NEW YORK – Dovolte mi, abych předem přiznala, že nejsem nestranná: jako dítě jsem nesnila o tom, že poletím do vesmíru. Brala jsem to jako samozřejmost. Můj otec byl (opravdový) raketový vědec a já si říkala, že stejně jako se během jeho života stala běžnou záležitostí letadla, stanou se během mého života běžnou záležitostí lety do vesmíru.

Když jsem byla teenagerka, přistáli lidé poprvé na Měsíci a já se začala věnovat jiným zájmům – žurnalistice, internetu, začínajícím firmám. Po několika desítkách let jsem se však probudila a zjistila jsem, že lety do vesmíru jsou stále vyhrazené malé skupince astronautů a kosmonautů a hrstce zámožných vesmírných turistů – prozatím jich bylo šest. Kosmický průmysl byl hájemstvím několika málo vlád a řady velkých smluvních dodavatelů, kteří žili v symbióze se svými vládními zákazníky.

A pak se objevila soukromá společnost Space Adventures, která spolu s ruskou federální kosmickou agenturou Roskosmos organizuje turistické výlety do kosmu, jejichž cena převyšuje 35 milionů dolarů za let. Investovala jsem do Space Adventures a také do výrobce raket XCOR Aerospace. Stejně jako v případě internetu jsem viděla záblesk energie, která vzniká, když začínající komerční firmy vtrhnou na trh ovládaný velkými zavedenými organizacemi. Chtěla jsem vědět více o letech do vesmíru (nikoliv o začínajících firmách!) a říkala jsem si, že šest měsíců vesmírného výcviku organizovaného firmou Space Adventures u agentury Roskosmos je nejlepším způsobem, jak se do věci zcela ponořit.

Po návratu se mi naskytla příležitost vstoupit do Poradní rady NASA jako předsedkyně jejího výboru pro technologie a inovace. Rada nedávno prošla organizačním zemětřesením – počet členů se snížil z 50 na 10 a vyjasnila se role každého člena. Faktická moc rady je však omezená: je to Kongres Spojených států amerických, kdo NASA říká, co má dělat – a poskytuje jí na to finance. My můžeme pouze radit, na čem by se měl Kongres usnést a co financovat.

Toto zemětřesení je odrazem zemětřesení v samotné NASA pod vedením nového ředitele Charlieho Boldena, jehož jmenoval prezident Barack Obama. A je to také obrovská příležitost pro NASA i pro výzkum vesmíru a vědu. Obama navrhl NASA nový rozpočet, který ji vede k tomu, aby se zaměřila na dlouhodobější cíle, a přidává dalších 6 miliard dolarů na příštích pět let (v době, kdy se téměř všechny ostatní instituce potýkají s rozpočtovými škrty).

Během posledních čtyř desetiletí NASA dozrála, což z ní učinilo tak obezřetnou a procesními záležitostmi posedlou – tak zodpovědnou – organizaci, že ztratila velkou část své energie a vynalézavosti. Během téměř každého volebního cyklu v USA trpěla finančními škrty, reorientacemi a podobně.

Poté postihly NASA dvě velké a image pošramocující havárie raketoplánů – katastrofa raketoplánu Challenger v roce 1986, po níž v roce 2003 následoval rozpad raketoplánu Columbia nad Texasem. Tyto katastrofy zbavily NASA chuti riskovat. Samotní astronauti se dychtivě toužili vrátit do vesmíru, ale byrokraté nebyli ochotni je tam vyslat.

Pro vládní agentury je to setrvalý problém: kdykoliv se něco nezdaří, snese se na ně vlna kritiky. Lidé jsou zvyklí na rizika spojená s řízením auta nebo lety letadlem. Vlády však podle nich nemají lidi zabíjet.

Tím nechci naznačit, že soukromým firmám by mělo být zabíjení umožněno, ale mohou podstupovat taková rizika, jaká vlády podstupovat nemohou (s lidmi, kteří chápou, jaká rizika podstupují). I ony jsou samozřejmě podněcovány k tomu, aby rizika nepodstupovaly; jakákoliv začínající firma, která někoho lehkovážně zabije, pravděpodobně zabije i sama sebe. Daný obor však přežije a bude prosperovat.

Co tedy dělá nový rozpočet NASA? A jak je to důležité pro jiné obory a jiné vlády?

Nový rozpočet dělá dvě věci. Za prvé připouští, že takzvaný projekt Constellation, který se soustředil na návrat na Měsíc, má zpoždění, překročil rozpočet a není dostatečně ambiciózní. V rozpočtu jsou tedy prostředky na tento projekt zrušeny – i když mnoho konkrétních podprojektů a zaměstnanců, kteří ho tvořili, bude žít dál. Nový rozpočet věnuje uvolněné prostředky a zdroje na zatím nedefinovaný program, jehož cílem bude mise k asteroidům za Měsícem, k takzvaným „objektům blízkým Zemi“ a nakonec i k Marsu.

Obama však striktně nedefinoval nové cíle a ponechal je na NASA – je to rozumný a střízlivý přístup, ale bohužel také politická chyba. Nikdy není dobré nahrazovat konkrétní mlhavým. Politici a lobbisté, kterým jde jen o teplá místečka letos a o hlasy příští rok, už začali tuto absenci plánu cupovat.

Jejich povýšená odmítavost se týká také druhé části rozpočtu – programu, který by se jim za normálních okolností líbil: opětovného vytvoření pracovních míst, jež se momentálně přesouvají z USA do Ruska. Rozpočet totiž navrhuje uzavírání kontraktů s americkými začínajícími firmami, které budou vysílat astronauty a náklad na nízkou oběžnou dráhu Země – většinou na Mezinárodní kosmickou stanici. V příštích několika letech bude NASA kupovat tyto služby od agentury Roskosmos a vysílat astronauty do vesmíru v ruských Sojuzech. Podle nového rozpočtu však poté začne využívat služeb začínajících společností, jako jsou SpaceX nebo Orbital Sciences (a já doufám, že nakonec i XCOR).

Vláda by se měla zaměřit na dlouhodobý riskantní výzkum (kde riziko hrozí projektům, nikoliv lidem) a soukromý sektor by se měl soustředit na zajišťování služeb, které jsou již dobře pochopené a lze je zvládat rutinním způsobem. Paradoxem současné americké politiky je skutečnost, že republikáni, kteří obvykle podporují soukromou sféru, jsou vůči novému rozpočtu NASA nejnepřátelštější, přestože rozpočet vyznává hodnoty podnikatelského ducha a vynalézavosti, které republikáni prohlašují za své.

Samotná NASA je typická velká organizace. Většina jejich lidí by uvítala podnikavější prostředí, ale srážejí je léta kritiky, omezení, regulací a svévolných rozpočtových škrtů. NASA jako systém vzdoruje změně, ale uvnitř pracují tisíce lidí, kteří touží experimentovat a učit se z úspěchů i nezdarů. Přejí si znovu zakusit velkou výzvu. Chtějí riskovat s technologiemi, ne s lidmi.

Rozhlédněte se kolem sebe. Podobných organizací je spousta: čekají na osvobození a jejich zaměstnanci touží svobodně dýchat.