Science and Society
Komu by se mělo pomoci nejdříve?
Bjørn Lomborg
|
|
|
|
Seznam naléhavých výzev, které stojí před lidstvem, je trýznivě dlouhý. AIDS, hlad, ozbrojené konflikty i globální oteplování soupeří o pozornost se selháním vlád, malárií či aktuální přírodní katastrofou. Náš soucit je sice značný, avšak prostředky omezené. Komu bychom tedy měli pomoci nejdříve?
Někomu možná připadá takové stanovování priorit nemravné. Organizace spojených národů a národní vlády však rok co rok utrácejí miliardy dolarů ve snaze pomoci potřebným, aniž by se výslovně zaobíraly otázkou, zda tím dosahují maxima možného.
Západní média se zaměřují na tsunami v Asii; dary tudíž tečou plným proudem. Zemětřesení, které zničí Pákistán, nepronikne do tolika titulků; rozvinutý svět tedy poskytne mnohem méně.
Existuje i lepší způsob. Mohli bychom pro své výdaje stanovit priority, aby naše peníze přinesly co největší prospěch.
Tento měsíc se zeptám velvyslanců při OSN, jakým způsobem by vynaložili 50 miliard dolarů, aby zmenšili lidské utrpení. Velvyslanci tak zopakují úkol, který v roce 2004 v rámci projektu s názvem „Kodaňský konsensus“ plnili někteří nejlepší světoví ekonomové: budou zvažovat řešení velkých problémů, s nimiž se potýká svět, a rozhodovat, co by se mělo učinit nejdříve.
Tato otázka by se však neměla omezovat jen na politiky či laureáty Nobelovy ceny. Do debaty se musíme zapojit všichni. Lze doufat, že tento úkol alespoň trochu usnadnilo vydání knihy, v níž ekonomové Kodaňského konsensu nastiňují své postřehy.
Zde je jeden námět k přemýšlení: celkový počet obětí tsunami v jihovýchodní Asii se rovná počtu obětí HIV/AIDS na celém světě za jeden měsíc. Obsáhlý program prevence, v jehož rámci by byly regionům nejhůře postiženým HIV/AIDS poskytnuty bezplatné nebo levné kondomy a informace o bezpečném sexu, by stál 27 miliard dolarů a zachránil více než 28 milionů životů. Podle ekonomů, kteří se účastnili Kodaňského konsensu, je to zdaleka nejlepší investice, jakou by svět mohl realizovat. Sociální přínos by převýšil náklady v poměru 40 ku jedné.
Mezi další možnosti, které ekonomové upřednostňovali při investování části ze svých 50 miliard dolarů, patří poskytnutí výživy hladovějícím lidem ve světě, zajištění volného obchodu a boj proti malárii prostřednictvím sítí proti moskytům a léků. Naproti tomu reakce na klimatické změny, jako je Kjótský protokol, by stály více, než činí hodnota jejich potenciálního přínosu, a tak je ekonomové ze seznamu bezprostředně potřebných věcí vyškrtli.
Nehledě na to, zda s ekonomy souhlasíme, si každý z nás musí přiznat, že nemůžeme udělat všechno najednou. Diskuse o prioritách má klíčový význam. Politici se však stanovování priorit často vyhýbají. Proč? Stručná odpověď zní: protože je to těžké. Zúčastněných stran je mnoho. Žádná skupina nechce, aby její řešení přišlo na řadu až jako poslední, a žádná vláda si nepřeje, aby celostátní problémy její země byly přehlíženy.
Konference OSN nebude snadná. Ukazuje se však, že existuje vůle postavit prioritizaci do centra pozornosti. Vznikne tak seznam „povinností“, který bude demonstrovat, jak dosáhnout pro lidstvo maxima možného, což by následně mohlo vést k průhlednějšímu rozhodování.
Ekonomické principy představují zdravou základnu, na níž lze stavět racionální rozhodnutí. Nyní je zapotřebí, aby se diskuse přenesla z akademické sféry do politického života. Je načase, abychom všichni začali zvažovat a porovnávat vlastní seznamy priorit.
Musíme usilovat o to, abychom zkrátili seznam problémů, s nimiž se lidstvo potýká. To však vyžaduje, abychom se všichni zapojili do debaty o otázce, co je zapotřebí učinit nejdříve.
Bjørn Lomborg je organizátorem Kodaňského konsensu, mimořádným profesorem Kodaňské obchodní fakulty a editorem nové knihy How to spend $50 billion to make the world a better place (Jak utratit 50 miliard dolarů a učinit ze světa lepší místo).
Copyright: Project Syndicate, 2006.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from Bjørn Lomborg or return to our home page.
|
|
