The Worldly Philosophers
Přetrvávající jed
Norman Manea
|
|
|
|
NEW YORK – Příští rok si připomeneme dvacáté výročí pádu komunismu v Evropě. Postkomunistická generace mladých lidí ve východní Evropě, osvobozená od složitostí spojených s příliš velkým množstvím informací o kruté minulosti, se zjevně nezajímá o to, co prožívali jejich rodiče a prarodiče.
Nedávné odhalení údajného selhání slavného českého spisovatele Milana Kundery tváří v tvář stalinismu je však jen posledním dokladem dlouhého poločasu rozpadu toxické minulosti. Na mysl se derou i další příklady: obviňování Lecha Walęsy ze spolupráce s tajnou policií, veřejné spory v Rumunsku ohledně fašistické minulosti Mircei Eliadeho nebo útoky na údajný „monopol Židů na utrpení“, které kladou rovnítko mezi holocaustem a sovětským gulagem.
Friedrich Nietzsche tvrdil, že pokud se příliš dlouho díváte do očí ďáblovi, hrozí, že se sami ďáblem stanete. V některých částech východní Evropy čas od času nespoutaně řádí bolševický antikomunismus, který se svým dogmatismem podobá komunismu samotnému. V jedné zemi za druhou se tento manichejský světonázor plný zjednodušování a manipulace jen poupravil tak, aby sloužil novým lidem u moci.
Svou roli v tom samozřejmě sehrál i oportunismus. Když Rudá armáda okupovala v roce 1945 Rumunsko, neměla tamní komunistická strana více než tisíc členů; v roce 1989 jich byly téměř čtyři miliony. Den po popravě Nicolae Ceauşesca se pak z většiny těchto lidí náhle stali zapálení antikomunisté a oběti systému, jemuž po desetiletí sloužili.
Zbytkové stopy totalitního myšlení lze najít také v nepřátelství vůči někdejším disidentům, jako jsou Adam Michnik nebo Václav Havel – oba tito muži tvrdili, že nové demokracie by neměly dávat průchod výčitkám nebo usilovat o pomstu, jak to činil totalitní stát, ale místo toho by měly budovat nový národní konsensus, aby vytvořily strukturu skutečné občanské společnosti a propůjčily jí moc. Bývalí generálové tajné policie a členové komunistické nomenklatury, nedotknutelní ve svých pohodlných vilách a na penzích, musí s obrovským potěšením sledovat dnešní hony na čarodějnice a manipulace se starými spisy v zájmu okamžitých politických zájmů.
Kunderův případ se však zdá jiný – byť neméně znepokojivý. V roce 1950 prý Kundera – tehdy dvacetiletý komunista – udal policii jako západního špiona člověka, s nímž se nikdy nesetkal: přítele přítelkyně svého přítele. Tento muž byl později brutálně vyslýchán v bývalé mučírně Gestapa a strávil 14 let ve vězení. Kunderovo jméno figurovalo ve zprávě vyšetřovatele, jejíž pravost byla potvrzena, když ji jeden uznávaný historik objevil v zaprášeném pražském archivu.
Samotářský Kundera, který v roce 1975 emigroval do Paříže, prohlásil, že se to „nikdy nestalo“. Obávaná československá tajná policie, která měla maximální zájem tohoto slavného spisovatele a disidenta umlčet nebo ho zkompromitovat, nikdy incidentu nevyužila k jeho vydírání nebo zostuzení. Dokud se neobjeví další informace, a to od úřadů i od samotného Kundery, nebude tento případ vyřešen „nade vši pochybnost“. Pokud se to však opravdu stalo, pak celá záležitost volá po hlubším zamyšlení.
Pokud je nám známo, nebyl Kundera před ani po tomto incidentu nikdy informátorem a nemůžeme ponechat bez povšimnutí, že se později osvobodil od povinného totalitního štěstí, které komunismus propagoval. Jeho případ zároveň slouží jako připomínka, že počátek 50. let byl nejbrutálnějším obdobím „diktatury proletariátu“ ve východní Evropě – obdobím obrovského zápalu a děsivého strachu, který otravoval hlavy a duše oddaných stoupenců, nelítostných odpůrců i lidí stojících netečně stranou.
Kunderův případ navíc zdaleka není jedinečný. V roce 2006 prozradil německý spisovatel a nositel Nobelovy ceny Günter Grass, že byl před 60 lety jako dospívající mladík členem Waffen-SS. Stejně tak se svět před několika lety k všeobecnému šoku dozvěděl, že slavný italský spisovatel Ignazio Silone spolupracoval v mládí s fašistickou policií. Každodenní život v totalitě, ať už byla komunistická, nebo fašistická, býval běžně založen na hluboké obojetnosti, jejíž důsledky přetrvávají dlouho.
Nesouhlasím s těmi, kdo tvrdí, že bychom se o temné epizody v životě slavného spisovatele neměli zajímat. Proč ne? Neměli bychom se o ně zajímat z trestně-právních důvodů, ale spíš proto, abychom hlouběji pochopili krvavou, demagogickou a tyranskou Utopii – a také lidskou slabost a zranitelnost. Dokonce to můžeme pokládat za podnětné svědectví o umělcově schopnosti překonat minulé chyby a vytvořit neocenitelné dílo.
Můžeme však spravedlivě obhajovat morálně zkompromitované umělce a intelektuály s ohledem na hodnotu jejich díla, a přitom za méně vážné prohřešky odsuzovat obyčejné lidi? Znamenitým příkladem byl způsob, jakým příznivci rumunského filozofa Constantina Noiky obhajovali jeho podporu fašistické Železné gardy a jeho pozdější spolupráci s komunisty, přičemž současně odsuzovali i obyčejnou uklízečku za to, že drhla podlahy v kancelářích tajné policie. Neměl by se na dřinu, s jakou tato uklízečka živila rodinu a děti a snažila se o vlastní přežití, uplatňovat stejný metr?
Život v totalitě byl extrémní situací, která vyžaduje, abychom aplikovali zvláštní a jemně odstíněná pravidla na všechny zajatce této nelehké zkoušky. Máme-li tuto epochu pochopit, musíme znát a jen opatrně soudit často nejednoznačné a zdrcující okolnosti a nikdy nezjednodušovat mnohovrstevnatou každodenní realitu kvůli okamžitým politickým cílům. Přinejmenším musíme vědět, co odpouštíme, abychom vůbec odpouštět mohli.
V dnešní východní Evropě budou mít staří i mladí zajisté z tohoto ponaučení prospěch. Mojžíš putoval v poušti plných 40 let, než se jeho lidé zbavili zhoubné mentality otroků.
Norman Manea je rumunský spisovatel, jehož poslední kniha nese název The Hooligan’s Return (Chuligánův návrat). V roce 2006 obdržel cenu Prix Médicis étranger.
Copyright: Project Syndicate/Institute for Human Sciences, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from Norman Manea or return to our home page.
|
|
Gordon 06:51 30 Dec 09
"To admit we are human and dark spisodes does not bother the greatness of those who made progress to the humanity."
- Viccheng, I think 'does not bother' is an overstatement. I agree with the author that these dark episodes should be taken into account. My own sins are paltry in comparison and my voice is not widely heard, yet even I examine my own life and reproach myself for any hypocrisies. That is only sane and proper.
viccheng 03:20 06 Jun 09
To reconcil, we have to understand that we are human not angels. We can never deny the past. To admit we are human and dark spisodes does not bother the greatness of those who made progress to the humanity.