NEW YORK – Občané nejbohatších zemí světa si začali o svých ekonomikách myslet, že jsou založené na inovacích. Inovace však tvoří součást ekonomiky rozvinutého světa déle než dvě staletí. Až do průmyslové revoluce příjmy tisíce let stagnovaly. Poté začal příjem na obyvatele prudce růst a rok od roku se zvyšoval, přičemž ho přerušovaly jen příležitostné dopady cyklických fluktuací.
Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Robert Solow zhruba před 60 lety poznamenal, že zvyšující se příjmy by se měly převážně připisovat nikoliv hromadění kapitálu, nýbrž technologickému pokroku – učení se, jak dělat věci lépe. Ačkoliv růst produktivity částečně odráží i dopad dramatických objevů, z velké části je dán drobnými přírůstkovými změnami. A pokud tomu tak skutečně je, má smysl zaměřit pozornost na to, jak se společnosti učí a co lze udělat na podporu učení – včetně učení se učit.
Ekonom a politolog Joseph Schumpeter před sto lety tvrdil, že základní předností tržní ekonomiky je její schopnost se inovovat. Schumpeter prosazoval názor, že tradiční zaměření ekonomů na konkurenční trhy je pomýlené; důležitá je konkurence pro trh, nikoliv konkurence na trhu. Konkurence pro trh je hnacím motorem inovací. Řada po sobě jdoucích monopolů by podle tohoto názoru dlouhodobě vedla k vyšší životní úrovni.
NEW YORK – Občané nejbohatších zemí světa si začali o svých ekonomikách myslet, že jsou založené na inovacích. Inovace však tvoří součást ekonomiky rozvinutého světa déle než dvě staletí. Až do průmyslové revoluce příjmy tisíce let stagnovaly. Poté začal příjem na obyvatele prudce růst a rok od roku se zvyšoval, přičemž ho přerušovaly jen příležitostné dopady cyklických fluktuací.
Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Robert Solow zhruba před 60 lety poznamenal, že zvyšující se příjmy by se měly převážně připisovat nikoliv hromadění kapitálu, nýbrž technologickému pokroku – učení se, jak dělat věci lépe. Ačkoliv růst produktivity částečně odráží i dopad dramatických objevů, z velké části je dán drobnými přírůstkovými změnami. A pokud tomu tak skutečně je, má smysl zaměřit pozornost na to, jak se společnosti učí a co lze udělat na podporu učení – včetně učení se učit.
Ekonom a politolog Joseph Schumpeter před sto lety tvrdil, že základní předností tržní ekonomiky je její schopnost se inovovat. Schumpeter prosazoval názor, že tradiční zaměření ekonomů na konkurenční trhy je pomýlené; důležitá je konkurence pro trh, nikoliv konkurence na trhu. Konkurence pro trh je hnacím motorem inovací. Řada po sobě jdoucích monopolů by podle tohoto názoru dlouhodobě vedla k vyšší životní úrovni.