The World in Words
Hlas proti hlasování v Pákistánu
Imran Khan
|
|
|
|
ISLÁMÁBÁD – Pákistán se chystá na parlamentní volby plánované na 18. únor a mnozí pozorovatelé doufají, že hlasování přinese zemi stabilitu a klid, poněvadž poskytne vládě lidovou legitimitu. Někdy však demokracii nejlépe poslouží odmítnutí volební účasti. Blížící se volby, které se uskuteční na základě nezákonného Dočasného ústavního nařízení (PCO) zavedeného po 3. listopadu, kdy prezident Parvíz Mušaraf vyhlásil výjimečný stav, jsou právě takovým případem. Z tohoto důvodu budou moje strana a její koaliční partneři hlasování bojkotovat.
Jistě, účast ve volbách by pro mou stranu znamenala skvělou příležitost nechat na lidech, ať sami rozhodnou o sporných otázkách. Podpora mé strany navíc roste a výzkumy veřejného mínění ukazují, že je v příhraniční provincii druhá nejoblíbenější a také ve všech ostatních provinciích získává půdu pod nohama.
Volby samy o sobě však demokracii nepřinesou. Zimbabwský prezident Robert Mugabe volby miluje. Egyptský prezident Husní Mubarak vypisuje volby už 27 let. Uzbecký prezident Islam Karimov se drží u moci 30 let a nedávno byl „zvolen“ na další sedmileté období. Volby mají význam pouze tehdy, jsou-li vnímány jako svobodné a spravedlivé, k čemuž jsou zapotřebí nezávislí arbitři.
Když moje strana před jedenácti lety začínala, říkali jsme si Hnutí za spravedlnost. Požadovali jsme nezávislé soudnictví, protože jsme věřili, že demokracie a prosperita nejsou bez vlády zákona možné a že vláda zákona vyžaduje takové soudnictví, které dokáže fungovat jako pojistka vlády. A protože jsme studovali na západních univerzitách, nechali jsme se inspirovat americkým systémem kontrol a vyvažovacích mechanismů.
Je tedy pro nás šokem, že americké ministerstvo zahraničí stále hovoří o svobodných a spravedlivých volbách a o zrušení výjimečného stavu, avšak nezmiňuje se o navrácení soudců – včetně předsedy Nejvyššího soudu – do funkcí, z nichž je Mušaraf nezákonně odvolal. Nevrátí-li se soudci na své posty, jak mohou být volby svobodné a spravedlivé? Kdo bude rozhodovat o tom, co je svobodné a spravedlivé? Mušaraf?
Právě tudy nyní vedou bojové linie a právě zde se rozhodne o budoucnosti země. Budou-li předseda Nejvyššího soudu a soudci navráceni do funkcí, můžeme učinit krok směrem ke skutečnému demokratickému systému. Podaří-li se naopak Mušarafovi prosadit v zemi na základě PCO vlastní soudce, pak budeme směřovat k chaosu. Koneckonců, jak může strana člověka s nižší než pětiprocentní podporou vyhrát volby, aniž by je zmanipulovala?
Bohužel se většina politických stran nedokázala za demokratický proces zasadit. Velké strany jako PMLN (Pákistánská muslimská liga Naváze Šarífa) se rozhodly následovat vedoucí Pákistánskou lidovou stranu zesnulé Bénazír Bhuttové a voleb se zúčastnit. A ze všech velkých stran kandidujících ve volbách pouze PMLN požaduje navrácení soudců do funkcí.
Pákistánský lid – studenti, tvůrci veřejného mínění a především právníci – naštěstí stojí za soudci a vyvíjí činnost, kterou by měly vyvíjet politické strany. Jsme svědky pochodů právníků, kteří jsou biti a zavíráni do vězení, a přesto si zachovávají odhodlání. Kvůli bojkotu soudů zaznamenávají obrovské finanční ztráty, a přesto dál rezolutně požadují, aby byl předseda Nejvyššího soudu navrácen do funkce.
Dělicí čára v Pákistánu tedy nevede mezi liberály a extremisty, nýbrž mezi těmi, kdo podporují dosavadní stav, a těmi druhými. Strany, které si říkají demokratické, nejenže jdou v těchto podvodných volbách v jednom šiku s Mušarafem, ale zároveň pomáhají obnovit status quo.
Řešením nefunkční demokracie není vojenská diktatura, nýbrž více demokracie. Pákistánci demokracii rozumějí, protože máme demokratickou kulturu. Náš zakladatel byl velkým strážcem ústavy a Pákistán vzešel z hlasování. Problém je, že kvůli absenci nezávislého soudnictví nemáme ani nezávislou volební komisi. A tak byly všechny naše volby s výjimkou jedněch v roce 1970 zmanipulované.
V Indii, která má podobnou minulost jako Pákistán, fungovala 40 let nefunkční demokracie založená na systému jedné strany. V posledních 16 letech však tato země začíná sklízet ovoce opravdové demokratické soutěže, poněvadž nezávislé soudnictví a volební komise naplňují lidi důvěrou, že jejich hlas může něco změnit. Dokud nebudeme mít v Pákistánu totéž, nemohou být žádné volby svobodné a demokratické.
Dva a půl roku jsem Mušarafa podporoval a věřil jeho slibům, že v Pákistánu zavede skutečnou demokracii. Ze zkušenosti s Mušarafem jsem se poučil. Důležitější však je, že žádný vojenský diktátor nemůže uspět tam, kde Mušaraf tak očividně selhal. Winston Churchill kdysi prohlásil: „Válka je příliš vážný podnik, než aby se mohla přenechat generálům.“ O demokracii platí totéž.
Imran Chán je předsedou pákistánské politické strany Tehrík-e-Insaf (Hnutí za spravedlnost). Tento filantrop a sportovec (byl kapitánem pákistánského kriketového týmu, který vyhrál mistrovství světa) působil jako poslanec pákistánského parlamentu až do jeho loňského rozpuštění. Kromě toho je rektorem britské Bradfordské univerzity.
Copyright: Project Syndicate/The Asia Society, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from Imran Khan or return to our home page.
|
|
