Thursday, April 24, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
0

Osud i naděje člověka

Už dost dlouho – určitě od teroristických útoků z 11. září 2001 a již dříve od doby, kdy jsme na televizních obrazovkách sledovali masakry v Kosovu, Sarajevu, Srebrenici, Rwandě a Kongu – dominují zprávám války a zvěsti o válkách, násilná úmrtí a pohrůžky násilnou smrtí. Všichni a všude si velmi dobře uvědomují moc zbraní. Techniku – od střel s jadernými hlavicemi po náklaďáky naplněné průmyslovým hnojivem a výbušniny nošené kolem pasu – jsme využili ke značnému posílení temných stránek povahy člověka coby násilnického druhu, ač ani nejde o řádného dravce.

Rozhodně nechci tuto stránku lidských dějin a našeho současného dění bagatelizovat ani ji pouštět ze zřetele. Nepřeji si, aby se zapomínalo, že během necelé poloviny let, jež tvořily minulé století – od propuknutí první světové války po hladomor, který následoval po Maově „Velkém skoku vpřed“ – byl na této planetě zhruba každý desátý člověk svými bližními zastřelen, zplynován, ubodán, upálen či k smrti vyhladověn.

To ale není jediná linie našeho příběhu. Z perspektivy budoucnosti se lidská jatka dvacátého století – ba ani vraždění, které různí jedinci plánují dnes – nemusí jevit jako nejpodstatnější součást naší zkušenosti a současných poměrů a naši potomci je snad nebudou považovat za své dějiny. Nejzávažnějšími rysy naší zkušenosti by pro ně mohla být spíš následující fakta:

· Konec populační exploze, který předpovídají demografové OSN: zastavení růstu lidské populace na přibližně deseti miliardách kolem poloviny tohoto století;

· Vznik skutečně humanistického světa: jen na nevelký zlomek lidské populace klesá počet těch, již se živí samozásobitelským zemědělstvím, a těch, jejichž příjmy se kvůli tlaku na trhu práce přesyceném migranty odešlými z venkova do přeplněných měst drží na úrovni samozásobitelského zemědělství.

Po značnou část dvacátého století zůstávaly velké části světa zoufale chudé, a to z jedné nebo několika z těchto čtyř vzájemně souvisejících příčin: (1) zločinná povaha vlády; (2) nedostatek strojů, které vykonávají mnoho užitečné a přínosné práce v celém světovém hospodářství kromě samozásobitelského zemědělství a nekvalifikované práce ve službách; (3) nepřítomnost veřejného školství, jež lidem zajišťuje gramotnost a dovednosti potřebné k obsluze strojů; a (4) bariéry (zákonné i fyzické), které obyvatelům míst s nízkou poptávkou znemožňovaly prodávat výsledky své práce v oblastech s vysokou poptávkou.

Avšak v době, kdy se 20. století chýlilo ke konci, tyto čtyři příčiny zoufalé chudoby z velké části pominuly. Vlády tak špatné, jako je Kim Čong-ilova vláda v Severní Koreji, jsou dnes už nesmírně zřídkavé. Bezmála všechny státy světa jsou nanejvýš jedinou generaci vzdáleny téměř všeobecné gramotnosti. Svižný krok technického rozvoje vytvořil hojnost vynálezů a inovací, která se nabízí všem oblastem, jež dokáží vyslat své zástupce do zahraničí pro titul inženýra.

Nejpodstatnější je, že rychle mizí překážky, které znemožňovaly produkovat zboží a služby na Mauriciu, v Mosambiku či v Mauritánii a prodávat je v New Yorku, Berlínu, Santiagu či Tokiu. Obrovité nákladní lodě, jež se prvně objevily s minulou generací, znamenaly pro světový obchod jistou revoluci.

Využití informačních technologií při řízení přepravy a distribučních kanálů bude zřejmě mít podobně hluboké dopady. Nástup Internetu a kabelů z optických vláken navíc učiní pro mezinárodně obchodovatelnou práci v sektoru služeb tolik, jako před sto padesáti lety učinil nástup parníků s ocelovým trupem pro mezinárodní obchodovatelnost zemědělských a průmyslových výrobků ve velkém.

Potrvá ještě nejméně jednu generaci, než se tyto změny projeví ve většině koutů světa. Mezi světově nejbohatšími zeměmi průmyslového jádra se ale už teď vyskytují obavy z těchto nadcházejících revolucí. Tyto obavy se budou bezesporu jedině vyostřovat a zesilovat, neboť obyvatelé bohatých zemí mají strach, že jakmile padnou zbývající bariéry mezinárodního obchodu, v zemích průmyslového jádra se do základů otřese distribuce příjmu a sociální struktury a politiky.

Světu jako celku se ovšem během příštích dvou generací naskytne mimořádná příležitost zajistit hospodářský růst a globální prosperitu. Možná že na konci dějin se přece jen ukrývá zlatý poklad.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured