Ellen Johnsonová-Sirleafová

MONROVIA – Už více než deset let kráčí velká část Afriky kupředu. Hospodářský růst se zvyšuje, chudoba klesá a demokratické vládnutí se šíří. Hrozí však nebezpečí, že globální finanční krize tento pokrok zvrátí, neboť sníží investice, vývoz a pomoc právě ve chvíli, kdy by se tyto ukazatele měly zvyšovat, abychom navázali na dosažené úspěchy.

Zatímco se mezinárodní pozornost zcela pochopitelně soustředí na události v Dárfúru, Somálsku a Zimbabwe, země napříč kontinentem, jako jsou Ghana, Tanzanie, Mosambik a Libérie, v tichosti od základů mění své ekonomiky. Hospodářský růst v mnoha zemích pravidelně překračuje hranici 5%. Klíčem k tomuto pokroku je silnější africké vedení a zodpovědnější vládnutí. Více než 20 afrických zemí je dnes demokraciemi, oproti pouhým třem v 80. letech. Tyto země zavedly volby založené na principu konkurence, zlepšily lidská práva a podstatně rozšířily svobodu sdělovacích prostředků. Toto úsilí podporuje i stále efektivnější rozvojová pomoc.

Vezměme si například vývoj v mé zemi, v Libérii. Po 14 letech zničující války jsme stáli před obrovskými problémy. Naše demokraticky zvolená vláda spolupracuje s mezinárodními partnery a stále větším počtem soukromých investorů, aby situaci obrátila.

V uplynulých třech letech jsme zdvojnásobili celostátní docházku do základních škol, renovovali stovky zdravotnických zařízení, začali s přestavbou silnic a obnovou elektrického spojení. Podnikli jsme kroky k vykořenění korupce a odstavení bezskrupulózních úředníků. Růst přesáhl několik procent ročně. A co je ze všeho nejdůležitější, žijeme v míru. Obnovujeme svou kdysi pulzující zemi a již se nám podařilo oživit klíčovou složku – naději. Bez mezinárodní podpory bychom tohoto pokroku nedosáhli a hrozilo by nám mnohem větší riziko návratu k válce.

Globální hospodářská krize ohrožuje pokrok v mé zemi i jinde na našem kontinentu. Snižující se objem peněz zasílaných našim občanům příbuznými v zahraničí i slábnoucí obchodní toky a investice by mohly podlomit nové firmy, připravit tisíce lidí o práci a zvýšit napětí a nestabilitu. Krize – kterou Afrika ani v nejmenším nezpůsobila – vyžaduje silnou reakci. Africké země se na ní musí podílet tím, že budou i nadále bojovat proti korupci, omezovat byrokracii a snižovat překážky růstu soukromého sektoru. Podobně jako průmyslové země potřebují stimul, je však zapotřebí dát impulz také africkým ekonomikám, aby udržely svůj pokrok v chodu.

Schůzka představitelů zemí skupiny G8, která se tento týden koná v Itálii, bude hrát užitečnou roli. Kromě jiných opatření musí účastníci dodržet své sliby zvýšení pomoci a jejího zefektivnění tím, že odstraní byrokratická zdržení, urychlí její rozdělování a lépe přizpůsobí programy pomoci africkým prioritám. Efektivní pomoc zajisté není jedinou odpovědí, ale v době, kdy jiné zdroje financí vysychají, hraje stále významnější roli. Je potřebná k tomu, aby pomohla položit základy ke stimulaci růstu soukromého sektoru.

Bylo by krutou ironií, kdyby právě ve chvíli, kdy Afrika začíná zaznamenávat úspěch, uťala její vyhlídky krize, která se vymyká její kontrole. Rázná akce afrických vlád a masivní podpora mezinárodního společenství mohou udržet proces zotavování Afriky v chodu. Obojí musí pokračovat.