aby válka s drogami postupně vymizela z televizních obrazovek a stránek novin, a nechat ji nahradit jinými válkami: válkou s chudobou, drobnou kriminalitou a za hospodářský růst. Možná to není ideální, ale je to lepší než prodlužovat boj, který nelze vyhrát.