V posledních měsících irácká těžba ropy vystoupala na více než dva miliony barelů denně. Při takovém tempu současná produkce i vývoz ropy překračují poinvazní předpovědi. Experti tvrdili, že iráckou produkci vážně omezí nedostatek financí, nízká úroveň bezpečnosti, problémy stabilizace legitimní vlády a technologické nedostatky. Navzdory těmto očekáváním irácká denní těžba v březnu dosáhla poinvazního rekordu 2,5 milionu barelů.

Růst irácké produkce umožnilo vícero faktorů. Nejvýznamnější bylo, že na obnovu ropné produkce dostal Irák od Bushovy administrativy 2,3 miliard USD. Po invazi nikdo nečekal, že by Irák získal půjčky, či snad dokonce dotace. Přesto bylo přímo do iráckého ropného sektoru investováno 2,3 miliard USD. Na ochranu ropných polí a dalších zařízení Američané vyčlenili obrovskou, nezdolatelnou sílu zajišťovanou armádou a soukromými smluvními subjekty. Úroveň ochrany neměla obdoby ani ve srovnání se Saddámovým režimem.

Co se týče technické oblasti, Bushova administrativa najala největší ropné společnosti, aby renovovaly technologicky zaostalá irácká ropná ložiska. Ještě je před nimi mnoho práce, ale výrazné pokroky jsou zřetelné. Navíc, válka nijak nesnížila kvalitu iráckých ropných polí, která stále patří mezi nejbohatší na světě, a ropu z nich lze těžit s relativně malým úsilím a investicemi.

Konečně, vysoké ceny ropy posledních 12 měsíců znamenaly pro irácký rozpočet nečekané terno, což umožnilo financování ostatních sektorů, aniž by se ropný průmysl přehlížel. Vysoké ceny také daly přechodné koaliční správě možnost ještě více posílit ochranu rafinérií a ropovodů o další soukromé bezpečnostní síly.

Poskytnutí peněz na obnovu iráckého ropného průmyslu bylo jedno z nejlepších poválečných rozhodnutí, které Bushova administrativa učinila. Peníze Iráku umožnily začít řešit bezpečnostní, těžební a technologické problémy v celé ropné soustavě. Otázka ovšem přetrvává: bude růst produkce pokračovat i po převodu suverenity na iráckou vládu z konce června?

Navzdory obrovským finančním injekcím a bezprecedentní ochraně se povstalcům několikrát od invaze podařilo produkci a vývoz ropy zastavit či zpomalit. Bombový útok na ropovod či jiné ropné zařízení v té či oné části Iráku zůstává téměř každodenním jevem a předání moci četnost útoků zatím nesnížilo. Povstalci, stejně jako Bushova administrativa i Saddám, chápou, že ten, kdo ovládá iráckou ropu, má v rukou osud Iráku. Nová irácká vláda, ač podporovaná vojenskou silou USA, zkrátka nebude schopná zaručit předvídatelný tok ropy a produkce bude nadále značně kolísat.

Zároveň platí, že je nezbytné udržet příliv financí do iráckého ropného sektoru, a to nejen kvůli jeho růstu, ale kvůli jeho samotnému přežití. Peníze přinášejí jak technologickou obnovu, tak bezpečnost. Finanční zdroje, jež jsou k dispozici na provoz a modernizaci ropného průmyslu, budou omezené i za okolností pro Irák nejpříznivějších, kdy ceny ropy zůstanou vysoké. Pokud ceny ropy v budoucnu klesnou, ropný průmysl těžce utrpí.

To dává vzniknout zajímavému vztahu mezi Irákem a Saúdskou Arábií. Jedině Saúdská Arábie dokáže globální produkci ropy řídit tak, aby zůstal prostor pro iráckou ropu a udržely se vysoké ceny. Naproti tomu, jedině Saúdská Arábie dokáže zaplavit trh a snížit ceny hluboko pod jejich dnešní úroveň.

Pokles příjmů z ropy by pro vznikající iráckou vládu mohl být zničující. Dnešní ropné příjmy stěží pokryjí státní výdaje, o úhradě obnovy, dluhů a válečných reparací ani nemluvě.

I kdyby ve volbách znovu zvítězil prezident Bush, je velice nepravděpodobné, že by USA znovu udělily suverénnímu Iráku přímou dotaci. Alternativou by teoreticky mohly být mezinárodní úvěry, avšak kdo by půjčil nestabilní vládě, natož vládě, jejíž legitimita ještě nebyla zcela vybudována? Privatizace je pro tuto chvíli rovněž mimo hru.

Nová vláda si bude muset vystačit s tím, co má, a vytýčit si pomalou cestu k obnově ropného průmyslu, jak to udělal i Saddámův režim. Logika obnovené americké podpory iráckého ropného průmyslu taktéž zůstává významná. Normální financování na obzoru není. Nestálost produkce sníží jedině dotace ze strany USA.

Většinu volatility na trhu s ropou v posledních třiceti letech způsobil Saddámův režim. Ostatně, všechny vrcholy cen ropy od roku 1973 způsobila nějaká událost vztahující se k Iráku. Chtělo by se věřit, že Saddámův pád nestálost trhu omezí a ceny ropy stabilizuje. Jak se ale bohužel zdá, Irák je v situaci, kdy i nadále bude v důsledku značně nevypočitatelné produkce zásadní příčinou vysokých cen ropy. Jedním z nejvýznamnějších dopadů invaze do Iráku v dohledné budoucnosti bude vyšší nestálost, a tedy vyšší ceny.