Putinovo štěstí, Jelcinova smůla

Průbojný zahraničněpolitický postoj ruského prezidenta Vladimíra Putina v posledních letech odráží sebedůvěru, která se dostavuje s prosperující ekonomikou. V roce 1999, rok před tím, než Putin vystřídal v úřadu prezidenta Borise Jelcina, činil ruský HDP ubohých 200 miliard USD. Do loňského roku se vyšplhal na 1 bilión USD. Reálný růst se už osm let pohybuje kolem 7% v průměru a reálné příjmy rostou zhruba o 10% za rok. V posledních dvou letech se ruský rozpočtový přebytek držel na více než 7% HDP, státní dluh se ze 100% HDP v roce 1999 ztenčil na pouhých 8% HDP a přebytek obchodní bilance v uplynulých osmi letech činil v průměru 10% HDP.

Hvězdná hospodářská výkonnost Ruska však souvisí jen málo s Putinovou politikou a dosti významně s reformami, které přijal Jelcin. Už do roku 1998 Rusko získalo kritické množství trhů a soukromých podniků, přičemž finanční krach onoho roku zapůsobil jako katarze a přiměl vládu k upuštění od podnikových dotací, o něž se opíral zničující rozpočtový deficit ve výši nějakých 9% HDP. Navíc ceny ropy, jež se dříve propadly na 10 dolarů za barel, začaly stoupat až do stratosféry. Celá cesta k úspěchu byla přichystaná už v roce 1999, rok před příchodem Putina na scénu.

Jistěže, Putina je třeba pochválit za zásadní hospodářské reformy během prvních tří let v úřadu. Byl přijat nový daňový zákoník, s menším počtem daní a nižšími sazbami, zejména s 13% rovnou daní z příjmu. Byl dokončen občanský zákoník, schválen nový celní zákoník a realizována zásadní reforma soudnictví.

https://prosyn.org/lgNsrcKcs