Jistý novinář, který nedávno navštívil Saúdskou Arábii se mě zeptal, proč pět z šesti studentů, které zpovídal na Univerzitě krále Saúda, stále věří, že al-Kajdá není zodpovědná za loňské útoky na Světové obchodní středisko a Pentagon. Odpověď na podobné otázky je pro mě čím dál tím složitější, poněvadž všechna přesvědčivá vysvětlení jsem už vyčerpal.

Věříval jsem, že popírání spoluviny Saúdů na teroristických útocích je odrazem naší nervozity z toho, co se onoho černého dne stalo. Doufal jsem, že nalezneme odvahu, abychom své ponížení, jak jsme to vnímali, překonali, že začneme hledat v hloubi sebe sama a že si začneme klást tu velkou otázku: ,,Proč patnáct našich mladých mužů tak brutálně zaútočilo na Ameriku?"

Zatím nejsme v hledání odpovědi na tuto otázku o mnoho dál, než jsme byli těsně po útocích, protože nedokážeme najít odvahu, abychom si ji vůbec položili. Kdybychom v sobě měli více přesvědčení a méně zloby, organizovali bychom jeden seminář za druhým, kde bychom analyzovali, co se stalo, snažili se pochopit příčiny takového činu a plánovali bychom budoucnost, kde by podobná tragédie neměla místo. Vždyť letadla unesená pod záštitou Usámy bin Ládina zaútočila nejen na New York a Washington, ale i na islám coby víru a na hodnoty tolerance a spolužití, jež toto náboženství káže.

Jenže i přes obludnost této události ji my neustále odmítáme. Stále se držíme teorií o spiknutí, přestože bin Ládin a jeho spolupachatelé se svým skvělým ,,úspěchem" otevřeně holedbali. Stále zavíráme oči nad tím, že devatenáct mladých muslimů se rozhodlo opustit domov, připojit se - jak sami říkali - k džihádu a stát se zločinci.

Už dávno bylo načase, abychom se posunuli vpřed. Musíme si přiznat, že patnáct Saúdů přispělo loni 11. září nezanedbatelným dílem ke spáchání útoků proti Spojeným státům a že stovky dalších Saúdů byly zbytečně zabity daleko od domova, kdesi v afghánských horách. Musíme zjistit, proč se Afghánistán pod tálibánským jhem stal už několik let před osudným 11. zářím tak oblíbeným cílem mnoha mladých Saúdů. Afghánistán byl zemí, kde se muslimové zabíjeli navzájem. Každý muslim přitom ale věděl, že jeho povinností v tomto případě není stát se součástí tohoto násilí, ale snažit se smířit válčící strany.

Když Arabové - včetně Saúdů - bojovali v polovině 80. let v Afghánistánu poprvé, byla jejich kampaň politicky i nábožensky spravedlivá. Afghánští muslimové stáli proti cizím agresorům, kteří v zemi chtěli nastolit sovětský komunismus. Na mudžahedíny dohlíželi odpovědní duchovní, kteří se pro saúdskou mládež stali vzorem. Někteří z nich v Afghánistánu zůstali i poté, co mudžahedínové vstoupili do Kábulu, kde se zapojili do krutých bojů, které postupně vedly k vzestupu Tálibánu. Jiní se vrátili domů, kde byli přivítáni jako hrdinové.

Byli tamti navrátivší se mladí muži moudřejší než dnešní saúdská mládež? Co se stalo během posledních deseti let, že extremisté našli tolik horlivých stoupenců? Od 11. září radíme Američanům, poukazujeme na to, co provedli špatně, ale nikdo neposlouchá. Měli bychom ovšem řešit vlastní nedostatky. Měli bychom se pokoušet nalézt odpověď na otázku, kterou nám neustále kladou Američané: Proč se útoků účastnili saúdští mladíci?

Na tuto otázku musíme odpovědět ne kvůli Američanům, ale kvůli nám samým. Nestačí říct, že únosci - a nemálo Saúdů zadržovaných na základně Guantanámo - představují podmnožinu oblouzněných výrostků a že zbytek saúdské mládeže je jiný. To je jistě pravda, jenomže škoda, jíž tato relativně malá skupina napáchala, je kolosální. Mnohem lepší by proto bylo pokusit se porozumět jejím motivům.

Díky naší snaze bránit se a ospravedlňovat se jsme se my, Saúdové, v posledním roce dozvěděli o následcích extremismu v texaském Waco a v Oklahoma City. Psalo se u nás o Michiganské domobraně a dalších radikálních extremistech. Jistěže extremismus v Americe existuje - extremismus stokrát horší, než jaký známe z naší země. Američané však incidenty ve Waco a Oklahoma City bedlivě studovali a analyzovali. Aby k podobným tragédiím už nedocházelo, byly motivy těchto činů důkladně prošetřeny.

My, Saúdové, jsme nic takového nepodnikli. Nejnaléhavějším úkolem je teď pro nás postarat se o to, aby naše děti nebyly nikdy ovlivněny extremistickými myšlenkami, které patnáct našich krajanů svedly na scestí a přiměly je k únosu čtyř letadel, s nimiž toho krásného zářijového dne zamířili rovnou do pekel.

Copyright: Project Syndicate, říjen 2002

Z angličtiny přeložil Karel Deutschmann