CAMBRIDGE – Společnost Goldman Sachs tento měsíc oznámila, že se chystá vyplatit rekordně vysoké bonusy, a všeobecně se očekává, že i v mnoha dalších firmách se letos výrazně zvýší jak bonusy, tak platy. Měli bychom tak záhy nechat zavládnout pohodu dobrých časů?

Bez reformy ne. Vždyť jedním z klíčových ponaučení z finanční krize je, že na přední příčky politické agendy se musí dostat revize odměňování manažerů.

Platová ujednání skutečně patřila mezi významné faktory toho, že finanční instituce podstupovaly přílišná rizika, což přispělo ke vzniku finanční krize. Odměňováním řídících pracovníků za rizikové chování a jejich krytím před některými z negativních důsledků jejich činů platová ujednání s šéfy finančního sektoru vytvářela zvrácené pobídky a motivovala je k hazardování.

Jeden z významných faktorů, který přivodil nadměrné podstupování rizik, tkví v tom, že standardní platová ujednání ve firmách odměňují manažery za krátkodobé zisky, i když se tyto zisky následně rozplynou. Přestože finanční sektor během posledních pěti let ztratil na burze víc než polovinu své hodnoty, manažerům se až do zhroucení akciového trhu stále dařilo inkasovat v odměnách ve formě akcií a bonusů obrovské částky.

Takové struktury odměňování dávají manažerům pobídky ke snahám o krátkodobé zisky, třeba rozhodováním ve prospěch úvěrových a investičních postupů, které zlepší krátkodobé výdělky, i když to zvyšuje riziko pozdějšího kolapsu. Jesse Fried a já jsme před tímto krátkodobým pokřivením před pěti lety varovali v naší knize Pay without Performance (Výplata bez výkonu). V důsledku krize tento problém začala uznávat řada lidí, včetně obchodních lídrů, třeba výkonného ředitele Goldman Sachs Lloyda Blankfeina. Stále je ale potřeba se s problémem účinně vypořádat: nedávné rozhodnutí Goldman Sachs rozdat rekordní bonusy jako odměnu za výsledky během posledních dvou čtvrtletí je kupříkladu krok špatným směrem.

Aby se předešlo odměnám za krátkodobou výkonnost a přesunul se zájem na dlouhodobé výsledky, je nezbytné strukturu odměňování přepracovat. Co se týče burzovně založených kompenzací, manažeři by neměli mít povoleno přidělené opce a akcie zpeněžovat před vypršením určité lhůty, řekněme pěti let od přiznání nároku – tedy od chvíle, kdy si opce či akcie „vydělali“ a odkdy jim je nikdo nemůže vzít.

Nemožnost po delší dobu zpeněžit akcie a opce by odměnu manažera navázala na dlouhodobou hodnotu podniku pro akcionáře. Délka této lhůty by měla být pevně daná a neměla by záviset na konání či podmínkách, které jsou i jen zčásti pod manažerovým vlivem. Naproti tomu zákaz zpeněžit akcie a opce před odchodem z firmy by řídicí pracovníky, kteří nahromadili opce a akcie s velkou peněžní hodnotou, kontraproduktivně pobízel k odchodu.

Rovněž bonusové kompenzace je zapotřebí přepracovat tak, aby odměňovaly dlouhodobou výkonnost. V prvé řadě by bylo dobře odrazovat od využívání bonusů za výsledky v jediném roce. Dále by se bonusy neměly vyplácet okamžitě, ale spíše by se na několik let měly ukládat na firemní účet a korigovat směrem dolů, pokud firma časem zjistí, že důvody k přiznání bonusu už neplatí.

Chabé pozornosti se vedle přílišné zaměřenosti na krátkodobé výsledky dostává i druhému prameni pobídek k nadměrným rizikům. Odměny pro vedoucí pracovníky ve finančním sektoru se vázaly k sázkám na hodnotu firemního kapitálu, silně vyzdviženou dluhovou pákou.

Zájmy manažerů se pojily k hodnotě kmenových akcií jejich firem – nebo dokonce k hodnotě opcí na takové akcie. Manažeři tudíž nebyli vystaveni potenciálním negativním důsledkům, jež by rozsáhlé ztráty mohly způsobit prioritním akcionářům, držitelům dluhopisů a vládě jako ručiteli za vklady. Z těchto ujednání plynuly pro manažery pobídky k nedostatečnému zvažování možnosti rozsáhlých ztrát, takže řídicí pracovníci byli motivováni podstupovat nadměrná rizika.

Aby se toto pokřivení vyřešilo, odměny manažerů ve finančnictví by se neměly vázat k dlouhodobé hodnotě kmenových akcií firmy, ale k dlouhodobé hodnotě širšího koše cenných papírů. Tento koš by měl obsahovat přinejmenším prioritní akcie a dluhopisy. Taková uspořádání by zajistila pobídky k podstupování rizik, která budou bližší optimální hladině.

Reforma platových ujednání způsoby, jako jsou tyto zde navržené, by napomohla zajistit, aby firmy ani ekonomika v budoucnu netrpěly v důsledku přílišného podstupování rizik, které přispělo ke vzniku finanční krize. Důkladná revize struktury odměňování se musí stát významnou součástí nového finančního řádu.