SOUL: Minulý rok byl pro Jižní Koreu tím nejhorším od skončení Korejské války, neboť asijská krize do země zavlekla devastující 33,8 procentní pokles HNP na hlavu, jenž klesl z úrovně 10.307 amerických dolarů na pouhých 6.823; to vedle masového hladovění obyvatelstva Severní Koreje, ohrožujícího stabilitu celého poloostrova. Časy krizí ovšem vyžadují aktivní přístup k problémům a jasné soustředění mysli. Jižní Korea tak učinila a zaměřila se na systematické reformy a dnes, přes všechny nepokoje pracujících, přímo oplývá příznivými signály hospodářského oživení a rovněž se vyjasňují politické výhledy země. Dokonce i vztahy se Severem by se mohly stát o něco více předvídatelné.
Za rok a půl, co Jižní Korea získala 57 miliard dolarů pomoci z fondů MMF, a jen 13 měsíců od okamžiku, kdy se bývalý disident Kim Dae Jung stal presidentem, se měna (won) stabilizovala, krátkodobé dluhy byly přehodnoceny na dlouhodobé, zahraniční rezervy se zvýšily a úrokové míry byly sníženy. Zahraniční rezervy koncem roku 1998 přesáhly více jak 39 miliard dolarů, ve srovnání s méně než 9 miliardami z předchozího roku, a to především díky 39 miliardám dolarů přebytku obchodní bilance, kterého bylo v loňském roce dosaženo, poprvé za posledních devět let. Tento přebytek umožnil stabilizaci wonu na hladině 1.200 za dolar, když v roce 1997 byl poměr 2.000 ku 1.
Mnoho již bylo vykonáno, ale Jižní Korea se při restrukturalizaci své ekonomiky prozatím dotkla jen povrchu, a podobné je to i ve vztazích se Severem a v domácí politické reformě. Otřesy kabinetu, ke kterým nedávno došlo, přivedly presidenta Kima k poznání, že toho musí být vykonáno mnohem, mnohem více. Ve všech oblastech sice jde o tentýž směr k větší liberalizaci, ale cesta presidenta Kima k liberalismu vede skrze podivný druh sociálního korporativismu. Takové okliky jsou ale nezbytné, vzhledem k překážkám, které do cesty stavějí silné odbory a ještě mocnější podnikatelé. Proto nejdůležitějším úkolem, který nyní před presidentem Kimem stojí, je vybudování nové vládní koalice, jenž by byla schopná zemi zajistit nezbytnou míru politické stability, která je tolik potřebná v situaci, kdy je ekonomika otevřena a je třeba vyřešit spletité otázky nukleárních zbraní a balistických raket Severní Koreje.
SOUL: Minulý rok byl pro Jižní Koreu tím nejhorším od skončení Korejské války, neboť asijská krize do země zavlekla devastující 33,8 procentní pokles HNP na hlavu, jenž klesl z úrovně 10.307 amerických dolarů na pouhých 6.823; to vedle masového hladovění obyvatelstva Severní Koreje, ohrožujícího stabilitu celého poloostrova. Časy krizí ovšem vyžadují aktivní přístup k problémům a jasné soustředění mysli. Jižní Korea tak učinila a zaměřila se na systematické reformy a dnes, přes všechny nepokoje pracujících, přímo oplývá příznivými signály hospodářského oživení a rovněž se vyjasňují politické výhledy země. Dokonce i vztahy se Severem by se mohly stát o něco více předvídatelné.
Za rok a půl, co Jižní Korea získala 57 miliard dolarů pomoci z fondů MMF, a jen 13 měsíců od okamžiku, kdy se bývalý disident Kim Dae Jung stal presidentem, se měna (won) stabilizovala, krátkodobé dluhy byly přehodnoceny na dlouhodobé, zahraniční rezervy se zvýšily a úrokové míry byly sníženy. Zahraniční rezervy koncem roku 1998 přesáhly více jak 39 miliard dolarů, ve srovnání s méně než 9 miliardami z předchozího roku, a to především díky 39 miliardám dolarů přebytku obchodní bilance, kterého bylo v loňském roce dosaženo, poprvé za posledních devět let. Tento přebytek umožnil stabilizaci wonu na hladině 1.200 za dolar, když v roce 1997 byl poměr 2.000 ku 1.
Mnoho již bylo vykonáno, ale Jižní Korea se při restrukturalizaci své ekonomiky prozatím dotkla jen povrchu, a podobné je to i ve vztazích se Severem a v domácí politické reformě. Otřesy kabinetu, ke kterým nedávno došlo, přivedly presidenta Kima k poznání, že toho musí být vykonáno mnohem, mnohem více. Ve všech oblastech sice jde o tentýž směr k větší liberalizaci, ale cesta presidenta Kima k liberalismu vede skrze podivný druh sociálního korporativismu. Takové okliky jsou ale nezbytné, vzhledem k překážkám, které do cesty stavějí silné odbory a ještě mocnější podnikatelé. Proto nejdůležitějším úkolem, který nyní před presidentem Kimem stojí, je vybudování nové vládní koalice, jenž by byla schopná zemi zajistit nezbytnou míru politické stability, která je tolik potřebná v situaci, kdy je ekonomika otevřena a je třeba vyřešit spletité otázky nukleárních zbraní a balistických raket Severní Koreje.