Capitalism Then and Now
Nový monetární neřád
Harold James
|
|
|
|
PRINCETON – Měnový chaos je zpátky a zdůrazňuje poptávku po revidovaném mezinárodním monetárním řádu. Rychlý pokles dolaru a libry, ale i jüanu – který je dnes k dolaru vázán těsněji než kdykoliv dříve – prohlubuje napětí. Vrátili se i někteří duchové 30. let – zejména strach z nespravedlivých obchodních výhod v důsledku konkurenčních devalvací. Ministr financí Spojených států Timothy Geithner již obvinil Čínu z měnové manipulace.
K nápravě měnových vztahů existují dva alternativní a ostře kontrastující přístupy. Prvním z nich je uspořádat mezinárodní konferenci, na níž budou moci experti navrhovat modely výpočtu měnových kurzů a politici budou moci sjednávat dohody. Jediným úspěšným případem takového postupu je brettonwoodská konference z roku 1944, avšak i tehdy se měnové kurzy stanovené na konferenci ukázaly jako nerealistické a brzy byla zapotřebí velká vlna změn parity (a také údržba směnných kontrol).
Ostatní konference zaměřené na měnu skončily skličujícím nezdarem. Americký prezident Richard Nixon přivítal v roce 1971 Smithsonskou dohodu jako „nejvýznamnější monetární dohodu v dějinách světa“. Úmluva se však záhy ocitla v troskách a svět se přesunul ke generalizovaným plovoucím kurzům.
V roce 1987 na konferenci v Louvru se ani žádnou dohodu o závěrech nepodařilo uzavřít. Někteří účastníci si mysleli, že se dohodli na jistém typu poloviční fixace měnových kurzů ve formě cílových zón, avšak mocná německá Bundesbanka tuto interpretaci nikdy nesdílela.
Dějiny naznačují, že kolektivní jednání o měnách a novém přístupu k otázce rezerv pravděpodobně skončí nezdarem.
Druhý a lepší přístup spočívá v dohodách uvnitř každé země, jaká by měla být přiměřená základna monetární politiky. Jsou-li tyto dohody všeobecně přijímány a jsou vzájemně konzistentní, bude výsledkem stabilní mezinárodní měnový systém.
Pro takový konsensus existují dva modely. V tom prvním před sto lety podepíralo důvěru zlato; během novější vlny globalizace záviselo řešení politických problémů na síle lidského intelektu. Konec inflace a „velké umírnění“ uplynulých tří desetiletí byly zásadní pro liberalizaci rozsáhlých částí světa a pro zvýšení důvěry, obchodu a prosperity.
Hledání monetárního pravidla během druhého období mělo dvě fáze: při počáteční snaze vytvořit základnu pro stabilní monetární politiku se kladl důraz na monetární cílení. Během druhé a úspěšnější fáze si stále větší počet zemí osvojoval explicitní či implicitní inflační cíle.
Inflační cílení však nikdy nebylo samozřejmým konceptem a finanční krize je zdiskreditovala. V roce 2003 konstatoval v projevu tehdejší guvernér Federálního rezervního systému Ben Bernanke, že mnozí Američané pokládají inflační cílení za „cizorodé, nevyzpytatelné a možná i malinko podvratné“. Tento pocit je dnes ještě silnější.
Vždy panovala nejistota v otázce, do jaké míry by se centrální banky měly snažit korigovat nebo omezovat bubliny cen aktiv, když neexistuje odpovídající vzestup všeobecné úrovně inflace. Rostoucí ceny aktiv vedou ke všeobecnému zvýšení kupní síly, protože mnozí držitelé aktiv jsou ochotni (a schopni) půjčovat si více. Řada Evropanů se snažila v minulých letech argumentovat, že monetární politika by měla zohledňovat také vývoj cen aktiv, zatímco američtí politici a akademici tomuto přístupu do značné míry odolávali.
Problém je, že ceny aktiv a inflace spotřebitelských cen se mohou pohybovat odlišným směrem, jak se stalo v prvních letech po roce 2000, a že výsledkem poměřování obou faktorů by byla nekonzistentní politická doporučení. V důsledku toho centrální banky podstoupily riziko, že nebudou působit dojmem institucí držících se nějaké zřetelně formulované strategické linie. Důvěryhodnost spojená s dodržováním jednoduchého pravidla vymizela.
Po finanční krizi jsme zmoudřeli. Proces formulace monetární politiky se stal složitějším, ale i zpolitizovanějším, a proto se pravděpodobně stane i chaotičtějším, s ostrými rozdíly mezi přístupy jednotlivých států. U Fedu a Bank of England existuje i nadále menší pravděpodobnost, že je bude znepokojovat vznik nových typů bublin aktiv na akciových trzích nebo u komodit. Evropská centrální banka (ECB) se však bude znepokojovat více.
Jakmile se rozdíly stanou zjevnými, poptávka po širší politické debatě o monetární politice a po politickém angažmá při jejím formulování začne být naléhavější. Komise pro monetární politiku (MPC) při Bank of England bývá často prezentována jako průkopník při zprůhledňování monetární politiky. Průhlednost pramenící z brzkého zveřejňování, kdo hlasoval pro a kdo proti určitému návrhu, však hned od počátku vedla k veřejné identifikaci členů komise coby jestřábů nebo holubic.
Bude-li zřejmé, kdo bude hlasovat pro které opatření, zvýší se poptávka po veřejné debatě o otázce, kdo by měl být do komise zvolen: proč vlastně členy MPC nevolit, když je to v podstatě monetární vláda? V Evropě podobná debata o politické zodpovědnosti evropských centrálních bank vřela ještě předtím, než byla vůbec založena ECB. Napětí mezi stoupenci různých politických řešení povede k poptávce po větším politickém slovu.
Tato záležitost vypadá jako dramatické opakování meziválečného příběhu, kdy bylo nemožné dosáhnout konsensu o politickém přístupu a o vzájemně konzistentních politických rámcích. I tehdy byly obviňovány centrální banky, když se jim rozpadl politický rámec (v té době zlatý standard). V důsledku toho se znárodnění centrální banky stalo významnou platformou britské či francouzské levice.
To zase uvolnilo cestu k manipulaci s měnami v zájmu exportérů, podniků a odborů. Výsledkem byl mezinárodní monetární chaos – a přesně stejnou cestou se ubíráme i dnes.
Harold James je profesorem historie a mezinárodních záležitostí na Princetonské univerzitě a držitelem profesorského postu Marie Curieové na Evropském univerzitním institutu ve Florencii. Jeho nejnovější kniha nese název The Creation and Destruction of Value (Tvorba a destrukce hodnoty).
Copyright: Project Syndicate, 2009.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from Harold James or return to our home page.
|
|
