Už je tady zase – ruská předvolební sezona, kdy se premiéři mění jako ve hře „škatule, hejbejte se“. Předpokládá se, že příštím ruským prezidentem se stane ten z nich, který zůstane sedět v křesle jako poslední.

Boris Jelcin vystřídal na sklonku svého funkčního období nejméně půltucet premiérů a stále hledal toho, jenž by zajistil bezpečnost nejen nově zrozené ruské demokracii a tržní ekonomice, ale i jeho „rodině“ a bohatství, které tato rodina během jeho vlády nashromáždila. Mužem, jenž zůstal sedět v křesle po posledním kole, byl samozřejmě Vladimir Putin.

Tentokrát je to Putin, kdo vypíná hudbu – nejprve odstavil Michaila Fradkova a rozpustil vládu, která mu sloužila po celé druhé funkční období, aby se připravil na blížící se prosincové parlamentní volby a na prezidentské volby plánované na březen 2008. V roce 1999 si Jelcin vybral Putina, v té době málo známého šéfa FSB (nástupkyně KGB). Putin se zase rozhodl povýšit neméně tajemného Viktora Zubkova, ředitele Federální služby pro finanční dohled (známé též jako agentura pro „finanční špionáž“).

Navzdory této podobnosti se zdá, že důvody v pozadí obou rozhodnutí byly poněkud odlišné. Jelcinova volba Putina – paradoxně podpořená Borisem Berezovským, prominentním ruským oligarchou a Jelcinovým poradcem, který dnes žije v londýnském exilu jako Putinův nepřítel na život a na smrt – byla založena na jeho přesvědčení, že tento tichý aparátčík je v srdci demokrat, byť v minulosti působil jako agent KGB. Putin byl koneckonců chráněncem Anatolije Sobčaka, liberálního starosty Petrohradu v době pádu komunismu.

Jako člověk obeznámený s fungováním bezpečnostních služeb byl Putin pokládán za vhodného kandidáta, který ochrání Jelcina a jeho spojence z řad oligarchů. Berezovskij měl skutečně v úmyslu dál vládnout ze zákulisí zemi – nejprve v důsledku Jelcinova selhávajícího zdraví v posledních měsících jeho působení v prezidentském úřadu a poté ovládáním Jelcinova nástupce, jehož pomáhal vybrat.

KGB je však v Rusku proslulá tím, že při soubojích s kremelským aparátem dokáže obrátit situaci o sto osmdesát stupňů. Nikoho s výjimkou Jelcina a Berezovského proto nepřekvapilo, když Putin, tato jejich zamýšlená loutka, začal sám tahat za provázky. A tahal za ně vskutku razantně: nejprve udělal z Berezovského mezinárodního padoucha, vyštval do exilu někdejšího mediálního magnáta Vladimira Gusinského, uvěznil ropného magnáta Michaila Chodorkovského a za fasádou Jelcinových demokratických institucí nakonec zavedl nový autoritativní režim.

Současná Putinova hra na premiérské „škatule, hejbejte se“ neodráží touhu zajistit si tiché místo v zákulisí, zatímco vládnout bude někdo jiný, poněvadž Putin až příliš dobře ví, že z Kremlu vede cesta pouze do vnitřního vyhnanství a do hrobu. Stalin vystřídal umírajícího Lenina, Chruščov odsoudil Stalina, Brežněv vyštval Chruščova na jeho „daču“ a Gorbačov pohřbil Černěnka.

Pouze Jelcin na to šel jinak. Svého předchůdce Michaila Gorbačova neměl rád stejně, jako jeho předchůdci neměli rádi své předchůdce. Zároveň se však k němu choval slušněji, protože Jelcin bytostně věřil v demokracii. Ponechal tedy Gorbačovovi soukromý život, který se dal žít i na veřejnosti. Putin samozřejmě odstoupivšího Jelcina neobtěžoval, protože něco takového ani neměl zapotřebí. Jednoduše ho ignoroval a současně vracel zpět jeho předešlé úspěchy při budování svobodného Ruska.

Před Zubkovovým jmenováním kolovaly zprávy, že příští premiér se stane i Putinovým nástupcem ve funkci prezidenta, přičemž za nejpravděpodobnějšího kandidáta býval označován vicepremiér Sergej Ivanov. Ten je však pokládán za „silného“ politika, takže by představoval konkurenci pro Putina, jenž stále zůstává „silným“ prezidentem. Kdyby teď Putin posvětil Ivanova, jeho moc by se již nyní začala drolit.

Překvapivě nejlépe vystihl situaci odstupující Fradkov, když vysvětloval svou rezignaci: s blížícími se volbami potřebuje Putin volnou ruku. Zubkovovo jmenování totiž Putinovi umožňuje držet dál všechny karty – a tím i veškerou moc v Rusku – blízko u těla.

Zubkov bude samozřejmě pokračovat ve Fradkovově stylu: „Ano, jak si přejete, pane prezidente“. Díky své předchozí funkci šéfa Federální služby pro finanční dohled navíc bude moci čerpat z bohaté studnice informací a mít přehled o všech možných nepřátelích a konkurentech, z nichž v případě potřeby možná udělá nové Berezovské, Gusinské a Chodorkovské.

Jedinou otázkou tak nyní zůstává, zda se Zubkovovi či jeho nástupci nakonec podaří proměnit i cara Vladimira ve stejnou „neosobu“, jakou se stali Putinovi soupeři.