Kdyby to nebylo tak hluboce skličující, následující zpráva by mohla být šibeniční anekdotou milénia: Libye byla zvolena předsednickou zemí Komise pro lidská práva při OSN! Když Caligula zvolil do senátu svého koně, neměl jeho kůň aspoň na kopytech krev.

Postup byl pochopitelně naprosto zákonný: předsednictví se každý rok přesouvá z jednoho světového regionu do druhého. Tento rok navrhovala předsedu Afrika a nominovala Libyi. Proti hlasovaly jen USA a Kanada. Ke své věčné hanbě se evropské země zdržely hlasování.

Je výmluvným komentářem na adresu morálního bankrotu OSN, že toto rozhodnutí přichází v okamžiku pro organizaci tak choulostivém. Prezident Bush vyzval OSN, aby dala najevo, že bere vážně svá vlastní závazná rozhodnutí týkající se Iráku: mohla by totiž jinak dopadnout stejně neslavně jako Společnost národů, která se ve třicátých letech projevila jako neschopná, když měla čelit agresivním politickým přístupům nacistického Německa a fašistické Itálie. Zvolit právě teď Libyi do čela orgánu OSN, jenž zodpovídá za lidská práva, sotva pomůže posílit legitimitu a morální autoritu světové organizace.

Připomeňme si: Libye je totalitní tyranií. Její vůdce, Muammar Kaddáfí, obohacuje své občas nevypočitatelné chování extrémistickými politickými přístupy a podporuje světové diktátory. Stojí v čele jednoho z nejrepresivnějších režimů světa, kde se u voleb nic nepředstírá a disentu se jde neustále po krku.

Za jeho vlády Libye pomáhala teroristickým organizacím z celého světa - od IRA až po různé palestinské extremistické skupiny. Dosud je pod sankcemi OSN kvůli roli, již před deseti lety sehrála při pumovém atentátu na letadlo společnosti PanAm nad skotským Lockerbie.

V minulé dekádě se postavení OSN coby symbolu ideálů mírové světové společnosti neustále zhoršovalo. Organizace se projevila jako naprosto neschopná zastavit války na Balkáně. Přitom přinejmenším v jednom případě - ve Srebrenici - nizozemské mírotvorné síly OSN stály a přihlížely nejhoršímu masakru v poválečné Evropě, kdy bosenští Srbové zavraždili kolem šesti tisíc bezbranných muslimských mužů. Nizozemská vyšetřovací komise později přiznala, že jejich prapor OSN měl na válečném zločinu spoluvinu.

V okamžiku, kdy ve Rwandě začala genocida, představitel OSN zodpovědný za mírotvorné operace nařídil evakuaci jednotek OSN ze země a ponechal pole zcela otevřené nejkrvavějšímu genocidnímu masakru od dob druhé světové války. Tento představitel OSN se jmenuje Kofi Annan.

Jde o tíživý a žalostný záznam do historie, který se OSN snaží - zřejmě marně - odčinit tím, že v irácké krizi vystupuje jako hlas rozumu a mezinárodní legitimity. Ale v okamžiku, kdy inspekce OSN v Iráku připomínají Armádu spásy vyslanou odpravit skupinu gangsterů, se pozvednutí Libye do čela Komise pro lidská práva může do dějin zapsat jako konečné selhání organizace, jejíž život začal s tolika očekáváními.

Organizace obvykle neumírají - a určitě je dost důvodů pro to, abychom zajistili, že OSN bude kulhat dál. Bude ale jen stínem toho, čím by měla a mohla být. Organizaci spojených národů už nikdo pokrytectví neodpáře.