Sunday, October 26, 2014
0

Madonna a dítě

V říjnu se stamiliony lidí z celého světa dozvěděly o ročním chlapci z Malawi jménem David. Můžeme asi bezpečně předpokládat, že pouhý měsíc předtím mnozí z těchto lidí nikdy neslyšeli o chlapcově rodné zemi, o vnitrozemském africkém státu, v němž žije asi 13 milionů lidí a který sousedí s Mosambikem, Zambií a Tanzanií. David se náhle stal nejznámějším Malawijcem na světě, protože měl to štěstí, že ho adoptovala Madonna – popová hvězda, po níž jdou televizní kamery jako medvědi po medu.

Bylo to však opravdu štěstí? Davidův otec Yohane Banda, který se stal zčistajasna terčem mediálního zájmu, prohlásil, že nepochopil, že mu už jeho syn nepatří a možná se nikdy nevrátí do Malawi. Madonna tvrdí, že Banda předtím říkal něco jiného, přestože jeho jazykem nehovoří. Je pro chlapce dobré, ptali se lidé, aby byl odloučen od otce? Bojovníci za lidská práva se obrátili na soud a požadují chlapcovo navrácení.

Davidova matka je mrtvá. Jeho otec, vesničan, který pěstuje zeleninu, a když to jde, vezme zavděk i jinou prací, se po její smrti nedokázal o chlapce postarat, a tak ho umístil do sirotčince. Až do setkání s Madonnou tam chlapec bydlel asi s pěti sty dalšími dětmi. V Malawi žije takových sirotků milion, převážně vinou epidemie HIV/AIDS. Sirotčince pracují s omezenými zdroji a řada tamních dětí se nedožije pátých narozenin. Madonna uvedla, že když se setkala s Davidem, trpěl těžkým zápalem plic a měl dýchací potíže.

Malawi je jednou z nejméně rozvinutých zemí na světě – kojenecká úmrtnost tam dosahuje 9,4 procenta a průměrný věk činí 41 let. Zhruba každý sedmý dospělý člověk je nakažen HIV/AIDS. Není důvod se domnívat, že kdyby byl David zůstal v sirotčinci, dařilo by se mu lépe než průměrnému Malawijci.

S největší pravděpodobností by se mu dařilo hůře. Davidův otec v rozhovoru nepopřel, že jeho syn se bude mít s Madonnou lépe, a odmítl podpořit bojovníky za lidská práva, kteří usilují o Davidovo navrácení. Zdá se, že je to moudré rozhodnutí.

Připusťme, že David bude odříznut od svých kulturních kořenů. Ačkoliv Madonna prohlásila, že ho přiveze zpátky do Malawi, aby se znovu shledal s otcem, jen stěží se tam bude David cítit jako doma. Jeho mateřským jazykem se stane angličtina, a pokud se kdy naučí mluvit jazykem svého otce, pak jedině jako cizinec.

Ani v Londýně však nebude tak úplně doma, obzvláště ne v kruzích, v nichž se pohybuje Madonna. Stane se černošských dítkem v převážně bělošském světě a navždy bude „tím sirotkem, kterého adoptovala Madonna“. Obtíže spojené s životem za takových okolností jsou však mnohem méně odrazující než nástrahy, jimž by musel David čelit, kdyby byl zůstal v sirotčinci – tedy za předpokladu, že by vůbec přežil.

V Davidově případě je však problém širší. Adopcí dítěte z chudé země následuje Madonna příkladu jiných celebrit, jako jsou Mia Farrowová, Ewan McGregor nebo Angelina Jolieová. Lze takovými adopcemi dosáhnout něčeho více, než jen pomoci individuálním adoptovaným dětem?

Adopce dětí z rozvojových zemí neřeší příčiny chudoby. Navzdory vysoké míře nákazy HIV/AIDS počet obyvatel Malawi podobně jako v mnoha jiných rozvojových státech rychle stoupá a předpokládá se, že do roku 2025 přesáhne 19 milionů. To bude znamenat větší tlak na již dnes omezenou výměru zemědělské půdy v zemi. Vzděláváním mladých Malawijců, zejména dívek, a zajištěním široce dostupné antikoncepce by se pro zpomalení populačního růstu udělalo mnohem více než několika adopcemi do jiné země.

Madonně slouží ke cti, že kromě Davidovy adopce dělá i jiné věci. Její projekt „Raising Malawi“ ( www.raisingmalawi.com ) pomůže dalším sirotkům. A co je ještě důležitější, Raising Malawi sbírá prostředky pro zemědělskou pomoc, lékařskou péči a vzdělání také pro vesničany. Spolu s Angelinou Jolieovou, Bonem, Georgem Sorosem a mnoha dalšími pomáhá i Raising Malawi projektu Millennium Promise ( www.millenniumpromise.org ), což je organizace založená význačným ekonomem Kolumbijské univerzity Jeffreym Sachsem.

Mezi sliby, které na Summitu tisíciletí Organizace spojených národů podepsali všichni světoví vůdci, figurovalo i snížení extrémní chudoby na polovinu, zastavení šíření HIV/AIDS a poskytnutí základního vzdělání všem dětem do roku 2015. V Asii bylo sice při plnění těchto cílů dosaženo slušného pokroku, avšak v Africe dnes žije v extrémní chudobě o 140 milionů lidí více než v roce 1990.

Skeptici pochybují, že zahraniční pomoc je opravdu přínosná. Millennium Promise se snaží na tento skepticismus reagovat od vesnice k vesnici. Výběrem určitých konkrétních vesnic a zajištěním základní zdravotní péče, sítí proti moskytům kvůli zastavení malárie, základního vzdělání, lepších osiv a další zemědělské pomoci se tato organizace snaží ukázat, že dobře navržený a všeobjímající plán pomoci může při relativně nízkých nákladech pozvednout lidi z chudoby.

Lze jen litovat, že sdělovací prostředky se o tento vzrušující a významný příběh, který má potenciál pomoci milionům dětí, zajímají méně než o Madonninu adopci jediného malawiského novorozence.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured