Takže Ukrajina teď už má legitimní vládu. Nebo snad ne? Viktor Juščenko byl zvolen 52% hlasů ve všelidových volbách. Jeho soupeř získal 44%. Pozorovatelé potvrzují, že prohřešky proti volebním pravidlům byly jen drobné. Otázky přesto zůstávají. Poražený kandidát, Viktor Janukovyč, výsledek napadá. Země je hluboce rozdělená. Zahájí horníci z Doněcka další revoluci, tentokrát v rudých barvách proti oranžové barvě protestů konaných Juščenkovými příznivci proti původním volbám se zřetelně nelegitimním výsledkem? Vznikne na východní Ukrajině hnutí za odtržení?

Legitimita je křehký, a přesto důležitý znak stabilní demokratické politiky. Je také komplikovaná. Byl George W. Bush ve svém prvním funkčním období legitimně zvoleným prezidentem Spojených států, když získal úřad až poté, co americký Nejvyšší soud nařídil ukončení přepočítávání hlasů na Floridě, a Bush si v celostátním součtu zajistil jen menšinu hlasů? Jsou legitimně voleni prezidenti některých dřívějších sovětských republik, již zdánlivě požívají 90% všelidové podpory? Budou plánované volby v Iráku považovány za legitimní vnitřně stejně jako zvnějšku?

Je potřeba si pamatovat, že volby samotné legitimitu nezaručují, a to ani když jsou považovány za svobodné a spravedlivé. Pro Američany není snadné to pochopit, stejně jako pro občany ostatních štěstěnou obdařených demokracií anglosaského světa. Pro ně legitimita prostě znamená, že jak volby, tak součty hlasů proběhnou v souladu s nespornými pravidly. Co je legální, říkají si, je také legitimní.

Pro mnohé další ve světě však zůstávají přinejmenším dvě otázky. Zaprvé, kriticky důležitá je volební účast: kdo volil a kdo ne. Druhou otázkou je to, zda existuje nějaká systematická, potenciálně násilná opozice vůči výsledku.

Podstatou věci ohledně prvního funkčního období George W. Bushe bylo to, že navzdory reptání a neutuchající slovní opozici byl výsledek voleb z roku 2000 všeobecně přijat. Nebo uvažme „drtivé vítězství“ Tonyho Blaira v roce 2001, kdy labouristé získali 40% hlasů při 60% volební účasti. V důsledku mu tak 25% všech oprávněných voličů zajistilo bezmála dvě třetiny křesel v dolní sněmovně. Pochyboval někdo o legitimitě výsledku? V Británii ani mezi britskými partnery nikoliv.

Není ale mnoho zemí, kde by to platilo. Mnozí jiní by – přinejmenším – požadovali koaliční vládu, která by reflektovala stávající rozmanitost názorů. Legitimita nabytá prostřednictvím voleb je obzvlášť problematická v zemích, které charakterizuje cosi, co bychom mohli nazvat „endemickými menšinami“.

V Kanadě by například bylo riskantní přehlížet zvláštní zájmy Québecu. Má-li vzniknout legitimita na Ukrajině, je potřeba přijmout odlišné zájmy západu a východu země. V Iráku je formální většina ve zcela legálních volbách téměř bezvýznamná, nebude-li výslovně uznáno postavení sunnitských muslimů a Kurdů. Okupační mocnosti proto mají pravdu, když se obávají voleb, v nichž by hromadná neúčast sunnitů měla za následek obrovskou šíítskou většinu.

Legitimita je tedy víc než legalita. Opírá se o to, o čem jsou dotčení lidé přesvědčeni, že je skutečné. Přinejmenším nesmí existovat násilná opozice, ani hrozba rozpadu země.

V západních zemích, zejména v USA, mají lidé sklon příliš mnoho předpokládat, jakmile dojde na šíření demokracie – tedy v prvé řadě voleb – mezi ostatní. Především předpokládáme existenci v podstatě homogenního voličstva, takže v našem pohledu ani nízká volební účast neznamená znevýhodnění určitých etnických nebo kulturních skupin. Automaticky také předpokládáme přijetí pravidel, která ve skutečnosti dlouho zapouštěla kořeny i v USA.

Bez legitimity nemůže žádný politický systém dosáhnout stability a bez voleb – to jest bez výslovného vyjádření všelidového souhlasu s držiteli moci – nemůže existovat legitimita. Ovšem ačkoliv jsou svobodné volby nezbytnou podmínkou legitimity, ani zdaleka nedostačují na to, aby ji zaručovaly. Ústavní uspořádání musí všem zavedeným skupinám garantovat místo v politických institucích státu. Neméně důležité je zavést právní řád, kde právo vykonává nezávislé a respektované soudnictví.

Neměli bychom na to zapomínat při prosazování demokracie, onoho těžko postižitelného cíle, v Iráku, abychom nebyli překvapeni, jestliže nadcházející volby nedokáží zajistit legitimní vládu.