The Worldly Philosophers
Globalizace etiky
Hans Küng
|
|
|
|
Mnozí Evropané pochybují, že by Asie mohla dostihnout Evropu v oblasti regionální integrace. Asie však má nejen onen typ společných etických základů, jež byly pro evropskou integraci tak významné, ale taktéž propracovaný soubor mravních zásad, z nichž některé byly zavedenou součástí asijské kultury dlouho před tím, že si podobné principy osvojila Evropa. Právě tyto asijské zásady mohou posloužit jako součást vznikající společné globální etiky.
Ovšemže, Asie dosud nemá soudržné jádro kultury srovnatelné se situací v Evropě, která se zakládá na židovsko-křesťanské tradici a osvícenství. Evropané by ale neměli být příliš domýšliví, protože v posledních letech se projevila křehkost právě této společné evropské kultury, zejména pod vlivem strategie „rozděl a panuj“ Bushovy administrativy, ponoukající proti sobě „starou“ a „novou“ Evropu. A tak jako věrohodnosti islámu v očích mnoha lidí vážně uškodily nelidské teroristické útoky z 11. září 2001, invaze do Iráku, která se opírala o lži, ublížila jak křesťanství, tak západnímu společenství hodnot.
Přestože Asie podle všeho postrádá evropské kulturní jádro, existují stěžejní etické konstanty, jimiž se asijské společnosti už dlouho řídí a jež jsou známkou společných etických základů. Ba v jistém ohledu má Asie s interkulturními vztahy více zkušeností než Evropa. Buddhismus se už ve třetím století před n.l. mírově šířil z Indie na Srí Lanku a do rozsáhlých oblastí jihovýchodní Asie. V prvním století n.l. ve svém postupu pokračoval a šířil se podél Hedvábné cesty do střední Asie a do Číny a po několika stoletích se konečně dostal do Koreje a do Japonska.
Etnicky homogenní Japonsko je příkladem toho, jak spolu mohou tři různá náboženství – šintoismus, konfucianismus a buddhismus – žít v míru a v mnoha případech se prolínat. Dokonce i islám – který se na Středním východě, v Indii a severní Africe šířil převážně v důsledku válečných záborů – pronikal do jihovýchodní Asie poměrně mírově ve stopách kupců, učenců a mystiků.
Už v pátém století před n.l. navíc v Číně existoval historicky významný a eticky orientovaný humanismus. Koncept „žen,“ jenž odpovídá našemu „humanum,“ je v čínské tradici ústředním pojmem.
Obdobně platí, že Konfucius byl prvním, kdo zformuloval zlaté pravidlo vzájemnosti: „Nikdy nečiň jiným, co bys pro sebe nevolil.“ Prostřednictvím šíření čínského písma pojem „žen“ a zlaté pravidlo pronikaly do rozsáhlé oblasti pod vlivem Číňanů, která sahá od střední Asie po Tchaj-wan a od Koreje po Singapur.
Zlaté pravidlo se však vyskytuje také v indické tradici. V džinismu se vyjadřuje takto: „Člověk má putovat tak, aby se všemi tvory zacházel, jako by zacházel se sebou samým.“ V buddhismu: „Stav, který není příjemný ani libý mně, musí být takový i pro něj; stav, který není příjemný ani libý mně, jak bych jej mohl působit druhému?“ V hinduismu: „Není správné chovat se k ostatním způsobem, který je nepříjemný nám samým. Toto je podstata mravnosti.“
Toto „zlaté pravidlo“ lze samozřejmě nalézt také v abrahamovských náboženstvích. Rabín Hilel (60 před n.l.) řekl: „Co je bolestné pro tebe, nečiň ani svým druhům.“ Ježíš jej vyjádřil kladně: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ Islám má podobnou koncepci rovněž: „Nikdo z vás nevěří, dokud svému bratru nepřeje totéž, co přeje sobě.“
Shody jdou navíc i za princip humanity a zlaté pravidlo reciprocity. Čtyři konkrétní etická pravidla byla stanovena jednak Pataňdžalim, zakladatelem jógy, v buddhistickém kánonu, jednak v čínské tradici a samozřejmě ve třech prorockých náboženstvích: „Nezabíjej,“ „nekraď,“ „křivě nevypovídej“ a „nezneužívej sexualitu“.
Tato transkulturní etická pravidla tvoří stavební prvky společné lidské etiky, ať už ji nazveme jakkoli, a berou téměř veškerou opodstatněnost myšlence hlubokého rozporu mezi „asijskými“ a „západními“ hodnotami. Zaměří-li se Asie na své transkulturní etické jádro, bude možné vyvinout úplně nového ducha jednoty, který místo vojenské síly využívá měkké moci a nezná nepřátele, ale jen partnery a soupeře. Tímto způsobem by Asie mohla v oblasti kulturní integrace Západ dohnat a zároveň přispět k vytvoření nového a skutečně mírového světového řádu.
Tento projekt se liší od lidskoprávního hnutí Západu, které se zakládá na úvahách přirozeného práva. Cílem je spíše sjednotit hodnoty, normy a přístupy eticko-náboženských tradic, které se sice v každém náboženství objevují ve specifické podobě, ale jsou společné všem, a které by mohli podpořit i nevěřící lidé.
Hans Küng je prezidentem nadace pro globální etiku Stiftung Weltethos a emeritním profesorem ekumenické teologie na univerzitě v Tübingenu.
Copyright: Project Syndicate/Internationale Politik, 2007.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Hans Küng or return to our home page.
|
|
