Into Africa
Ani pomoc, ani obchod
William A. Masters
|
|
|
|
Pro mnoho Afričanů představuje současná slepá ulička v jednání WTO starou známou písničku o bohaté rodině, která nedbá svých venkovských příbuzných. Chudší bratranci a sestřenice v dopisech žádají o pomoc s úhradou školného, osiva a hnojiv, ovšem příbuzní z města odpovídají, že s pomocí poslanou v minulosti to neskončilo dobře, a radí: ,,Plivněte si do dlaní! Použijte vlastní úspory!"
Příbuzní z venkova ale mají jen jedny ruce a úspory žádné. Můžou něco málo prodat, proto jsou teď všichni zajedno: jde o obchod, ne o pomoc. Ceny jsou ovšem nízké a chudí nemají k prodeji mnoho - jsou ve svých podmínkách uvězněni, dokud nepřijde něco skutečně nového. Vědecký vývoj a výzkum je jedním ze způsobů, o němž víme, že dokáže vytvářet opravdové inovace, které zvýší produktivitu chudých lidí navzdory nepříznivému prostředí. Ale přístup typu ,,obchod, ne pomoc" nikterak nepomůže přínosy vědy zprostředkovat lidem, kteří je nejvíce potřebují - chudým po celém světě.
Ve skutečném světě globálních trhů by se ,,rozvojové kolo" jednání WTO ještě mohlo z letošního krachu v Cancúnu vzpamatovat a nakonec přinést prospěch, který ekonomická teorie slibuje: větší objem obchodu za lepších podmínek, který urychlí příliv investic a posílí transfer technologií, což přinese prospěch jak chudým, tak bohatým.
Co když ale členství v GATT/WTO ve skutečnosti nepřináší ani posílení obchodu, ani otevřenější politiky, natož samotný ekonomický rozvoj?
Z pohledu velké části Afriky se rozvojoví experti zaměřují na obchod, nikoliv na pomoc už od Bergovy zprávy Světové banky z roku 1982, která z hospodářské stagnace kontinentu vinila obchodní bariéry uvalené africkými vládami. Následovaly dvě desítky let bolestného strukturálního přizpůsobování, neboť africké vlády byly přinuceny devalvovat inflační měny, privatizovat bankrotující státní podniky a seškrtat dotace u citlivých komodit.
Vlády afrických zemí přijaly v 80. a 90. letech ,,Washingtonský konsenzus" podporující obchod, ne pomoc, neboť neměly na výběr. Avšak ve Washingtonu a v dalších hlavních městech bohatých zemí bylo pořád dost peněz na ochranu měn, záchranu podniků i dotace rozličných komodit.
Takto bezostyšné pokrytectví lze těžko přehlížet. Dokonce i skupina Oxfam, která se dříve stavěla proti Washingtonskému konsenzu, zahájila v dubnu 2002 kampaň ,,Za férový obchod" s cílem přimět bohaté země k dodržování toho, co samy hlásají. Neúspěch snah vyjednavačů WTO učinit obchod skutečně spravedlivým může, ale nemusí být předzvěstí konce tohoto úsilí. Mohl by ale představovat nástup vítané změny ve směřování rozvojového společenství.
Když se Světová banka a ostatní začali v 80. letech soustřeďovat na trhy, jednalo se o vítaný korektiv jejich přílišného zaměření na úspory a investice z 60. a 70. let. Výsledný obrat od ,,kapitálového fundamentalismu" k ,,tržnímu fundamentalismu" ovšem zřejmě těsně minul třetí dimenzi rozvojového procesu, totiž vývoj a výzkum zaměřený na nové technologie: myšlenku, že inovací je příliš málo, nikoliv hodně. Naše současná zásoba technologií je zřejmě zásadně vychýlená směrem k potřebám jistých světových regionů, a proto není zapotřebí více téhož vývoje a výzkumu, nýbrž takového vývoje a výzkumu, který se zaměří na chudé.
Vědecký výzkum coby opatření proti chudobě - oproti dalšímu způsobu zbohatnutí bohatých - je myšlenkou, jež mezi technokraty živořila až do konce 90. let, kdy Jeffrey Sachs a další zaměřili pozornost na tropické zdravotnictví a do boje s chudobou vyslali nikoliv ekonomy, ale entomology. Současný výzkum přináší neklamné důkazy, že vývoj a výzkum v oblasti tropického zemědělství také dokáže regionům s nízkým příjmy pomoci uniknout ze zdánlivě nepřekonatelné pasti chudoby.
Nová kniha Roberta Evensona z Yaleovy univerzity a Douglase Gollina z Williams College se strohým názvem Vylepšení rozmanitosti plodin a jeho účinky na produktivitu dokladuje nesmírné zmírnění chudoby, jež plyne z výzkumu plodin v mezinárodních laboratořích. Pojednání Colina Thirtlea a jeho spolupracovníků, které nedávno vyšlo v časopise World Development , prokazuje totéž u afrických národních výzkumných programů.
Po celou historii vědecké průlomy pomáhaly lidem hledat nové možnosti a tím zbavovat chudé jejich nouze a překonávat staré neshody. V posledních letech vyústil tržní fundamentalismus v systematické zanedbávání vědeckého vývoje a výzkumu, na který se často pohlíželo jako na součást problému, nikoliv řešení. Cesta vpřed nespočívá ani v pomoci, ani v obchodu (tedy ne v nich samotných), nýbrž ve vědeckém výzkumu zaměřeném na uvolnění celého hospodářského potenciálu nejchudších obyvatel planety prostřednictvím vyřešení jejich nejzásadnějších problémů v oblasti zdraví a výživy.
Věda znamená objevování dosud neznámého. Politicky nemá žádné přirozené voliče. Téměř nikdo nejde do vlády, aby řekl: ,,Pošlete nám více vědců!" Jestliže se ale společnost ocitne ve slepé uličce, věda se nabízí jako způsob jejího překonání. Nastal čas, abychom se sjednotili nad vědeckým vývojem a výzkumem v oblasti tropického zemědělství a zdravotnictví, neboť jde o jediný způsob, jak chudým na celém světě přinést opravdovou naději a příslib lepšího života.
William A. Masters je hostujícím profesorem na Škole mezinárodních věcí a státní správy Kolumbijské univerzity a prozatímním výkonným ředitelem Centra pro globalizaci a udržitelný rozvoj při Institutu Země na Kolumbijské univerzitě. Je také profesorem zemědělské ekonomie na Purdueově univerzitě.
Copyright: Project Syndicate, prosinec 2003.
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from William A. Masters or return to our home page.
|
|
