Pokračující argentinská krize dokládá - je-li vůbec nějakých dokladů zapotřebí -, že krize rozvíjejících se trhů nekončí. Tyto krize vznikají v posledních letech ostatně tak často, že je bereme téměř jako samozřejmost. Během sto dvaceti měsíců devadesátých let vážný finanční otřes pocítilo na vlastní kůži čtyřicet rozvíjejících se trhů (což je 33 % z celkového počtu rozvojových zemí světa). Je tedy načase ptát se: jaké reálné kroky byly podniknuty k tomu, aby vznikla finanční architektura, která tento trend zastaví a toto varovné číslo sníží?

Dle mého názoru došlo k opravdovému pokroku, který je ovšem nedostatečný a asymetrický. K pozitivnímu vývoji patří rozšíření a úprava nového systému půjček MMF pro krizovou prevenci a řízení i navýšení celkových prostředků MMF. Došlo také k významným institucionálním změnám, mimo jiné ke vzniku Fóra pro finanční stabilitu (FSF).

Toto Fórum, které vzniklo z podnětu britské strany a v jehož čele stojí někdejší šéf německé Bundesbanky Hans Tietmeier, se pokouší nalézt zdroje systémových rizik a vyvinout konzistentní finanční regulaci napříč různými finančními sektory a zeměmi. FSF zřídila skupina G-7 na počátku roku 1999. Nejprve byly jeho členy jen země G-7, letos se k nim připojily ještě Austrálie, Nizozemí, Hongkong a Singapur.

Kromě zástupců členských zemí jsou členy Fóra také mezinárodní organizace, kterých se tak či onak finanční stabilita týká. V prvním roce své existence Fórum pověřilo pět pracovních skupin, aby přešetřily faktory ovlivňující mezinárodní finanční stabilitu, mimo jiné vysoce spekulativní instituce, kapitálové toky a finanční centra v daňových oázách. I přesto je však celkový postup nedostatečný. Časy si žádají takový mezinárodní finanční systém, který bude podporovat - ne podkopávat - růst a rozvoj.

Kroky, které je třeba v mezinárodním měřítku podniknout, aby se takový systém uchytil, byly zmapovány již v rámci pokroku jednotlivých zemí za posledních deset let, kdy byly vytvořeny instituce jako centrální banky a regulační agentury s cílem dohlížet nad soukromými bankami a finančními trhy. Zásadní teď je, na základě zkušeností v jednotlivých zemích vybudovat finanční strukturu s podobnými funkcemi na mezinárodní scéně. S ohledem na rychlou a zjevně nekončící globalizaci soukromého kapitálu je to úkol tím naléhavější.

Taková architektura si žádá:

přiměřenou transparentnost a mezinárodní regulaci úvěrových a kapitálových trhů. Tato regulace by měla bránit nárazovým tokům krátkodobého kapitálu do rozvíjejících se zemí, poněvadž v okamžiku, kdy dojde k jejich obratu, následuje téměř vždy krize.

zajištění dostatečné oficiální likvidnosti v zemích, které čelí těžkostem. Jedním z hodnotných návrhů je transformovat výši čerpání úvěru MMF pro mimořádné události, který od svého vzniku před dvěma lety nebyl nikdy využit. Bylo by vhodné podmínky tohoto úvěru pro nepředvídané události upravit tak, aby jej jakákoli země mohla v období krize použít, samozřejmě za předpokladu, že v každoroční konzultaci s MMF získala pozitivní hodnocení.

obecný rámec pro řešení zadluženosti určité země, který bude aktivován v okamžiku propuknutí krize.

Skvrnou na pokroku v reformě mezinárodního finančního systému je také fakt, že rozvojové země, zvláště potom země Latinské Ameriky, se nemohou v dostatečné míře účastnit klíčových diskusí a mít zástupce v institucích, kde se rozhoduje. Například v Basilejských komisích a ve Fóru pro finanční stabilitu budou země Latinské Ameriky mít jen zanedbatelné zastoupení.

Fórum pro finanční stabilitu bez rodících se ekonomik Latinské Ameriky je však jako kralevic dánský bez Hamleta. Mnohem citlivější by bylo, kdyby se Fóra mohlo střídavě účastnit alespoň několik latinskoamerických států. Otázky, o nichž se zde diskutuje, mají totiž na jejich ekonomiku hluboký dopad. Kromě toho mohou významně přispět k pochopení finanční nestability, neboť právě ony nesly hlavní nápor krizí z nedávné doby.

Politikové a ekonomové v celé Latinské Americe se obávají, že pokud mezinárodní finanční architektura neprojde dostatečnými změnami, vzniká riziko, že ke krizím, které postižené země stojí obrovské finanční prostředky, bude v hojné míře docházet i nadále. To by mělo na tyto země - dnes například na Argentinu - hluboce ničivý ekonomický a politický dopad. A nejen to: v ohrožení by se ocitla i globální finanční stabilita, náš společný veřejný statek.