TOKIO – Na dotaz, zda kdy četl klasickou učebnici ekonomie z pera Paula Samuelsona, tedy dílo, které četli téměř všichni studenti prvního ročníku ekonomie, odpověděl japonský ministr financí a vicepremiér Naoto Kan: „Četl jsem asi deset stran.“ Žádná učebnice samozřejmě nemůže poskytnout všechny odpovědi, které ministr financí v dnešním postkrizovém světě potřebuje, tím méně pak odpovědi potřebné k řešení odstrašujících problémů Japonska. Mnoho Japonců však zarazilo zjištění, že se jejich ministr financí začal potýkat se základními principy ekonomie teprve po nástupu do úřadu.

Kan nastoupil do současné funkce v administrativě premiéra Jukia Hatojamy letos v lednu. Velkou část kariéry strávil jako aktivista bojující za občanská práva a je jedním z mála členů Hatojamovy vlády, který již v kabinetu působil – v roce 1996 sloužil 10 měsíců jako ministr zdravotnictví a sociálních věcí. Navíc bývá tento agresivní diskutér často zmiňován jako Hatojamův možný nástupce v případě, že premiér odejde – kterážto možnost není vyloučena vzhledem ke strmě klesající premiérově důvěře a napjatému vztahu s Ičiró Ozawou, šéfem Hatojamovy Demokratické strany Japonska (DPJ).

Kan se stal ministrem financí poté, co jeho předchůdce Hirohisa Fudžii s odvoláním na špatné zdraví náhle odstoupil z funkce. Kan ovšem začal nevalně, když na své první tiskové konferenci volal po slabším jenu – za což si okamžitě vysloužil Hatojamovo pokárání.

Kanova premiéra na mezinárodní scéně nebyla o nic šťastnější. Na únorové schůzce skupiny G7 v Kanadě byla hlavním tématem finanční krize v Řecku a její mezinárodní důsledky. Kan v legraci sdělil novinářům, že je rád, že se na schůzce neřeší veřejný dluh Japonska, který dnes dosáhl výše téměř 900 bilionů jenů. Ukazuje se, že jednání o Řecku pro něj bylo španělskou vesnicí.

Jako členská země Evropské unie může Řecko alespoň doufat v pomoc ze strany ostatních členů EU. Japonsko však stojí se svým olbřímím dluhem samo. Nominální hrubý národní produkt Řecka navíc alespoň roste, kdežto Japonsko se dál utápí v deflaci. A zatímco akciové trhy se ve velké části rozvinutého světa zotavují, japonské akcie nadále stagnují.

Když Kan vedl DPJ v opozici, vyhýbal se diskusím o jakémkoliv zvyšování spotřební daně. Když je však nyní jeho strana u moci a musí čelit realitě spojené s vedením druhé největší ekonomiky světa a potýkat se s její obrovskou dluhovou zátěží, odhazuje svá dlouholetá stanoviska stranou a pohrává si s možností zvýšení daní, aby pomohl zacelit propastný rozpočtový deficit japonské vlády.

A protože se Hatojama dál staví proti zvýšení spotřební daně v nadcházejících čtyřech letech, stane se tato otázka testem základní serióznosti vlády. V loňských všeobecných volbách nabídlo DPJ bezpočet růžových slibů. Měly být zavedeny nové dětské přídavky ve výši 26 000 jenů měsíčně, což by stálo 5,2 bilionu jenů. Zrušena měla být daň z benzinu, která přináší státní kase 2,6 bilionu jenů. A emise skleníkových plynů Japonska se měly snížit o 25% oproti úrovni z 90. let.

Za účelem splnění těchto rozporuplných závazků dosáhnou letošní vládní výdaje historického rekordu 92,3 bilionu jenů. Daňové výnosy však pokryjí jen zlomek této částky, neboť jejich výše se pro rok 2010 odhaduje na pouhých 37 bilionů. Na pokrytí rozpočtového výpadku tak budou vydány vládní obligace v objemu závratných 44,3 bilionu jenů. V době, kdy vlády s nižším dluhem, než je ten japonský, potřebují ukázat, že dávají své finanční věci do pořádku, vysílá japonský rozpočet trhům přesně opačný signál.

Japonská spotřební daň (v podstatě se shoduje s evropskou DPH) byla zavedena v roce 1989, kdy měla sazbu 3%, a v roce 1997 se po vzrušených politických bojích zvýšila na 5%. Ve sporech o daně se Japonsko ničím neliší od jiných zemí. Odlišná je však skutečnost, že navzdory rozsahu fiskálních problémů vláda dál pohlíží na daně stranickou optikou.

Voliči zvolili DPJ, aby změnila Japonsko, avšak prozatím se dočkali převážně jen stejných politických skandálů. Hatojama čelí obvinění, že obdržel pochybné dary – „dětské přídavky“ – od své matky-dědičky. Všemocný generální tajemník DPJ Ozawa byl zase obviněn, že využívá stranických prostředků k nákupu nemovitostí a přijímá úplatky od stavebních firem.

Podobné skandály už desetiletí poskvrňují japonskou politiku. Stejně jako však Kan plánuje o zvyšování daní pouze „diskutovat“, údajně čistá DPJ plánuje pouze diskutovat o problému peněz v politice založením nové nestranické komise, která bude tento problém řešit. Japonsko si však nemůže dovolit ztrácet čas budováním nového aparátu na obranu proti skandálům kolem financování stran. Země již má zákony, které se touto otázkou zabývají. Je pouze potřeba je vymáhat.

Zapotřebí, a to zoufale, je zde nestranický orgán, který nalezne udržitelný způsob financování programů sociálního zabezpečení země. Výdaje na sociální zabezpečení budou v letošním roce čelit šestibilionovému schodku. Vzhledem ke stárnoucí populaci Japonska se bude rozpočet sociálního zabezpečení přirozeně zvyšovat o bilion jenů ročně. Země jednoduše nemůže dál vršit dluh na dluh.

Aby Japonsko zastavilo fiskální hnisání, musí dosáhnout konsensu v otázce, jaký typ sociálních služeb by měly národní a místní vlády nabízet, jak dlouho a s jakými náklady. Problém je příliš vážný, než aby se mohl stát předmětem stranického hašteření. Zajištění fiskálního zdraví Japonska i fyzického zdraví jeho obyvatel je nejnaléhavější otázkou, jaké země v posledních padesáti letech čelila.

Juriko Koike je bývalou japonskou ministryní obrany a bývalou ministryní životního prostředí.