BUDAPEŠŤ – Hospodářská a finanční krize je pro ekonomickou profesi výmluvným okamžikem, neboť mnoho dlouholetých idejí podrobuje zatěžkávací zkoušce. Jestliže vědu vymezuje schopnost předpovědět budoucnost, nezdar valné části ekonomické obce povšimnout si nadcházející krize, by měl vyvolávat značné znepokojení.

Mezi ekonomy ale ve skutečnosti existuje mnohem větší myšlenková rozmanitost, než si lidé často uvědomují. Letošními laureáty Nobelovy ceny za ekonomii jsou dva akademici, jejichž životní dílo se věnovalo alternativním přístupům. Ekonomie vytvořila bohatství myšlenek, z nichž mnohé tvrdí, že trhy nejsou nutně ani efektivní, ani stabilní nebo že modely konkurenční rovnováhy, používané většinou ekonomů, nejsou dobrým popisem hospodářství ani společnosti.

Behaviorální ekonomie například zdůrazňuje, že účastníci trhů často jednají způsoby, které se nijak snadno neslučují s racionalitou. Moderní ekonomie informací zase dokládá, že i když jsou trhy soutěživé, nejsou téměř nikdy efektivní, jsou-li informace nedokonalé či asymetrické (někteří lidé vědí něco, co ostatní nevědí, jako třeba při nedávném finančním debaklu) – tedy vždy .

Dlouhá řada výzkumů dokázala, že ani při aplikaci modelů ekonomické školy takzvaných „racionálních očekávání,“ se trhy nemusejí chovat stabilně a že mohou vznikat cenové bubliny. Krize skutečně přinesla požehnaně důkazů, že investoři nejsou ani zdaleka racionální; nedostatky v uvažování školy racionálních očekávání – skryté předpoklady, jako třeba že všichni investoři mají tytéž informace – byly ovšem odhaleny už dávno před krizí.

Právě tak jako krize rozdmýchala úvahy o nezbytnosti regulace, dala také nový podnět k přezkoumávání alternativních směrů myšlení, které by zajišťovaly lepší vodítka k pochopení toho, jak náš komplikovaný ekonomický systém funguje – a snad také k hledání politik, které by mohly předcházet opětovnému výskytu nedávné kalamity.

Zatímco někteří ekonomové prosazovali myšlenku samoregulačních a naprosto efektivních trhů, které neustále udržují plnou zaměstnanost, jiní ekonomové a sociologové prozkoumávali celou škálu odlišných přístupů. Patří mezi ně modely zaměřené na původce dějů, které zdůrazňují rozmanitost okolností, síťové modely soustředěné na vzájemné spletité vazby mezi firmami (třeba ty, které umožňují kaskádovité bankroty), čerstvý zájem o opomíjené dílo Hymana Minskyho o finančních krizích (jejichž četnost od počátku deregulace před třemi desetiletími narůstá) a inovační modely, které se snaží vysvětlit dynamiku růstu.

Velká část nejzajímavější práce, která se dnes v ekonomii odvádí, překračuje hranice ekonomie a zahrnuje dílo psychologů, politologů a sociologů. Mnoho ponaučení nám také nabízí hospodářská historie. Navzdory vší slávě obklopující finanční inovace se přítomná krize pozoruhodně podobá dřívějším finančním krizím, až na to, že komplikovanost nových finančních produktů snižuje transparentnost, čímž zesiluje strach z toho, co by se stalo, kdyby nebylo rozsáhlých veřejných výpomocí.

Ideje jsou stejně důležité jako soukromé zájmy, ba možná že dokonce důležitější. Naši regulátoři a volení úředníci byli ovládnuti politicky – zájmové skupiny na finančních trzích obrovsky vydělaly na bezuzdné deregulaci a na nepřizpůsobení regulatorní struktury novým produktům. Jenže regulátoři a politici podlehli i myšlenkovému ovládnutí. Potřebují širší a odolnější portfolio idejí, z nichž mohou čerpat.

Právě proto je tak vzrušující, že George Sorose nedávno na Středoevropské univerzitě v Budapešti oznámil zřízení dobře finančně zajištěné Iniciativy pro nové ekonomické myšlení (INET), která má přispět k podpoře nového uvažování. Výzkumné granty, sympozia, konference a nový časopis – to vše pomůže motivovat k rozvoji nového myšlení a spolupráce.

INET dostala naprostou svobodu – co se týče obsahu i strategie – a lze doufat, že si získá další podporu i z jiných zdrojů. Její jediný závazek se týká „nového ekonomického myšlení“ v nejširším smyslu. Soros minulý měsíc svolal pozoruhodnou skupinu ekonomických kapacit z celého spektra profese, od teorie po politiku, zprava doleva, mladé i staré, v souladu s establishmentem i v opozici k němu, aby prodiskutovala potřebnost nové iniciativy, její vyhlídky a způsob, jak by mohla nejlépe fungovat.

V uplynulých třech desetiletích jedna větev ekonomické obce koncipovala modely, které předpokládaly , že trhy fungují dokonale. Tento předpoklad zastínil rozsáhlý soubor výzkumů, které přispěly k vysvětlení, proč trhy bezvadně nefungují – dokonce proč dochází k široce rozšířeným tržním selháním .

Trh myšlenek také často funguje způsobem, který není úplně ideální. Ve světě lidské omylnosti a nedokonalého porozumění spletitosti ekonomiky přináší INET příslib, že se bude věnovat alternativním směrům myšlení – a tím přinejmenším přispěje k nápravě současné nedokonalosti tohoto trhu, která nás vychází tak draho.