Pro Švédsko, mou vlast, je Organizace spojených národů posvátnou krávou. Dnes je však mnoho Švédů, stejně jako dalších lidí po celém světě, na vážkách. Tyto pochyby vyvolaly tři události.

První z nich byl masakr více než 800 000 lidí během 100 dnů ve Rwandě před deseti lety – pravděpodobně šlo o nejrychlejší genocidu v historii. Je doloženým faktem, že Kofi Annan jako tehdejší zástupce generálního tajemníka OSN nařídil, aby vojáci OSN ve Rwandě nezasahovali a nechránili oběti. Skutečnost, že Annan byl po tomto enormním selhání povýšen do funkce generálního tajemníka OSN, zůstává záhadou.

Pochybnosti o OSN a osobně o Annanovi ještě prohloubil probíhající skandál uvnitř administrativy OSN ohledně programu Ropa za potraviny. Ačkoliv příslušné zprávy zatím nehovoří přímo o Annanovi, selhání jeho managementu jsou naprosto očividná.

Třetí skandál – jenž zřejmě vyvolává největší rozčarování – se týká Komise pro lidská práva, neboť do značné míry odhaluje strukturální a trvalou absenci rovnováhy a morálky uvnitř klíčových agentur OSN. Většina lidí předpokládá, že tato komise existuje proto, aby podporovala lidská práva a demokratické svobody. Členy komise jsou však i někteří z nejhorších porušovatelů lidských práv. Tito nepřátelé svobody trvale mlčí o mučení, útisku a masových vraždách, kterých se dopouštějí jejich spřízněné diktatury, ale zato si vždy pospíší s bombastickými řečmi proti světovým demokraciím, zejména Spojeným státům.

Takzvaný „panel na vysoké úrovni“ měl pravdu, když ve své nedávné zprávě o budoucnosti OSN konstatoval: „Znepokojuje nás, že státy v posledních letech usilují o členství v komisi nikoliv proto, aby posilovaly lidská práva, nýbrž aby se zaštiťovaly před kritikou nebo kritizovaly jiné.“ Nakonec tedy pravda vychází najevo. Po více než třiceti letech v OSN se dokonce i Annan ocitl blízko přiznání, že Komise pro lidská práva je zdrojem hanby.

Je rozumné zvolit pyromana do správní rady hasičské stanice? Samozřejmě nikoliv. Proč jsou tedy tyranie jako Kuba, Čína, Saúdská Arábie, Súdán a Zimbabwe členy této komise? Mezi nedávno přijaté členy patří rovněž Libye, Vietnam, Kongo a Sýrie – Libye byla dokonce zvolena předsedající zemí. Jak je to možné?

Přibližně polovinu dnešních členů OSN tvoří demokratické režimy, druhou polovinu režimy nedemokratické. Totalitní nebo autoritářské státy – které mají větší zájem skrývat vlastní útlak než spravedlivě soudit jiné země – tak mohou snadno uvést do pohybu svého druhu politický pogrom proti kterékoliv demokracii, která obtěžuje sdostatek tyranů. Je smutné, že mnoho svobodných zemí se zdá být naprosto lhostejných vůči probíhající kampani proti Izraeli.

Aby takové zvrácené absurdity nepokračovaly, musí se světové demokracie sjednotit a zabránit tomu, aby se kterákoliv země, jež systematicky porušuje lidská práva, směla stát členem Komise pro lidská práva. Probíhající demokratizace v regionech, které poznaly pouze diktaturu, dává naději, že se rovnováha vychyluje způsobem, jenž umožní, aby se přinejmenším jeden orgán OSN stal zosobněním svobody.

Kdo by měl rozhodovat, zda je určitá země demokratická, nebo ne? Nesmírně uznávaná nezávislá organizace Freedom House sídlí podobně jako ústředí OSN v New Yorku. Vedou ji a radí jí odborníci na 190 zemí. U každé země hodnotí Freedom House politická práva a občanské svobody známkou 1 až 7, přičemž jednička představuje nejsvobodnější a sedmička nejméně svobodnou zemi. Výsledné označení zemí za „svobodné“ (1-2,5), „částečně svobodné“ (3,0-5,0) nebo „nesvobodné“ (5,5-7,0) je dáno kombinací těchto hodnocení.

Freedom House monitoruje časový vývoj a své závěry zveřejňuje ve „Výročním přehledu politických práv a občanských svobod“. Existuje-li jediná kniha, která by se měla stát povinnou četbou pro každého, kdo činí veřejná prohlášení o lidských právech, pak je to tento přehled.

Cílem všech svobodných zemí by tedy mělo být, aby křesla v Komisi pro lidská práva směly získávat pouze další svobodné země. Režimy, které jsou „částečně svobodné“ nebo „nesvobodné“, by nikdy neměly být do komise voleny či jmenovány, poněvadž jedinými vládami disponujícími morální legitimitou posuzovat a kritizovat bilanci lidských práv jsou ty, které se dostaly k moci prostřednictvím svobodných voleb a jež mohou o moc přijít, jakmile v nových volbách utrpí porážku. Ti, kdo se moci domohli prostřednictvím násilí a podvodu, nejsou legitimní a již nikdy by neměli dělat OSN ostudu tím, že budou členy této komise.

Většina demokracií bohužel často nemá ochotu bojovat proti zvrácenosti Komise OSN pro lidská práva. Evropská unie zahrnuje 25 demokracií a často inspiruje další země, aby o demokracii usilovaly, jak se stalo na Ukrajině a v Libanonu. Extremisty v OSN však EU nemá ve zvyku porážet, ale raději s nimi dělá podivné kompromisy. V důsledku toho zločinecké státy učiní několik ústupků, aby dostaly Evropany a další do hry, a pak se morálně stavějí na roveň demokraciím.

Svobodné národy všude na světě by měly mít na paměti, že totalitní síly a myšlenky nelze porazit tím, že se k nim budou chovat hezky a úslužně. Komise pro lidská práva se musí zbavit členů, kteří se štítí svobody. Jinak nebude jediná agentura OSN, která se soustředí na svobodu, ničím více než služkou tyranie.